Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevené a znovuobjevené komety v červnu 2015
Marek Biely Vytisknout článek

Objevené a znovuobjevené komety v červnu 2015

Ilustrační foto - kometa C/2012 K1 (PanSTARRS) na snímku od Damiana Peache
Autor: Damian Peach

Ačkoliv v červnu nastupuje na severní polokouli, kde se nachází většina observatoří objevujících komety, léto, na objevech nových komet se to pravděpodobně z hlediska krátké, v některých místech až chybějící astronomické noci nepodepsalo. Během měsíce byly nalezeny pouze 4 nové komety, což je letos zatím nejhorší počin. Žádná kometa tentokrát nebyla znovuobjevena. Podívejte se na podrobnosti ohledně komet, které byly v červnu odpozorovány teprve poprvé.

V první polovině června byla objevena jenom 1 kometa, která se navíc zpočátku jevila pouze jako asteroid. Tři další se podařilo nalézt ve druhé polovině měsíce. Zajímavá je skutečnost, že všechny 4 komety nesou název havajského teleskopu PanSTARRS.

Jak už bylo zmíněno, vůbec první kometa, u níž se v červnu zjistila kometární podstata, byla objevena ještě jako asteroid s označením 2015 LC2. Stalo se tak 7. června při jasnosti 19,9 mag. Přibližně o týden později přišla zpráva, že planetka se shoduje s novou potenciální kometou na stránkách The Possible Comet Confirmation Page. Asteroid byl tedy přejmenován na kometu C/2015 LC2 (PanSTARRS). U ní se zjistilo, že již prolétla perihelem, a to letos 24. dubna ve vzdálenosti 5,89 AU od Slunce. Maximální jasnosti podle všeho dosáhla už v květnu, a to kolem 19 mag. Od té doby pouze slábne a tak to bude pokračovat, vizuálně ji tím pádem zajisté nespatříme.

Dalším úspěchem pro havajský dalekohled byla kometa C/2015 M1 (PanSTARRS). Ta byla nalezena 20. června, když měla jasnost 19,8 mag. Podle orbitálních elementů proletěla perihelem 15. května letošního roku, a to 2,09 AU daleko od Slunce. V maximu jasnosti je až někdy v těchto dnech, má podle všeho něco kolem 18 mag. To na vizuální viditelnost samozřejmě nestačí a už ani stačit nebude, kometa totiž začne pozvolna slábnout.

Následující kometa, P/2015 M2 (PanSTARRS), je krátkoperiodická. Objevena byla 28. června při jasnosti 20,0 mag. V perihelu se octne letos 22. října, a to ve vzdálenosti 5,92 AU od Slunce. Kometa bude mít maximum jasnosti letos v září, kdy by mohla dosáhnout 19 mag. Vizuální dosah tedy opět nečekejme.

Krátký výčet v červnu nalezených komet uzavírá objekt s označením C/2015 M3 (PanSTARRS). Tato kometa byla objevena 29. června s jasností 20,1 mag. Přísluním proletí letos 25. srpna, a to ve vzdálenosti 3,55 AU od Slunce. I v maximu jasnosti bude v srpnu, dosáhne ovšem také pouze 19 mag, takže ani u této komety nemůžeme očekávat viditelnost v běžně dostupných dalekohledech.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Databáze komet Seiichi Yoshidy



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Nové komety


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »