< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rosetta se chystá na sestupový manévr
Marek Biely Vytisknout článek

Rosetta se chystá na sestupový manévr

Ilustrace sestupu sondy Rosetta na kometu 67P
Autor: ESA/Rosetta

Pomalu se to blíží. Po více než dvou letech získávání cenných fotografických i vědeckých dat se sonda Rosetta obíhající kometu 67P/Churyumov-Gerasimenko chystá na sestup na její povrch. Ten by měl proběhnout v pátek 30. září.

Po dlouhé misi zahrnující výzkum dvou planetek Sluneční soustavy a fázi hibernace se v létě 2014 sonda Rosetta dostala na oběžnou dráhu komety 67P/Churyumov-Gerasimenko. Pořídila spoustu fotografií a v listopadu toho roku vypustila modul Philae, jehož přistání sice dobře nedopadlo (modul přestal komunikovat a byl považován za ztracený), sonda ale lander na začátku letošního září opět nalezla a potvrdila informaci, že se nachází v oblasti s nedostatkem slunečního záření. Kromě "znovuobjevení" modulu Philae Rosetta na kometě našla například i k životu důležité látky jako kyslík nebo glycin, další objevy už ale patrně nepřijdou. Sonda Rosetta se totiž chystá k sestupu na kometu.

Evropská kosmická agentura plánuje družici Rosetta poslat na povrch komety 67P Churyumov-Gerasimenko 30. září 2016. Autor: ESA.
Evropská kosmická agentura plánuje družici Rosetta poslat na povrch komety 67P Churyumov-Gerasimenko 30. září 2016.
Autor: ESA.
Jak celá událost proběhne? Sonda udělá kolem komety nedokončenou elipsu, jejíž počátek nastane 24. září. O dva dny později dojde k přesměrování tím způsobem, aby dne 29. září ve večerních hodinách začal kolizní manévr, jenž bude spočívat v pomalém sestupu Rosetty na kometu z výšky 20 km. Samotný dopad sondy Rosetta na kometu 67P/Churyumov-Gerasimenko máme očekávat 30. září ve 12:40 SELČ, když připočítáme dodatečných 40 minut jako rezervu pro zaznamenání signálu ze sondy, vyjde nám, že ve 13:20 SELČ toho samého dne bychom už měli vědět, jak celá akce dopadla. Vědci samozřejmě předpokládají, že akce se může o několik minut až desítek minut protáhnout nebo i urychlit - to bude záležet zejména na trajektorii sestupu.

Na závěr ještě připomeňme, že kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko uvítá sondu Rosetta ve své lokalitě Ma'at. Ta leží na menším ze dvou laloků komety a má průměr asi 100 metrů a hloubku 50-60 metrů. Z této oblasti pochází značné množství výtrysků prachu z komety. Pro přesnější informace ještě doplníme, že sonda přistane v bodě poblíž místa pojmenovaného jako Deir el-Medina.

Poznámka redakce: V pátek 30. září si budete moci vychutnat premiéru fulldomového pořadu o misi Rosetta v brněnském planetáriu v rámci Evropské Noci vědců.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Cobs.si
[2] Ohlédnutí za misí Rosetta v brněnském planetáriu

Převzato: Společnost pro Meziplanetární hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Další články autora (113)

Štítky: 67p, ESA, Sonda Rosetta, Kometa Churyumov-Gerasimenko

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »