Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu
Jan Herzig Vytisknout článek

Objasnění vzniku častých struktur na Europě nahrává mimozemskému životu

Umělecká představa vodních kapes na Europě
Autor: Justice Blaine Wainwright

Jupiterův měsíc Europa je vědci považován za svět, na kterém by se z celé Sluneční soustavy, vyjma Země, mohl nejpravděpodobněji vyskytovat život. Pod ledovou krustou se zde totiž nachází oceán z kapalné vody. Problémem je však ona ledová krusta, která může být až desítky kilometrů silná a odběr vzorku tamější vody je tak z pohledu dnešních technologií zcela nereálný. Podle nové studie ale ani tato ledová krusta není zcela pasivní a nezajímavá, mohlo by se jednat o dynamickou strukturu s podmínkami vhodnými pro život.

Na povrchu Europy se nachází obrovské množství v podobě “dvojitých hřebenů”, které mají uprostřed rýhu. Vznik těchto struktur byl stále obestřen tajemstvím, v nedávné době se ale posunul o hodně dál. Takřka úplně stejné útvary, které se na Europě vyskytují v tak hojném počtu, nalezli vědci v Grónsku. Tyto struktury byly detailně prozkoumány radarem pronikajícím skrz led. Vzhledem k tomu, že se je podařilo nalézt v různé fázi jejich vývoje, mohli vědci popsat i jejich vznik. Pod povrchem těchto struktur by se mohly skrývat vodní “kapsy”. To zvyšuje pravděpodobnost nalezení života právě na tomto měsíci.

Dvojité hřebeny vznikly zamrznutím vody ve vodní kapse, která se postupně dostávala blíže a blíže k povrchu. Opakovaným zamrzáním a následným táním vody z ledových kapes pronikl led až na povrch, kde vytvořil pozorované struktury.

Protože se nachází blíže povrchu, dostávají se tam zajímavé látky z vesmíru - z jiných měsíců Jupiteru a vulkánů na Io. Tyto látky by mohly podpořit vznik a udržení života ve vodních kapsách”, řekl Dustin Schroeder, hlavní autor studie a docent geofyziky na Stanfordské univerzitě. “Pokud tyto struktury na Europě vznikly stejně jako v Grónsku, znamená to, že je tam všude voda.

Konkrétně na Zemi výzkumníci analyzovali, jak může růst a ústup ledových příkrovů v polárních regionech ovlivnit zvyšování mořské hladiny. Velká část této studované oblasti se nachází na pevnině, kde tok příkrovů podléhá složité hydrologii. Na měsíci Europa se ale na rozdíl od Země oceán nachází několik desítek kilometrů pod povrchem a podmínky v blízkosti povrchu jsou tak dosti odlišné. Autoři studie z Grónska tak byli značně překvapeni, když při přednášce o Europě zjistili, že jejich kolegové planetologové se zabývají stejnými útvary. “Pracovali jsme na něčem úplně odlišném souvisejícím s klimatickou změnou a jejím vlivem na povrch Grónska, když jsme spatřili tyto malé dvojité hřebeny a byli jsme schopni je vidět v různých stádiích jejich formace”, doplnil Schroeder. 

Vzápětí opravdu zjistili, že tyto neobvyklé malé útvary s profilem ve tvaru písmene M, jenž se nachází v Grónsku, by mohly být menší verzí struktur typických pro Europu. Na tomto vzdáleném světě vypadají jako rýhy tvořené po obou stranách hřebeny, které dosahují výšky okolo 300 metrů, a jsou odděleny skoro kilometr širokým údolím. Objeveny byly již v 90. letech sondou Galileo, dosud ale vědci netušili, jak vznikly.

V Grónsku se tento dvojitý hřeben vytvořil v místě, kde voda z povrchových jezer a potoků intenzivně stéká do blízkého povrchu a opakovaně zamrzá”, řekl Riley Culberg, spoluautor studie a student PhD. na Stanfordu. “Jedním ze způsobů, jak se podobné mělké vodní kapsy mohly zformovat na Europě, je možnost vytlačení vody z podpovrchového oceánu k povrchu prasklinami v ledové krustě.

Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo Autor: NASA/JPL
Povrch Europy s výraznými dvojitými hřebeny vyfotografovaný sondou Galileo
Autor: NASA/JPL
Spíše než jednotvárný kus ledu je tak ledová krusta, která tento měsíc pokrývá, ovlivňována rozmanitými hydrologickými a geologickými procesy. Existence pohyblivého ledového obalu Europy napomáhá obyvatelnosti tohoto světa. Usnadňuje totiž výměnu látek mezi podpovrchovým oceánem se živinami z blízkých kosmických těles. “Lidé studují tyto útvary na Europě více než 20 let, ale toto je poprvé, kdy jsme něco podobného viděli na Zemi,” řekl spoluautor studie Gregor Steinbrügge z JPL. “Udělali jsme velký krok k porozumění procesům, které řídí fyziku a dynamiku ledové obálky Europy.

Nyní objevené vodní kapsy se nachází k povrchu mnohem blíže než oceán. Mohly by se totiž vyskytovat zhruba 5 kilometrů pod povrchem, což je mnohem blíže než oceán, který je v začíná v hloubce 25-30 kilometrů. V takové hloubce by bylo zcela nemožné provést odběr vzorku kosmickou sondou, ale díky novému objevu vodních kapes je to mnohem reálnější. V následujících desetiletích bychom se tak mohli dočkat kosmické mise, jejíž cílem by byl odběr vzorku vody z Europy s cílem najít stopy života.

Už za dva roky se ale můžeme těšit na start mise Europa Clipper, která, jak název napovídá, bude zkoumat výhradně Europu. Průzkum bude provádět z oběžné dráhy, takže nebude schopna odběru vzorků. Bude ale vybavena ledem pronikajícím radarem, podobným jako byl využit v Grónsku, a získá tak mnoho dalších důležitých informací o tom, co se nachází pod povrchem tohoto vzdáleného světa.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Pátrání po životě, Europa Clipper, Jupiterův měsíc Europa


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »