Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rapidní zjasňování komety C/2014 S2 (PanSTARRS)
Marek Biely Vytisknout článek

Rapidní zjasňování komety C/2014 S2 (PanSTARRS)

Kometa C/2012 K5 (LINEAR), jež je zdokumentována tímto snímkem Alexandra Baranskyho, dosáhla 8 mag. Podaří se to samé i kometě C/2014 S2 (PanSTARRS)?
Autor: Alexander Baransky

Letošní podzim je na jasné komety až nezvykle chudý. Kometu C/2014 Q2 (Lovejoy), jež byla na začátku roku viditelná pouhým okem a ještě nyní si drží jasnost poblíž 11 mag, prozatím žádná kometa v dosahu alespoň binokulárů nenahradila. Bylo to také dílo smůly, protože jižní polokoule od té doby zažila dvě komety pro malé triedry – C/2015 G2 (MASTER) a C/2014 Q1 (PanSTARRS) – s maximy jasnosti 6 mag, respektive 4 mag. K devíti magnitudám se pak na jižním nebi dostala i krátkoperiodická vlasatice 88P/Howell. A zatímco obyvatelé pod rovníkem si nyní pro změnu opět užívají díky kometě 6. hvězdné velikosti C/2013 US10 (Catalina), my si na tento objekt budeme muset počkat do přelomu listopadu a prosince. Jiskřička naděje, že uvidíme poměrně jasnou kometu i předtím, ovšem v posledních několika týdnech stoupla.

Bylo to 22. září 2014, tedy téměř na den přesně před rokem, kdy astronomové obsluhující dalekohled PanSTARRS na Havaji zahlásili objev slabé kometky s jasností 20,9 mag. Ta dostala označení C/2014 S2 (PanSTARRS) a po několika korekcích dráhy vyšlo najevo, že nejblíže Slunci bude 9. prosince 2015, a to 2,10 AU daleko. Prakticky nikdo si podle aktivity komety nedělal přehnané naděje na to, že bychom mohli vidět jasnou kometu. Ba co více, optimistické předpoklady hovořily o maximu jasnosti okolo 15 mag, což je na hranici vizuálního dosahu. Kometě tedy nebylo věnováno příliš pozornosti. Bylo však známo, že excentricita komety udává, že těleso v blízkosti Slunce již několikrát bylo. Takové komety pak mají tendenci v bližších vzdálenostech od Slunce rychle zjasňovat. A jak se zdá, kometa C/2014 S2 (PanSTARRS) je typickým příkladem.

Kometa byla letos na jaře v konjunkci se Sluncem. Na ranní obloze se objevila v červnu. Už tehdy byla o 2 mag jasnější, než udávala předpověď. Predikce maxima jasnosti tak stouply někam ke 13 mag. To by už znamenalo slušně viditelný objekt v dalekohledech s průměrem objektivu 30 cm. Pro připomenutí, s touto hodnotou se stále počítalo pro prosinec.

Poté však kometa všechny překvapila. S tím, jak se rapidně zlepšily pozorovací podmínky (již v srpnu byla pozorovatelná po celou noc), stoupla i jasnost komety. A to ke 12 mag na začátku září. Ani to ale není vše. Kometa stále extrémně rychle zjasňuje a už nyní má zhruba 11 mag. S ohledem právě na tempo zjasňování se mezi vědci začaly šířit informace o outburstu, tomu ale oponují astrofotografové, na jejichž fotkách není ani známka byť jen třeba výtrysku z jádra komety. Vše aktuálně nasvědčuje tomu, že kometa zkrátka jen velice rychle zjasňuje.

Snímek komety C/2014 S2 (PanSTARRS) od Michaela Jägera Autor: Michael Jäger
Snímek komety C/2014 S2 (PanSTARRS) od Michaela Jägera
Autor: Michael Jäger

A jak vypadá situace s ohledem do budoucnosti? Odhady maxima jasnosti jsou poněkud opatrné a drží se přibližně 10 mag. Kdyby ovšem kometa zjasňovala jako doposud, mohli bychom se na přelomu podzimu a zimy těšit na již druhou kometu pro triedry. S otázkou jasnosti je však mnohdy příjemnější držet se té konzervativnější varianty a poté třeba zjistit příjemné překvapení. Co je ale jisté, jsou podmínky viditelnosti komety. A ty budou přímo excelentní. Kometa je nyní vidět v Žirafě (Cam) po celou noc, lépe pak spíše v ranních hodinách. Na počátku října prolétne z naší perspektivy těsně kolem Polárky, čímž se dostane do Malého Medvěda (UMi). V listopadu se přesune do Draka (Dra), kde stráví několik měsíců tím, že udělá jakousi smyčku a na konci zimy se vrátí do Malého Medvěda. S počátkem jara se pak podívá zase do jiné části Draka a v dubnu přeletí do Velké Medvědice (UMa). Tam zůstane do počátku června, kdy se přesune do Malého Lva (LMi), čímž se její viditelnost omezí pouze na večerní oblohu. Pozorovací podmínky komety se následně budou prudce zhoršovat a kometa v červenci s přesunem do Lva (Leo) zmizí kvůli konjunkci se Sluncem. To by však už neměla být pozorovatelná vizuálně.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Týdenní informace o kometách Seiichi Yoshidy



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Kometa PanSTARRS


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »