Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  První test planetární obrany v dějinách: Sonda DART se srazila s měsíčkem Dimorphos
Jan Herzig Vytisknout článek

První test planetární obrany v dějinách: Sonda DART se srazila s měsíčkem Dimorphos

Umělecké ztvárnění sondy DART u dvojplanetky Didymos
Autor: NASA/Johns Hopkins, APL/Steve Gribben

Historicky poprvé proběhl test planetární obrany, i s českým přispěním. Vykonala ho americká sonda DART (Double Asteroid Redirection Test) dnes v 1:14 SELČ metodou tzv. kinetického impaktu, kdy se obrovskou rychlostí srazila s asteroidem Dimorphos, který obíhá kolem většího tělesa s názvem Didymos. Test byl plně úspěšný a sonda naprosto přesně strefila cíl. Vědecké poznatky z impaktu vyhodnotí sondy LICIACube, Hera a pozemské teleskopy. Srážka se bezesporu zařadila mezi největší kosmonautické a astronomické události tohoto roku.

Projekt sondy DART má dlouhou a komplikovanou historii. Koncepčně vychází z mise Deep Impact, vypuštěné roku 2005, která ještě v témže roce doputovala ke svému cíli, jádru komety 9P/Tempel. Při průletu kolem ní vyslala mateřská sonda taktéž kinetický impaktor, ten ale neměl za cíl změnit dráhu komety, nýbrž uvolnit podpovrchový materiál pro analýzu provedenou průletovou částí sondy. Vize mise sondy DART se z původního americko-evropského projektu AIDA zrodila roku 2015. K finální realizaci se projekt posunul roku 2018 a podle původních plánů doopravdy odstartoval loni. Konkrétně 24. listopadu 2021 v 7:02 SEČ na raketě Falcon 9 společnosti SpaceX z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii.

Snímky z teleskopu Arecibo, na kterých je úplně poprvé zachycen cíl sondy DART, měsíček Dimorphos Autor: Arecibo Observatory/NASA
Snímky z teleskopu Arecibo, na kterých je úplně poprvé zachycen cíl sondy DART, měsíček Dimorphos
Autor: Arecibo Observatory/NASA
Cílem se stal měsíček Dimorphos blízkozemní planetky Didymos, který kolem ní obíhá ve vzdálenosti přibližně 1,2 km. Někdy je také systém (ostatně i v názvu samotné mise) označován jako dvojplanetka s dvěma složkami, Didymos a Dimorphos. Každopádně však Dimorphos kolem Didymosu obíhá a jeden takový oběh mu trvá 11 h a 56 min. Jeho absolutní magnituda je poté 21,6. Průměr Dimorphosu činí asi 170 m a hmotnost asi 5 miliard kilogramů. Průměr Didymosu je 800 m a celý systém oběhne v průměrné vzdálenosti 1,64 astronomických jednotek (AU) od Slunce jednou za 2,11 pozemského roku. Od naší planety jej tedy obvykle dělí vyšší desítky milionů kilometrů, v průběhu srážky však byla dvojplanetka blízko své opozice, tedy chvíle, kdy je na své dráze Zemi úplně nejblíže, a vzdálenost tak činila přibližně “jen” 11 milionů kilometrů.

Objevitelem Dimorphosu je český astronom z Astronomického ústavu AV ČR Petr Pravec. Jeho skupina se věnuje desítky let pozorování binárních asteroidů, tedy planetek s měsícem. Pravcův tým pomohl misi DART spočítat dráhu měsíce kolem planetky, což bylo základem pro výpočet dráhy samotné sondy. Teď po srážce svými měřeními pomůže zjistit, jak se dráha změnila a jestli byla mise úspěšná. Tato měření potrvají měsíce, aby byly výsledky známy s dostatečnou přesností.

Byť je sonda DART (Double Asteroid Redirection Test) od dnešní noci již minulostí, není rozhodně čeho litovat. Splnila totiž svůj cíl, když se závratnou rychlostí srazila s měsíčkem Dimorphos planetky Didymos. Potvrzení nám zprostředkovaly úchvatné záběry z kamery DRACO, na kterých můžeme nejdříve vidět obě části dvojplanetky, větší Didymos a menší Dimorphos a později stále se zvětšující měsíček. DRACO byla mimo jiné jediným vědeckým přístrojem na palubě sondy, jelikož s ohledem na cílenou sebedestrukci nedávalo smysl instalovat jiný přístroj, než navigační kameru. Vzhledem k tomu, jak blízko vidíme povrch planetky na úplně posledních snímcích, je jasné, že sonda se trefila naprosto přesně.

Sonda vážila 570 kg a s asteroidem se srazila rychlostí 6,1 kilometrů za sekundu. Vzdálenost mezi Prahou a Brnem by touto rychlostí překonala za pouhou půlminutu. To znamená, že energie nárazu odpovídala prakticky třem ekvivalentům TNT, tedy více než deseti miliardám joulů. Mělo by se jednat o dostatečně silný náraz na to, aby pozměnil dráhu měsíčku natolik, že to budou astronomové schopni pozorovat. Odchylku od původní dráhy zaznamenají vědci velmi přesným měřením jeho oběžné doby kolem centrálního tělesa, Didymosu. Konkrétně by se perioda oběhu měsíčku měla zkrátit o deset minut. Bezprostředně, 3 minuty, po impaktu kolem Dimorphosu proletěl italský cubesat LICIACube, který se od mateřské sondy oddělil již více než před týdnem. Ten se vedle snímání místa srážky s vytvořeným kráterem a vyvrženého materiálu také jako první postará o měření změny periody měsíčku. Již nyní začínají přicházet první snímky srážky od tohoto přístroje. Stejně tak řada pozemských astronomů pozorovala téměř pětinásobné zjasnění dvojplaneky v řádu jednotek minut. Konkrétně se zdánlivá jasnost zvýšila o 1,7 magnitudy.

Poslední kompletní snímek z kamery DRACO před srážkou Autor: NASA
Poslední kompletní snímek z kamery DRACO před srážkou
Autor: NASA
V blízké budoucnosti se na tento systém dvou asteroidů zaměří další řada pozemských teleskopů a navíc se k němu roku 2024 vydá evropská sonda HERA, jež přesně změří vytvořený kráter, určí hmotnost planetky a mnoho dalších důležitých dat. To astronomům výrazně pomůže k lepšímu porozumění a možné budoucí opakovatelnosti tohoto způsobu planetární obrany. V případě, že by se naneštěstí někdy v budoucnosti Země doopravdy ocitla na kolizní dráze s potenciálně nebezpečnou planetkou, bude moci být vypravena obdobná mise, která kinetickým impaktem drobně pozmění dráhu asteroidu a vychýlí ho z původní dráhy. Mezi další možnosti planetární ochrany se řadí možnost gravitačního praku, atomový výbuch nebo setřelení laserem. Kinetický impakt však nejspíše ještě dlouho zůstane jedinou prakticky otestovanou metodou.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] wikipedia.org
[2] wikipedia.org
[3] kosmonautix.cz
[4] Živé vysílání Hvězdárny a planetária Brno



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: NASA, Asteroid, Srážka, DART, Dimorphos, Didymos


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »