Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevené a znovuobjevené komety v červnu 2016
Marek Biely Vytisknout článek

Objevené a znovuobjevené komety v červnu 2016

Kometa C/2015 C2 (SWAN) na snímku Michaela Jägera
Autor: Michael Jäger

Poté, co jsme zaznamenali nárůst počtu objevených komet v květnu, přišel v červnu naopak pokles. Nalezena byla jen jedna jediná kometa, jeden další kometární objekt byl znovuobjeven.

Jak objevená, tak znovuobjevená kometa, mají ve svém ať už definitivním, či pouze provizorním označení, písmeno M. To proto, že byly poprvé nalezeny (v případě znovuobjevené komety se tak stalo poprvé už ve druhém pozorovaném návratu) ve druhé polovině června. První půle měsíce tak zůstala bez úspěchu. O nový objev komety se postaral slavný havajský teleskop PanSTARRS, znovuobjevení zařídil Hidetaka Sato z Japonska.

Nově nalezená kometa dostala označení C/2016 M1 (PanSTARRS). Objevena byla 22. června při jasnosti 19,7 mag. Jedná se o poměrně zajímavý objekt co se vyhlídek do budoucna týče. Dráha komety sice ještě není potvrzena přesně, vesměs se ale očekává, že dojde už jen ke kosmetickým změnám. Kometa by tedy měla proletět perihelem až 10. srpna 2018, a to ve vzdálenosti 2,22 AU od Slunce. Patrně jde o docela velké, aktivní těleso, ovšem otázka je, jestli to náhodou není dynamicky nová kometa z Oortova oblaku, jež by zpomalovala rychlost zjasňování s tím, jak by se blížila Slunci. Pokud se tak nestane a kometa se bude držet předpovědí, mohla by v létě 2018 dosáhnout snad až 9 mag a stát se tak objektem pro obří binokuláry. To by bylo jistě velmi zajímavé, je tu ale ještě jeden problém. Dráha komety vypadá tak, že těleso se bude v následujících letech stěhovat stále více k jihu a na jaře 2018, aktuálně se zdá, že v květnu, od nás kometa pravděpodobně přestane být pozorovatelná. To podle současných odhadů bude zhruba 2 měsíce před maximem jasnosti. Zdá se tedy, že kometu uvidíme maximálně jako objekt přibližně 11. magnitudy, což je ale stále pěkná jasnost pro pozorování například středním, při troše štěstí možná i nějakým menším dalekohledem.

Dne 29. června znovuobjevil Hidetaka Sato kometu P/2009 K1 (Gibbs), provizorně označenou jako P/2016 M2. Stalo se tak při jasnosti 17,8 mag. Očekává se, že kometa dostane číslo 338 do katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet a její definitivní označení tak bude 338P/Gibbs. Kometa v aktuálním návratu už proletěla přísluním, stalo se tak letos 24. července, kdy se nacházela zhruba 1,34 AU od Slunce. Maxima jasnosti dosáhne podle všeho až na přelomu letošního léta a podzimu. To dosáhne jasnosti okolo 16 mag, kvůli čemuž se zdá, že v tomto návratu zůstane jen těsně pod vizuálním dosahem.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Komety v databázi Seiichi Yoshidy

Převzato: Společnost pro Meziplanetární hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Nové komety


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »