Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevené a znovuobjevené komety v září 2015
Marek Biely Vytisknout článek

Objevené a znovuobjevené komety v září 2015

Kometa P/1998 QP54 (LONEOS-Tucker) na snímku z roku 1998.
Autor: Nick James.

První podzimní měsíc letošního roku, září, nám přinesl opět nějaké nově objevené komety. Tentokrát však byly pouze tři, z tohoto hlediska se tak jedná spíše o neúspěch. Další kometa pak byla pozorována poprvé ve svém druhém návratu. Která to byla? A jak zní názvy v září nalezených komet? O tom blíže zde.

Úplněk poslední dobou nastává blízko koncům jednotlivých měsíců, takže je zřejmé, že o něco výhodnější pro hledání nových komet bude jejich první polovina. A to beze zbytku potvrdilo i září. Všechny tři nově nalezené komety totiž byly objeveny v první půli devátého kalendářního měsíce. Kometa P/1998 QP54 (LONEOS-Tucker) však byla znovuobjevena pouhé dvě noci po úplňku (a po úplném zatmění Měsíce), a to 30. září. To je rozhodně obdivuhodný výkon od pozorovatele A. Gibbse z observatoře Catalina Sky Survey, jenž kometu v tomto návratu jako první vyhledal. Pro úplné doplnění úvodních informací se hodí podotknout, že všechny 3 nové komety objevili pozorovatelé obsluhující v tomto směru takřka dominantní dalekohled PanSTARRS.

Začínáme s krátkoperiodickou kometou P/2015 R1 (PanSTARRS). Ta byla nalezena havajským teleskopem 8. září při jasnosti 19,0 mag. Podle orbitálních elementů byla v přísluní již letos 25. června, a to přibližně 2,17 AU od Slunce. V maximu jasnosti je však až nyní v říjnu, má ale pouze kolem 18 mag, ve vizuálním dosahu se tedy nevyskytuje a vzhledem k nadcházejícímu slábnutí to už jiné nebude.

Další nalezenou kometou je P/2015 R2 (PanSTARRS). Ta byla objevena o pouhý den později, tedy 9. září, a při jasnosti 21,7 mag. I tato kometa se od Slunce už vzdaluje, nejblíže mu byla 8. června letošního roku, kdy tyto dva objekty dělilo necelých 2,47 AU. Kometa podle všeho dosáhla maxima jasnosti někdy v srpnu, tehdy mohla mít přibližně 20 mag. V těchto dnech pomalu slábne, tento trend bude pokračovat a kometu tak vizuálně rozhodně nespatříme.

Jedinou v září objevenou dlouhoperiodickou kometou je C/2015 R3 (PanSTARRS). Tento objekt byl nalezen 12. září při jasnosti 22,3 mag, čímž se stal jednou z nejslabších komet, které kdy byly ze Země objeveny. Pro zajímavost, historické prvenství v této kategorii drží kometa C/2014 F3 (Sheppard-Trujillo), kterou se podařilo nalézt při jasnosti 23,0 mag. Tato kometa prolétne perihelem až v roce 2021. Ale zpět ke kometě C/2015 R3 (PanSTARRS), ta už v přísluní byla a podle dráhových elementů se tak stalo 11. února 2014, kdy se kometa dostala ke Slunci na vzdálenost nějakých 4,90 AU. Vypadá to, že nejjasnější byla na přelomu let 2013 a 2014, kdy dosahovala přibližně 20 mag. To na vizuální viditelnost nestačí ani omylem, se současnou jasností se navíc dá složitě vyhledat i s tou nejlepší technikou ve spojení se snímači typu CCD. Objekt navíc bude i nadále slábnout, takže vizuálně pozorovatelný zajisté nebude.

Ve druhé polovině září nebyla nalezena žádná kometa, jak už ale bylo zmíněno, 30. září byla znovuobjevena kometa P/1998 QP54 (LONEOS-Tucker). Tuto kometu pouhé dva dny po úplňku letos poprvé našel A. Gibbs z observatoře Catalina Sky Survey. Jasnost tělesa byla stanovena na 17,9 mag. Kometa obdržela provizorní označení P/2015 S1. Do katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet by měla vstoupit s číslem 328 jako kometa s definitivním označením 328P/LONEOS-Tucker. V tomto návratu prolétne perihelem letos na Štědrý den, a to 1,89 AU od Slunce. Velkou vánoční kometu ovšem nečekejme. Nejvyšší jasnosti má tento objekt dosáhnout už v listopadu, především ale jeho jasnost pravděpodobně nepřekročí 17 mag, kvůli čemuž zůstane kometa úplně mimo vizuální dosah.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Databáze komet Seiichi Yoshidy

Převzato: Společnost pro MeziPlanetární Hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Nové komety


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »