Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Observatoř HAWC detekovala dosud nejenergetičtější gama záření ze Slunce

Observatoř HAWC detekovala dosud nejenergetičtější gama záření ze Slunce

Výron koronální hmoty na Slunci
Autor: Goddardovo středisko kosmických letů NASA

Nové výsledky z Čerenkovovy observatoře HAWC (High Altitude Water Cherenkov) rozšiřují naše informace o tvrdém gama záření ze slunečního disku pozorované dříve vesmírným gama teleskopem Fermi. Toto záření je zřejmě vybuzeno galaktickým kosmickým zářením dopadajícím na jádra prvků ve sluneční atmosféře. Současné teoretické modely však nedokážou vysvětlit detaily toho, jak sluneční magnetická pole ovlivňují tyto interakce. Nové pozorování z Čerenkovovy observatoře tak prohlubuje záhady vyzařování slunečního disku.

„Slunce je překvapivější, než jak jsme je znali,“ říká dr. Mehr Un Nisa, postdoktorand na Michiganské státní univerzitě. „Mysleli jsme si, že máme tuto hvězdu prokouknutou, ale není tomu tak.“

Slunce vyzařuje velké množství světla zahrnující celou škálu energií, ale jejich rozložení není rovnoměrné. Například díky jaderným reakcím poskytuje Slunce množství viditelného světla, jehož částice – fotony – mají energii kolem 1 elektronvoltu. Paprsky gama, které dr. Nisa a jeho kolegové pozorovali, měly energii asi bilionkrát větší, tedy 1 teraelektronvolt (TeV). Překvapivá byla nejen tato energetická hladina, ale i skutečnost, že jich pozorovali tolik.

V 90. letech minulého století fyzikové předpověděli, že Slunce může produkovat gama záření, když vysokoenergetické kosmické záření – částice urychlené např.  černou dírou nebo supernovou – narazí do protonů ve Slunci. Na základě poznatků o kosmickém záření a Slunci však také předpokládali, že tyto paprsky gama se na Zemi dostanou jen zřídka. V té době však neexistoval přístroj, který by byl schopen přímo detekovat tak vysokoenergetické gama záření, a ještě nějakou dobu existovat nebude.

Cherenkovův detektor HWAC v Mexiku v nadmořské výšce 4100 m. Skládá se ze 5 m vysokých nádrží, z nichž každá obsahuje 188 000 litrů vody. Autor: Jordanagoodman, licence CC-BY-SA 4.0
Cherenkovův detektor HWAC v Mexiku v nadmořské výšce 4100 m. Skládá se ze 5 m vysokých nádrží, z nichž každá obsahuje 188 000 litrů vody.
Autor: Jordanagoodman, licence CC-BY-SA 4.0
První pozorování gama záření s energií vyšší než miliarda elektronvoltů (GeV) přinesl v roce 2011 Fermiho vesmírný gama teleskop od NASA. Během několika dalších let mise Fermi ukázala, že tyto paprsky mohou být nejen velmi energetické (maximální hodnota měření slunečního gama záření se pohybovala kolem 200 GeV), ale také že jich je asi sedmkrát více, než vědci původně očekávali. A zdálo se, že zbývá objevit gama záření s ještě vyššími energiemi.

„Nyní jsme poprvé ukázali, že energie slunečního záření sahají do oblasti TeV, až téměř k 10 TeV, což se skutečně zdá být maximum,“ řekl dr. Nisa.

V současné době tento objev, založený na více než šestiletém pozorování pomocí observatoře HAWC, vytváří více otázek než odpovědí. Sluneční vědci nyní budou přemýšlet, jak přesně toto záření gama dosahuje tak vysokých energií a jakou roli v tomto jevu hraje magnetické pole Slunce.

Ukazuje to, že HAWC doplňuje znalosti o naší Galaxii v oblasti nejvyšších energií a otevírá otázky týkající se našeho vlastního Slunce. Nutí nás vidět věci v jiném světle. A to doslova.“

 

Výsledky byly zveřejněny v časopise Physical Review Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.sci.news



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Kosmické záření, Slunce


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »