Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Polární záře na Jupiteru v novém světle

Polární záře na Jupiteru v novém světle

Infračervený pohled na Jupiter s polární září ve výřezu
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI

Vědcům se díky vesmírnému dalekohledu Jamese Webba podařilo poprvé detailně zachytit, jak se záhadné záře na pólech obří planety mění v čase i prostoru. Zdejší polární záře jsou mnohem silnější než na Zemi. Způsobuje je nejen interakce magnetosféry Jupiteru se slunečním větrem, ale také s nabitými částicemi uvolněnými sopečnou činností z měsíce Io. Překvapivě se ukázalo, že jsou jinak jasné v infračerveném oboru, kde pozoroval JWST a v ultrafialovém, kde současně pozoroval HST. 

Polární záře vznikají, když nabité částice s vysokou energií naráží do částic plynu v atmosféře planety. Také na Jupiteru se nachází v okolí pólů, kam jsou částice svedeny magnetickým polem. Zdejší polární záře jsou však nejen mohutnější svou velikostí, ale i energií.

Polární záři na Jupiteru zde vidíme jako jasné oblouky a skvrny. Povrch oblak je tmavý. Vidíme změny v řádu minut. Autor: ESA/Webb, NASA, CSA, J. Nichols (University of Leicester), M. Zamani (ESA/Webb)
Polární záři na Jupiteru zde vidíme jako jasné oblouky a skvrny. Povrch oblak je tmavý. Vidíme změny v řádu minut.
Autor: ESA/Webb, NASA, CSA, J. Nichols (University of Leicester), M. Zamani (ESA/Webb)

Zajímavostí je, že polární záře na Jupiteru nevznikají stejným způsobem jako na Zemi. Zatímco u nás je jejich hlavním zdrojem sluneční vítr, u Jupiteru hraje roli také interakce s měsícem Io, který chrlí do okolí proudy nabitých částic které pak zachytí Jupiterovo silné magnetické pole.

Vědci použili Webbův infračervený přístroj NIRCam, aby podrobně sledovali záření na pólech největší planety Sluneční soustavy. Díky vysoké citlivosti a rozlišení teleskopu mohli poprvé detailně zmapovat, jak se polární záře na Jupiteru vyvíjí nejen v čase, ale i v prostoru. Očekávaly se nějaké pomalejší změny v aurorálním oválu, ale ukázalo se, že jsou velmi rychlé, někdy i během jediné sekundy.

Dalším objevem byly velké variace výskytu tříatomového iontu vodíku (H3+) a hlavně rozdíl v jasu polárních září v infračerveném a ultrafialovém oboru spektra. Vědci totiž mají unikátní možnost pozorovat simultánně s JWST i HST a právě pomocí Hubbleova teleskopu se podívali na Jupiter v UV spektru. A rozdíly v jasu některých míst by šlo vysvětlit jedině výskytem velkého množství nízkoenergetických částic, ovšem skutečný důvod je zatím záhadou.

Vpravo vidíme Jupiter v infračerveném oboru s oblaky tmavě modré a bílé barvy s bouřemi načervenalých odstínů. Ve výřezu vidíme detail polární záře z 25. 12. 2023 Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, Ricardo Hueso (UPV), Imke de Pater (UC Berkeley), Thierry Fouchet (Observator
Vpravo vidíme Jupiter v infračerveném oboru s oblaky tmavě modré a bílé barvy s bouřemi načervenalých odstínů. Ve výřezu vidíme detail polární záře z 25. 12. 2023
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, Ricardo Hueso (UPV), Imke de Pater (UC Berkeley), Thierry Fouchet (Observator

Závěry výzkumu jsou součástí širšího projektu, který zkoumá klima, chemii a dynamiku velkých planet. Teleskop Jamese Webba tím potvrzuje svou roli jako průlomového nástroje, který umožňuje odhalit detaily, jaké byly dosud nedostupné i těm nejvýkonnějším přístrojům ve vesmíru.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esawebb.org



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Jupiter, Polární záře, Jwst


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2025 R3 (PANSTARRS)

Bohužel místo stacku pouze jedno JPG jen kalibrovane urovně v PS kometa nyní docela nízko nad výhodním obzorem mírně k severu kvůli atmosféře a mrakům mi vyšly asi jen dva 60s cvaky než se rozednilo

Další informace »