Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevené a znovuobjevené komety v červnu 2016
Marek Biely Vytisknout článek

Objevené a znovuobjevené komety v červnu 2016

Kometa C/2015 C2 (SWAN) na snímku Michaela Jägera
Autor: Michael Jäger

Poté, co jsme zaznamenali nárůst počtu objevených komet v květnu, přišel v červnu naopak pokles. Nalezena byla jen jedna jediná kometa, jeden další kometární objekt byl znovuobjeven.

Jak objevená, tak znovuobjevená kometa, mají ve svém ať už definitivním, či pouze provizorním označení, písmeno M. To proto, že byly poprvé nalezeny (v případě znovuobjevené komety se tak stalo poprvé už ve druhém pozorovaném návratu) ve druhé polovině června. První půle měsíce tak zůstala bez úspěchu. O nový objev komety se postaral slavný havajský teleskop PanSTARRS, znovuobjevení zařídil Hidetaka Sato z Japonska.

Nově nalezená kometa dostala označení C/2016 M1 (PanSTARRS). Objevena byla 22. června při jasnosti 19,7 mag. Jedná se o poměrně zajímavý objekt co se vyhlídek do budoucna týče. Dráha komety sice ještě není potvrzena přesně, vesměs se ale očekává, že dojde už jen ke kosmetickým změnám. Kometa by tedy měla proletět perihelem až 10. srpna 2018, a to ve vzdálenosti 2,22 AU od Slunce. Patrně jde o docela velké, aktivní těleso, ovšem otázka je, jestli to náhodou není dynamicky nová kometa z Oortova oblaku, jež by zpomalovala rychlost zjasňování s tím, jak by se blížila Slunci. Pokud se tak nestane a kometa se bude držet předpovědí, mohla by v létě 2018 dosáhnout snad až 9 mag a stát se tak objektem pro obří binokuláry. To by bylo jistě velmi zajímavé, je tu ale ještě jeden problém. Dráha komety vypadá tak, že těleso se bude v následujících letech stěhovat stále více k jihu a na jaře 2018, aktuálně se zdá, že v květnu, od nás kometa pravděpodobně přestane být pozorovatelná. To podle současných odhadů bude zhruba 2 měsíce před maximem jasnosti. Zdá se tedy, že kometu uvidíme maximálně jako objekt přibližně 11. magnitudy, což je ale stále pěkná jasnost pro pozorování například středním, při troše štěstí možná i nějakým menším dalekohledem.

Dne 29. června znovuobjevil Hidetaka Sato kometu P/2009 K1 (Gibbs), provizorně označenou jako P/2016 M2. Stalo se tak při jasnosti 17,8 mag. Očekává se, že kometa dostane číslo 338 do katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet a její definitivní označení tak bude 338P/Gibbs. Kometa v aktuálním návratu už proletěla přísluním, stalo se tak letos 24. července, kdy se nacházela zhruba 1,34 AU od Slunce. Maxima jasnosti dosáhne podle všeho až na přelomu letošního léta a podzimu. To dosáhne jasnosti okolo 16 mag, kvůli čemuž se zdá, že v tomto návratu zůstane jen těsně pod vizuálním dosahem.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Komety v databázi Seiichi Yoshidy

Převzato: Společnost pro Meziplanetární hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Nové komety


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »