Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu
Jan Herzig Vytisknout článek

Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu

Umělecká představa vodních kapes na Europě
Autor: Justice Blaine Wainwright

Jupiterův měsíc Europa je vědci považován za svět, na kterém by se z celé Sluneční soustavy, vyjma Země, mohl nejpravděpodobněji vyskytovat život. Pod ledovou krustou se zde totiž nachází oceán z kapalné vody. Problémem je však ona ledová krusta, která může být až desítky kilometrů silná a odběr vzorku tamější vody je tak z pohledu dnešních technologií zcela nereálný. Podle nové studie ale ani tato ledová krusta není zcela pasivní a nezajímavá, mohlo by se jednat o dynamickou strukturu s podmínkami vhodnými pro život.

Na povrchu Europy se nachází obrovské množství v podobě “dvojitých hřebenů”, které mají uprostřed rýhu. Vznik těchto struktur byl stále obestřen tajemstvím, v nedávné době se ale posunul o hodně dál. Takřka úplně stejné útvary, které se na Europě vyskytují v tak hojném počtu, nalezli vědci v Grónsku. Tyto struktury byly detailně prozkoumány radarem pronikajícím skrz led. Vzhledem k tomu, že se je podařilo nalézt v různé fázi jejich vývoje, mohli vědci popsat i jejich vznik. Pod povrchem těchto struktur by se mohly skrývat vodní “kapsy”. To zvyšuje pravděpodobnost nalezení života právě na tomto měsíci.

Dvojité hřebeny vznikly zamrznutím vody ve vodní kapse, která se postupně dostávala blíže a blíže k povrchu. Opakovaným zamrzáním a následným táním vody z ledových kapes pronikl led až na povrch, kde vytvořil pozorované struktury.

Protože se nachází blíže povrchu, dostávají se tam zajímavé látky z vesmíru - z jiných měsíců Jupiteru a vulkánů na Io. Tyto látky by mohly podpořit vznik a udržení života ve vodních kapsách”, řekl Dustin Schroeder, hlavní autor studie a docent geofyziky na Stanfordské univerzitě. “Pokud tyto struktury na Europě vznikly stejně jako v Grónsku, znamená to, že je tam všude voda.

Konkrétně na Zemi výzkumníci analyzovali, jak může růst a ústup ledových příkrovů v polárních regionech ovlivnit zvyšování mořské hladiny. Velká část této studované oblasti se nachází na pevnině, kde tok příkrovů podléhá složité hydrologii. Na měsíci Europa se ale na rozdíl od Země oceán nachází několik desítek kilometrů pod povrchem a podmínky v blízkosti povrchu jsou tak dosti odlišné. Autoři studie z Grónska tak byli značně překvapeni, když při přednášce o Europě zjistili, že jejich kolegové planetologové se zabývají stejnými útvary. “Pracovali jsme na něčem úplně odlišném souvisejícím s klimatickou změnou a jejím vlivem na povrch Grónska, když jsme spatřili tyto malé dvojité hřebeny a byli jsme schopni je vidět v různých stádiích jejich formace”, doplnil Schroeder. 

Vzápětí opravdu zjistili, že tyto neobvyklé malé útvary s profilem ve tvaru písmene M, jenž se nachází v Grónsku, by mohly být menší verzí struktur typických pro Europu. Na tomto vzdáleném světě vypadají jako rýhy tvořené po obou stranách hřebeny, které dosahují výšky okolo 300 metrů, a jsou odděleny skoro kilometr širokým údolím. Objeveny byly již v 90. letech sondou Galileo, dosud ale vědci netušili, jak vznikly.

V Grónsku se tento dvojitý hřeben vytvořil v místě, kde voda z povrchových jezer a potoků intenzivně stéká do blízkého povrchu a opakovaně zamrzá”, řekl Riley Culberg, spoluautor studie a student PhD. na Stanfordu. “Jedním ze způsobů, jak se podobné mělké vodní kapsy mohly zformovat na Europě, je možnost vytlačení vody z podpovrchového oceánu k povrchu prasklinami v ledové krustě.

Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo Autor: NASA/JPL
Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo
Autor: NASA/JPL
Spíše než jednotvárný kus ledu je tak ledová krusta, která tento měsíc pokrývá, ovlivňována rozmanitými hydrologickými a geologickými procesy. Existence pohyblivého ledového obalu Europy napomáhá obyvatelnosti tohoto světa. Usnadňuje totiž výměnu látek mezi podpovrchovým oceánem se živinami z blízkých kosmických těles. “Lidé studují tyto útvary na Europě více než 20 let, ale toto je poprvé, kdy jsme něco podobného viděli na Zemi,” řekl spoluautor studie Gregor Steinbrügge z JPL. “Udělali jsme velký krok k porozumění procesům, které řídí fyziku a dynamiku ledové obálky Europy.

Nyní objevené vodní kapsy se nachází k povrchu mnohem blíže než oceán. Mohly by se totiž vyskytovat zhruba 5 kilometrů pod povrchem, což je mnohem blíže než oceán, který je v začíná v hloubce 25-30 kilometrů. V takové hloubce by bylo zcela nemožné provést odběr vzorku kosmickou sondou, ale díky novému objevu vodních kapes je to mnohem reálnější. V následujících desetiletích bychom se tak mohli dočkat kosmické mise, jejíž cílem by byl odběr vzorku vody z Europy s cílem najít stopy života.

Už za dva roky se ale můžeme těšit na start mise Europa Clipper, která, jak název napovídá, bude zkoumat výhradně Europu. Průzkum bude provádět z oběžné dráhy, takže nebude schopna odběru vzorků. Bude ale vybavena ledem pronikajícím radarem, podobným jako byl využit v Grónsku, a získá tak mnoho dalších důležitých informací o tom, co se nachází pod povrchem tohoto vzdáleného světa.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Pátrání po životě, Europa Clipper, Jupiterův měsíc Europa


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »