Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové snímky Pluta jako předehra k tomu nejlepšímu

Nové snímky Pluta jako předehra k tomu nejlepšímu

Pluto – mozaika v rozlišení ~850 m/px. Data LORRI ze vzdálenosti 200 000 km obarvena daty MVIC
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/Daniel Macháček

Přesně jak NASA slíbila, počínaje 5. zářím začalo stahování zbylých 95 procent dat, která se ještě nachází na palubě sondy New Horizons. Pro nás je důležité, že budou postupně stahovány také snímky bez použití komprese a proto se máme na co těšit. Už první várka dat ukazuje nádherně tajemná zákoutí povrchu Pluta. Aktualizováno 12. 9. o fotografii celého Pluta, atmosféry bez komprese a měsíčku NIx.

Aktualizace 12. 9.: nové pohledy na celé Pluto, atmosféru bez kompresních artefaktů a měsíček Nix.

V galerii neupravených snímků ze sondy New Horizons se nyní nachází dvě mozaiky snímků ze vzdálenosti 400 a 200 tisíc km. Druhá jmenovaná má rozlišení asi 850 metrů na obrazový bod. Černobílá data z kamery LORRI obarvil Daniel Macháček barevnými daty uveřejněnými dříve z kamery MVIC. Obrázek je v úvodu článku. Doporučujeme jej přes pravé tlačítko myši zobrazit  v plné velikosti v novém panelu prohlížeče.

Dále NASA ve čtvrtek prezentovala dva pohledy na atmosféru Pluta, ovšem prezentovaný obrázek trpěl kompresí ve stinných částech, ačkoli v galerii surových dat žádná komprese vidět není. Kombinací surového obrázku vlevo a upraveného vpravo vznikl následující obrázek, na němž i v nezvýrazněném originálu můžeme pozorovat vrstvy v atmosféře Pluta.

Atmosféra Pluta. Vlevo snímek ze sondy, vpravo zvýrazněny vrstvy Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Atmosféra Pluta. Vlevo snímek ze sondy, vpravo zvýrazněny vrstvy
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Daniel Macháče obarvil také další, dosud nepublikovaný pohled na měsíček Nix. Nejde ještě o záběr z nejmenší vzdálenosti. Tyto snímky budou mít rozlišení 330 metrů na pixel, ale i zde už vidíme jeden výrazný kráter a také si lze povšimnout, že měsíc má vysokou odrazivost povrchu (je nápadně světlý).

Měsíc Pluta Nix pohledem kamery LORRI. Data obarvena z kamery MVIC Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/Daniel Macháček
Měsíc Pluta Nix pohledem kamery LORRI. Data obarvena z kamery MVIC
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/Daniel Macháček

Níže následují snímky z komentářem z pátku 11. 9. 2015.

Pravděpodobně jeden z nejpůsobivějších záběrů vůbec kdy publikovaných máme možnost vidět na níže uvedeném obrázku.

Krásná mozaika Pluta ze vzdálenosti 80 000 km Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Krásná mozaika Pluta ze vzdálenosti 80 000 km
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Je v něm zobrazena část povrchu, které dominuje světlá oblast přezdívaná Tombaugh Regio. Lidově je to ono známé „srdce“. Tentokrát ale jistě zaujme také množství kráterů ve spodní části snímku, navíc některé jsou zčásti zaplněny ledem. Levá dolní část snímku zobrazuje dosud v největším detailu rýhy táhnoucí se skrze pláně a vpravo dole zase poznáváme nám známé pohoří Norgay Montes, které bylo ukázáno jako vůbec první detailní snímek Pluta. Nahoře vidíme, jak polygonálně tvarovaná ledová pláň, přezdívaná Sputnik Planum, přechází do hrubě tvarovaných částí povrchu v jejím okolí. Tytéž útvary zobrazuje také mozaika uveřejněná níže. Rozlišení detailů na povrchu je 800 metrů na obrazový bod a snímek vznikl ze vzdálenosti 80 000 km.

Ukázka odlišných oblastí na Plutu ve velkém detailu Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Ukázka odlišných oblastí na Plutu ve velkém detailu
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Na dalším obrázku vidíme měsíc Charon. Tento snímek je nám už důvěrně známý, ovšem tentokrát není „poškozen“ kompresí. Vznikl ze vzdálenosti 470 000 km. Vidíme velkou rozdílnost povrchu měsíce Pluta, na kterém se střídají tektonické trhliny s relativně hladkým terénem, obklopeným níže položenými oblastmi vpravo. Dále tu je krátery hodně pokrytý povrch uprostřed a vlevo. Zajímavá je i různorodá odrazivost různých částí měsíce. Nechybí tmavé i světlé paprsky kolem kráterů a pozoruhodná tmavá polární oblast nahoře. Nejmenší detaily na snímku mají 4,6 km. 

Charon - snímek bez komprese ze 470 000 km Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Charon - snímek bez komprese ze 470 000 km
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Na závěr si můžeme prohlédnout svítání na Plutu. Vypadá to, že kamera New Horizons má ideální dynamický rozsah a že se můžeme těšit i na snímky s velmi slabým osvětlením, Takto byly například snímány při odletu některé části Pluta, které byly osvětleny světlem odraženým od Charona. Třeba se podaří pozorovat větší detaily, než ještě před příletem, kdy byly tyto oblasti nasvětleny Sluncem. Každopádně samotný fakt, že na Plutu vidíme krajinu za svítání ukazuje, že jeho řídká atmosféra dokáže do zastíněných oblastí dostat nějaké světelné paprsky.

Svítání na Plutu Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Svítání na Plutu
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/New Horizons/poslední vědecké snímky
[2] Při další cestě do Kuiperova pásu ušetří New Horizons palivo
[3] Fotky Pluta pro Vás, pane Vítku!
[4] Aktuálně: Sonda New Horizons uspěla u Pluta



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: New horizons, Charon, NASA, Pluto


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »