Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu
Jan Herzig Vytisknout článek

Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu

Umělecká představa vodních kapes na Europě
Autor: Justice Blaine Wainwright

Jupiterův měsíc Europa je vědci považován za svět, na kterém by se z celé Sluneční soustavy, vyjma Země, mohl nejpravděpodobněji vyskytovat život. Pod ledovou krustou se zde totiž nachází oceán z kapalné vody. Problémem je však ona ledová krusta, která může být až desítky kilometrů silná a odběr vzorku tamější vody je tak z pohledu dnešních technologií zcela nereálný. Podle nové studie ale ani tato ledová krusta není zcela pasivní a nezajímavá, mohlo by se jednat o dynamickou strukturu s podmínkami vhodnými pro život.

Na povrchu Europy se nachází obrovské množství v podobě “dvojitých hřebenů”, které mají uprostřed rýhu. Vznik těchto struktur byl stále obestřen tajemstvím, v nedávné době se ale posunul o hodně dál. Takřka úplně stejné útvary, které se na Europě vyskytují v tak hojném počtu, nalezli vědci v Grónsku. Tyto struktury byly detailně prozkoumány radarem pronikajícím skrz led. Vzhledem k tomu, že se je podařilo nalézt v různé fázi jejich vývoje, mohli vědci popsat i jejich vznik. Pod povrchem těchto struktur by se mohly skrývat vodní “kapsy”. To zvyšuje pravděpodobnost nalezení života právě na tomto měsíci.

Dvojité hřebeny vznikly zamrznutím vody ve vodní kapse, která se postupně dostávala blíže a blíže k povrchu. Opakovaným zamrzáním a následným táním vody z ledových kapes pronikl led až na povrch, kde vytvořil pozorované struktury.

Protože se nachází blíže povrchu, dostávají se tam zajímavé látky z vesmíru - z jiných měsíců Jupiteru a vulkánů na Io. Tyto látky by mohly podpořit vznik a udržení života ve vodních kapsách”, řekl Dustin Schroeder, hlavní autor studie a docent geofyziky na Stanfordské univerzitě. “Pokud tyto struktury na Europě vznikly stejně jako v Grónsku, znamená to, že je tam všude voda.

Konkrétně na Zemi výzkumníci analyzovali, jak může růst a ústup ledových příkrovů v polárních regionech ovlivnit zvyšování mořské hladiny. Velká část této studované oblasti se nachází na pevnině, kde tok příkrovů podléhá složité hydrologii. Na měsíci Europa se ale na rozdíl od Země oceán nachází několik desítek kilometrů pod povrchem a podmínky v blízkosti povrchu jsou tak dosti odlišné. Autoři studie z Grónska tak byli značně překvapeni, když při přednášce o Europě zjistili, že jejich kolegové planetologové se zabývají stejnými útvary. “Pracovali jsme na něčem úplně odlišném souvisejícím s klimatickou změnou a jejím vlivem na povrch Grónska, když jsme spatřili tyto malé dvojité hřebeny a byli jsme schopni je vidět v různých stádiích jejich formace”, doplnil Schroeder. 

Vzápětí opravdu zjistili, že tyto neobvyklé malé útvary s profilem ve tvaru písmene M, jenž se nachází v Grónsku, by mohly být menší verzí struktur typických pro Europu. Na tomto vzdáleném světě vypadají jako rýhy tvořené po obou stranách hřebeny, které dosahují výšky okolo 300 metrů, a jsou odděleny skoro kilometr širokým údolím. Objeveny byly již v 90. letech sondou Galileo, dosud ale vědci netušili, jak vznikly.

V Grónsku se tento dvojitý hřeben vytvořil v místě, kde voda z povrchových jezer a potoků intenzivně stéká do blízkého povrchu a opakovaně zamrzá”, řekl Riley Culberg, spoluautor studie a student PhD. na Stanfordu. “Jedním ze způsobů, jak se podobné mělké vodní kapsy mohly zformovat na Europě, je možnost vytlačení vody z podpovrchového oceánu k povrchu prasklinami v ledové krustě.

Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo Autor: NASA/JPL
Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo
Autor: NASA/JPL
Spíše než jednotvárný kus ledu je tak ledová krusta, která tento měsíc pokrývá, ovlivňována rozmanitými hydrologickými a geologickými procesy. Existence pohyblivého ledového obalu Europy napomáhá obyvatelnosti tohoto světa. Usnadňuje totiž výměnu látek mezi podpovrchovým oceánem se živinami z blízkých kosmických těles. “Lidé studují tyto útvary na Europě více než 20 let, ale toto je poprvé, kdy jsme něco podobného viděli na Zemi,” řekl spoluautor studie Gregor Steinbrügge z JPL. “Udělali jsme velký krok k porozumění procesům, které řídí fyziku a dynamiku ledové obálky Europy.

Nyní objevené vodní kapsy se nachází k povrchu mnohem blíže než oceán. Mohly by se totiž vyskytovat zhruba 5 kilometrů pod povrchem, což je mnohem blíže než oceán, který je v začíná v hloubce 25-30 kilometrů. V takové hloubce by bylo zcela nemožné provést odběr vzorku kosmickou sondou, ale díky novému objevu vodních kapes je to mnohem reálnější. V následujících desetiletích bychom se tak mohli dočkat kosmické mise, jejíž cílem by byl odběr vzorku vody z Europy s cílem najít stopy života.

Už za dva roky se ale můžeme těšit na start mise Europa Clipper, která, jak název napovídá, bude zkoumat výhradně Europu. Průzkum bude provádět z oběžné dráhy, takže nebude schopna odběru vzorků. Bude ale vybavena ledem pronikajícím radarem, podobným jako byl využit v Grónsku, a získá tak mnoho dalších důležitých informací o tom, co se nachází pod povrchem tohoto vzdáleného světa.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Pátrání po životě, Europa Clipper, Jupiterův měsíc Europa


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »