Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nově objevené komety na jaře 2015
Marek Biely Vytisknout článek

Nově objevené komety na jaře 2015

Kometa Lovejoy s planetární mlhovinou M76
Autor: Libor Šmíd

S opožděním přinášíme informace o objevech komet letos v dubnu. Celkově byly objeveny 4 nové komety a ve druhém návratu byly zpozorovány další dvě vlasatice. AU třetí se znovuobjevení potvrdilo. O které se jednalo? Více zjistíte v článku.

Byla to kometa P/1994 N2 (McNaught-Hartley), znovuobjevená už 29. června 2014 dalekohledem PanSTARRS při jasnosti 21,0 mag. Pozorování však nebylo potvrzeno nikým až do letošního 31. března, kdy kometu úspěšně odpozorovala jihoafrická observatoř MASTER s jasností 18,2 mag. Kometa tedy po těchto pozorováních dostala nejprve provizorní označení P/2014 M6 a poté i číslo 318 do katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet, takže její označení bylo změněno na 318P/McNaught-Hartley. Při aktuálním návratu toto těleso prolétne perihelem letos 22. října, a to ve vzdálenosti 2,45 AU od Slunce. Zjasní nejspíše k 15 mag (letos v září), vizuálního dosahu se tedy pravděpodobně jen velmi těsně nedočká. Co se ostatních komet týče, tak dvě z nově objevených nalezl dalekohled PanSTARRS, jednu pak pozorovatel Terry Bressi a observatoř MASTER. Znovuobjeveny byly také dvě komety, na jejímž objevu se podílel slavný astronom Robert McNaught, jedna z nich nese pouze jeho jméno a ta druhá má před ním ještě observatoř Catalina.

Právě ta druhá z výše zmíněných komet byla kometou P/2015 G1. Takto tedy znělo alespoň její provizorní označení. Předtím se jednalo o kometu P/2008 S1 (Catalina-McNaught) a provizorní označení P/2015 G1 velice brzy nahradilo číslo do katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet (319). Finální název komety tedy zní 319P/Catalina-McNaught. Kometa byla znovuobjevena 5. dubna sondou NEOWISE, v té době měla rovných 19 mag. Do perihelu se dostane 1. července letošního roku, kdy bude 1,20 AU daleko od Slunce. Tou dobou dosáhne i maximální jasnosti, bude to však pouze okolo 16 mag, takže se do vizuálního dosahu s velkou pravděpodobností nepodívá.

První dubnová objevená kometa byla C/2015 G2 (MASTER). O této kometě není potřeba sdělovat mnoho informací, jak jste se totiž mohli dočíst už dříve, kometa je již po maximu jasnosti. V něm dosáhla letos v květnu 6 mag a stala se nádherným objektem pro triedry, naneštěstí jen pro pozorovatele z jižní polokoule. Od nás zatím vůbec viditelná nebyla a tak tomu zůstane do začátku září, kdy se vyhoupne na ranní oblohu při jasnosti 13 mag (objekt pro větší dalekohledy). Tato kometa byla objevena poměrně pozdě a při vysoké jasnosti, konkrétně 7. dubna s jasností 10,7 mag. Perihelem prolétla letos 23. května ve vzdálenosti 0,78 AU od Slunce.

Dalším nově objeveným tělesem byl původně asteroid 2015 GX. Ten však následně prokázal kometární aktivitu a jeho označení tak bylo změněno na kometární C/2015 GX (PanSTARRS) podle dalekohledu, který asteroid objevil. Právě teleskopem PanSTARRS byla tato kometa ještě jako planetka objevena 8. dubna při jasnosti 20,0 mag. V perihelu se octne letos 26. srpna, a to ve vzdálenosti 1,97 AU od Slunce. Zjasní nejlépe na 18 mag, vizuální viditelnosti se od ní tedy nedočkáme.

Následující nově objevenou kometou je C/2015 H1 (Bressi), která byla nalezena Terrym Bressim z observatoře Kitt Peak 20. dubna s jasností 18,2 mag. Nejblíže Slunci se dostala už 28. března letošního roku, to byla od naší mateřské hvězdy 1,93 AU daleko. Maximální jasnosti ovšem vlivem přiblížení se k Zemi dosahuje až někdy v těchto dnech, jedná se však pouze o hodnotu kolem 17 mag a protože kometa začne v příštích dnech slábnout, nemůžeme ani od ní očekávat vizuální viditelnost.

Typově naprosto odlišným tělesem je kometa C/2015 H2 (PanSTARRS), nalezená velmi známým dalekohledem 24. dubna při jasnosti 19,7 mag. Tato kometa prolétne perihelem až 12. září 2016, a to 4,95 AU daleko od Slunce. Není proto divu, že v maximu jasnosti zhruba o měsíc dříve nedosáhne více než 17 mag a tím pádem se nestane objektem pro vizuální pozorování.

Poslední kometou ve výčtu je opět kometa znovuobjevená. A je to s ní ještě daleko zajímavější. 18. dubna totiž L. Allen a D. James z observatoře Cerro Tololo objevili planetku 2015 HC10 s jasností 22,4 mag. Tento objekt posléze projevil kometární aktivitu a jelikož se ukázal být objektem krátkoperiodickým, změnilo se dosavadní označení na P/2015 HC10. Kometa byla následně ztotožněna s jinou kometou, a to P/2004 R1 (McNaught). Tato kometa byla ztracená, poněvadž nebyla při svém návratu v roce 2010 vůbec nalezena. A protože byla nyní kometa nalezena jako asteroid, je jasné, že její aktivita není přílišná. Kometa dostala číslo 320 do katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet, definitivně tedy bude označena jako 320P/McNaught. Kometa v tomto návratu proletí perihelem letos 7. srpna, a to ve vzdálenosti 0,98 AU od Slunce. Kam až zjasní je vzhledem k aktivitě jádra otázkou, podle současného vývoje by mohla dosáhnout 14 mag během letošního září, čímž by se snad dostala i do vizuálního dosahu. Opravdu ovšem nesmíme zapomínat na nízkou aktivitu jádra, kvůli níž by kometa mohla silně zklamat.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Databáze komet Seiichi Yoshidy

Převzato: Společnost pro MeziPlanetární Hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Nové komety


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »