Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Perseverance – první „kroky“ na povrchu rudé planety

Perseverance – první „kroky“ na povrchu rudé planety

Počítačová grafika roveru Perseverance na povrchu Marsu
Autor: NASA

Vědecká pojízdná laboratoř NASA s názvem Perseverance (Vytrvalost), která byla vypuštěna k Marsu 30. 7. 2020, zahájila 18. 2. 2021 přímo z příletové dráhy (bez navedení na parkovací oběžnou dráhu) přistávací manévr s cílem dosednout v oblasti kráteru Jezero. Přistávací manévr proběhl úspěšně, když „létající jeřáb“ posadil rover Perseverance poblíž předpokládaného místa jako doposud nejtěžší výzkumné zařízení na povrchu Marsu (hmotnost 1 025 kg).

Vědci jsou přesvědčeni, že kráter byl před více než třemi miliardami roků zaplaven vodou. Jedním z cílů mise je sesbírat v oblasti výzkumu zajímavé vzorky hornin, které budou zanechány na povrchu a při další misi převezeny na Zemi. Teoretický plán předpokládá zhruba jízdu v délce 35 km rozvrženou do dvou fází mise: „Jezero“ a „mimo Jezero“. Plánovaná životnost roveru je minimálně jeden marsovský rok (tj. 687 pozemských dnů), předpokládá se však, že bude mnohonásobně překročena, snad až do roku 2028. Jak už bylo uvedeno výše, současný plán předpokládá dvě etapy odběru vzorků a jejich uložení v ampulích na označených místech. Perseverance uschová zhruba 10 ampulí zajímavé horniny a kamenů někde v oblasti kráteru Jezero a dalších 28 vzorků mimo kráter.

Pojízdná laboratoř se bude pohybovat pradávnou jezerní krajinou, zamrzlou v čase po dobu několika miliard let. Nikde na Zemi nemůžeme studovat povrch, který by byl byť jen z části takto starý. V mnoha ohledech tak putujeme strojem času a můžeme spatřit krajinu, jaká se nacházela i na naší planetě, když byla Země ještě mladá.

Kráter Jezero se nachází na západním okraji impaktní struktury Isidis a má průměr přibližně 50 km. Je vyplněn jezerními sedimenty a na západním a severním okraji se dochovaly i rozsáhlé říční delty. Patrná jsou také říční údolí, kterými voda do kráteru přitékala a kterým kráter opouštěla. Sedimentární záznam spadá do období před 4,1 až 3,7 miliardy let (může odpovídat epizodě pozdního velkého bombardování).

První metry projížďky roveru Perseverance po povrchu Marsu Autor: NASA/JPL-Caltech
První metry projížďky roveru Perseverance po povrchu Marsu
Autor: NASA/JPL-Caltech
Čtvrtého března 2021 se dal robotický průzkumník Perseverance poprvé od svého únorového přistání na Marsu do pohybu. Během úvodního manévru, který měl prověřit správnost fungování systémů, vozítko vybavené šesti koly popojelo o čtyři metry, poté se otočilo o 150 stupňů a urazilo dalších 2,5 metru opačným směrem. Manévr trval asi 33 minut. Připojená fotografie byla pořízena pomocí systému kamer Hazard Avoidance Cameras (Hazcams).

Rover má být schopen urazit až 200 metrů za jeden marsovský den. Bude se pohybovat pětkrát rychleji než Curiosity, předchozí vozítko úřadu NASA na rudé planetě.

Astronomové očekávají nalezení množství lákavých kamenných útvarů v kráteru, které snad budou obsahovat záznam pradávné biologické aktivity. Mezi útvary, co vypadají na satelitních snímcích jako říční delta, což je struktura vytvořená z naplavenin bahna a nánosů písku uložených řekou vtékající do širokého zásobníku vody, bude mnoho zajímavých útvarů k detailnímu výzkumu. V případě kráteru Jezero byla tato široká nádrž velmi pravděpodobně dlouho zaplavena vodou.

Mezi prvními přístroji, které již byly uvedeny do provozu, je i SuperCam. Našli bychom jej na hlavě vozítka a jeho senzor dokáže provést analýzu ke studiu marsovské geologie. Informace pak pomohou vědcům rozhodnout, které kameny by měl rover podrobněji prozkoumat dalšími přístroji ve snaze najít stopy dávného mikrobiálního života. Kamera SuperCam je složitý laserový přístroj, jehož pulsy míří na zkoumané kameny a regolit na povrchu Marsu. Senzory jeho spektrometru pak sledují a analyzují laserovým paprskem odpařený materiál a určují jeho složení. Součástí přístroje je i mikrofon, který nahrává zvuky dopadu pulsů laserových paprsků na zkoumaný materiál.

Jedním z přístrojů ve výbavě roveru Perseverance je na jeho „palubě“ i pozoruhodný autonomní vrtulník Ingenuity (Vynalézavost), který přistál na Marsu připevněný na „břiše“ roveru. Vrtulník o hmotnosti 1,8 kg stráví připevněný na roveru zhruba dva měsíce a ze zdroje roveru si bude doplňovat energii. Posléze bude uvolněn a absolvuje první krátkodobé zkušební lety. Podle posledních zpráv je zařízení v pořádku.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] mars.nasa.gov
[2] mars.nasa.gov
[3] space.com
[4] mars.nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kráter Jezero, Rover Perseverance, Planeta Mars


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »