Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  NASA vybrala k realizaci dvě nové sluneční mise
Jan Herzig Vytisknout článek

NASA vybrala k realizaci dvě nové sluneční mise

Slunce a jeho koróna v kombinaci snímků přes několik filtrů v ultrafialovém pásmu spektra
Autor: ESA&NASA/SOHO

NASA vybrala pro realizaci dvě nové vědecké mise pro výzkum Slunce. Tou první je MUSE: Multi-slit Solar Explorer, a druhou HelioSwarm. Pomohou nám porozumět dynamice Slunce, propojení Země a Slunce a stále se měnícímu vesmírnému prostředí. Poskytnou  tak kritické informace důležité k ochraně astronautů, satelitů a komunikačních systémů, jako je například GPS. Níže si představíme nám dnes známé informace o podobě těchto misí.

MUSE

Mise MUSE pomůže vědcům porozumět silám řídícím ohřívání sluneční koróny, tedy jedné z největších záhad, kterou se v současné době heliofyzici zabývají. V neposlední řadě také nabídne nový pohled na sluneční erupce v této nejvzdálenější oblasti, která je základem kosmického počasí. Mise zároveň poskytne hlubší pohled do fyziky sluneční atmosféry za užití výkonného přístroje známého jako multi-slit spektrometr pro pozorování slunečního záření v hluboké ultrafialové oblasti spektra a získá obrázky s dosud nejvyšším rozlišením zachycující přechodovou oblast (100 km silná vrstva mezi chromosférou a korónou, ve které se teplota zvyšuje z 8000 K na 500 000 K). MUSE bude též spolupracovat s další plánovanou misí zaměřenou na Slunce, kterou bude EUVST (Extreme UltraViolet Spectroscopic Telescope), a s pozemskými observatořemi.

„MUSE nám pomůže zaplnit zaplnit zásadní mezery ve znalostech o vztahu Země a Slunce”, řekla Nicola Fox, ředitelka heliofyzikální sekce v ředitelství NASA. „Poskytne více porozumění vesmírnému počasí a doplní řadu dalších misí v rámci flotily heliofyzikálních sond.” Primární cíl mise MUSE je objasnit zahřívání koróny a nestability, jako erupce a výrony koronální hmoty, a získat poznatky o základních vlastnostech plazmatu koróny.

Vedoucím mise je Bart DePontieu z Lockheed Martin Advanced Technology Center of Palo Alto (LMATC), Kalifornie. Mise má rozpočet 192 milionů dolarů.

Úplné zatmění Slunce 14. 12. 2020 - koróna do vzdálenosti až osmi poloměrů Slunce Autor: Miroslav Druckmüller a Andreas Möller
Úplné zatmění Slunce 14. 12. 2020 - koróna do vzdálenosti až osmi poloměrů Slunce
Autor: Miroslav Druckmüller a Andreas Möller

HelioSwarm

Mise HelioSwarm je síť nebo „roj“ devíti sond, které pořídí první velkorozměrové měření fluktuací v magnetickém poli a pohybů slunečního větru, známé jako turbulence slunečního větru. Nejsvrchnější atmosférická vrstva Slunce, heliosféra, zahrnuje obrovský prostor Sluneční soustavy. Sluneční vítr se šíří heliosférou a jeho interakce s magnetosférami jednotlivých planet a poruchy, jako jsou výrony koronální hmoty, ovlivňují jeho turbulence.

Studování turbulencí slunečního větru napříč rozsáhlými oblastmi vyžaduje měření plazmatu pořízené současně z různých míst ve vesmíru. HelioSwarm sestává z jedné mateřské sondy a osmi malých satelitů, které kolem ní obíhají ve větších vzdálenostech od sebe. Mateřská sonda bude rádiově komunikovat s každým z osmi menších satelitů. Veškerý rádiový kontakt mezi satelity a Zemí bude prováděn pomocí mateřské sondy a komunikační sítě DSN (Deep space network).

„Technické inovace malých satelitů, pracujících společně jako jedna soustava v rámci mise HelioSwarm, nám nabízí unikátní možnosti k výzkumu turbulencí a jejich vývoje ve slunečním větru”, řekla Peg Luce, zástupkyně ředitele heliofyzikální sekce NASA.

Vedoucím této mise je Harlan Spence z University of New Hampshire a její rozpočet činí 250 milionů dolarů.

Start obou sond je naplánován na rok 2026. Financování a řízení misí je zajištěno z Heliofyzikálního průzkumného programu pod vedením Goddardova vesmírného střediska NASA.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Heliofyzikální web NASA



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Heliofyzika, NASA, Slunce


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »