Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové objevy sondy Dawn u trpasličí planety Ceres

Nové objevy sondy Dawn u trpasličí planety Ceres

Trpasličí planeta Ceres. Krátery, které jsou permanentně ve stínu jsou označeny modře.
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Vědci z mise Dawn, sondy zkoumající trpasličí planetu Ceres v hlavním pásu, určili na jejím povrchu oblasti, které jsou permanentně ve stínu. Většina z těchto oblastí byla chladná natolik, aby se stala pastí pro vodní led na miliardu let. Tyto ledové usazeniny tam mohou existovat i nyní.

Podmínky na Cereře jsou vhodné pro hromadění vodního ledu“ potvrdil Norbert Schorghofer z Havajské university Manoa. „Ceres má právě tolik hmoty k udržení vodních molekul a oblasti trvale ve stínu jsme identifikovali jako extrémně studené – mnohem ledovější než většina existujících míst na Měsíci či Merkuru.“

Tyto oblasti dostávají jen nepřímé sluneční světlo. Obvykle se nacházejí na dně kráteru nebo podél stěny kráteru směrem k pólu. Pokud teplota zůstává pod  -151 stupňů Celsia,  jsou tyto ve stínu skrytá místa vhodnou pastí – vhodným místem pro akumulaci vodního ledu, který zde zůstává stabilní. Tyto místa byly na Cereře předpovězeny již dříve, ale až do nyní byly identifikovány.

V nynější studii, Schorghofer a jeho kolegové studovali severní polokouli na Cereře, která byla lépe osvětlená než jižní. Kombinací obrázků získaných kamerou umístěnou na sondě Dawn se podařilo získat povrch trpasličí planetky -  krátery, pláně a jiné povrchové znaky ve 3D.

Propracovaný počítačový model vyvinutý NASA v Goddardově kosmickém středisku v Marylandu byl použit k určení, které oblasti na planetce přijímají přímé sluneční záření, kolik slunečního záření  dosáhne povrchu a jak se podmínky na povrchu změní v průběhu jednoho roku.

Vědci objevili desítky rozměrných ploch napříč celé severní polokoule, které jsou v neustálém stínu.  Největší je 16 km široký kráter, který leží asi 65 km od severního pólu.

Dohromady regiony ukryté před Sluncem zaujímají plochu asi 1800 kilometrů čtverečních. Jedná se o velmi malý zlomek plochy, méně než 1 procento plochy severní polokoule.

Tým očekává, že v těchto oblastech je mnohem chladněji než je tomu na Měsíci či Merkuru. Je to hlavně proto, že Ceres je od Slunce poměrně daleko, a místa ve stínu obdrží jen málo a nepřímého slunečního svitu. Situace na Cereře je více podobná té na Merkuru než Měsíci.

Na Merkuru je rozsah trvale zastíněných oblastí zhruba stejný jako na severní polokouli. Schopnost zachycení ledu je srovnatelná.

Vědecký tým sondy Dawn vypočítal, že jedna vodní molekula z 1000, které vzniknou na planetce, by měla skončit v jednom z kráterů. (v průběhu jeho roku na Cereře - 1682 dní).  Zdá se to sice málo, ale stačí to k vytvoření sice tenké, ale detekovatelné vrstvy uložiště ledu za přibližně 100 000 let.

Zatímco ledové pasti poskytují povrchové usazeniny vodního ledu jak byly pozorovány na Měsíci či Merkuru, na Cereře byly vytvořeny relativně větší vodní nádrže,“ říká Chris Russell, hlavní vědec mise Dawn z Kalifornské university v Los Angeles.

Některá pozorování ukazují, že Ceres může být bohatý těkavý svět, který není závislý na současných externích zdrojích.“

Tyto nové výzkumy vyšly v časopise Geophysical Research Letters. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Dawn mission, Ceres


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »