Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rover Perseverance našel na Marsu organický materiál

Rover Perseverance našel na Marsu organický materiál

Rover Perseverance pracující na skalnatém výběžku zvaném Skinner Ridge v kráteru Jezero na Marsu. Na konci paže se nachází přístroj SHERLOC s Ramanovým UV spektrometrem, který objevil organickou hmotu. Zdroj: NASA/JPL-Caltech/ASU/MSSS
Autor: NASA/JPL

Lidé jsou už po staletí fascinováni myšlenkou možnosti života na Marsu. V 19. století dokonce italský astronom Giovanni Schiaparelli ohlásil objev spletité sítě kanálů, které tam podle některých postavili zdejší obyvatelé snažící se přepravovat vodu z polárních čepiček do rovníkových oblastí. Moderní výzkumy však prokázaly, že se na povrchu Marsu žádná kapalná voda nenachází, a ony „kanály“ tak byly pouhou optickou iluzí vyvolanou buď prachovými proudy zformovanými při velkých prachových bouřích, nebo obrovskými údolími a planinami, které ale nebyly kvůli soudobé pozorovací technice dobře rozeznatelné. Přesto další výzkumy ukázaly, že se na povrchu rudé planety před několika miliardami let skutečně nacházely ohromné oceány vody a že se část této vody uchovala do dneška v podzemních jezerech, a tak otázka života na Marsu znovu oživla. Nové stopy navíc přinesl i rover Perseverance.

Americký rover Perseverance přistál na Marsu v kráteru Jezero 18. února 2021 a od té doby nám posílá informace nevyčíslitelné hodnoty. Nejprve se mu podařilo vypustit vrtulníček Ingenuity, který k polovině července 2023 vykonal 52 letů (přičemž původně jich bylo plánováno pět), dále rover jako první vyrobil kyslík z marsovské atmosféry, denně navíc na Zemi posílá informace o aktuálním počasí, odeslal na půl milionu fotografií, odebral 19 vzorků, které by měly být v roce 2033 dopraveny na Zemi, a při tom ujel téměř 20 km.

Nový výzkum, zveřejněný v časopise Nature, však přináší něco zcela jiného. Roveru Perseverance se pomocí přístroje SHERLOC (Scanning Habitable Environments with Raman and Luminescence for Organics and Chemicals), umístěného na konci robotické paže, podařilo detekovat organický materiál, tedy molekuly obsahující uhlík a většinou i jiné prvky jako například vodík, dusík nebo síru. Až dosud byl na Marsu organický uhlík detekován pouze sondou Mars Phoenix a roverem Curiosity, a to způsobem analýzy okolních plynů nebo hmotnostní spektrometrií. Nová studie používá jinou techniku: Ramanův spektrometr pracující v ultrafialovém oboru spektra zkoumá, jak molekulární vazby ve vzorcích rozptylují UV záření a podle toho je schopný zjistit přítomnost organických molekul.

Přehled analyzovaných cílů. A: Mapa zobrazující polohy analyzovaných cílů, bíle je vykreslena trasa roveru Perseverance. B: Počet detekcí pro každý cíl. C: Fotografie vzorků pořízené kamerou WATSON. (červeně jsou označena místa, kde byla objevena organická hmota přímo na povrchu, u ostatních cílů byla organická hmota nalezena pod povrchem s použitím vrtáku.) Zdroj: Nature Autor: Nature
Přehled analyzovaných cílů. A: Mapa zobrazující polohy analyzovaných cílů, bíle je vykreslena trasa roveru Perseverance. B: Počet detekcí pro každý cíl. C: Fotografie vzorků pořízené kamerou WATSON. (červeně jsou označena místa, kde byla objevena organická hmota přímo na povrchu, u ostatních cílů byla organická hmota nalezena pod povrchem s použitím vrtáku.) Zdroj: Nature
Autor: Nature

Astrobioložka Sunanda Sharma z Kalifornského technologického institutu (Caltech) se se svým týmem zaměřila na několik cílů v kráterech Máaz a Séítah, kde v krystalech síranů detekovala signály odpovídající organickým molekulám. „Organické molekuly jsou vzrušujícím vodítkem pro astrobiology, protože jsou často považovány za stavební kameny života,“ řekla webu Space.com hlavní autorka studie.

Organická hmota však může vzniknout i nebiologicky (tedy bez přítomnosti živých organismů), a to například různými geologickými a chemickými procesy, anebo se na povrch planety může dostat odjinud z vesmíru. Pokud jsou tyto molekuly výsledkem geologických nebo chemických procesů, tak nám tento objev naznačuje, že Mars má za sebou složitější geochemickou historii, než se myslelo. Nalezené látky jsou navíc 2,3 až 2,6 miliard let staré, což nám prozrazuje, že tyto stavební kameny života mohou být na Marsu přítomny i po hodně dlouhou dobu.

Astrobioložka Amy Williams z Floridské univerzity, která byla také jednou z několika lidí provádějících tento výzkum, uvedla: „Právě se škrábeme na povrch příběhu organického uhlíku na Marsu.“ Ona i její tým budou proto dále zkoumat potenciální zdroj těchto molekul. Tyto poznatky jsou totiž důležité pro pochopení historie Marsu a toho, jestli se na něm mohl v minulosti nacházet život.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Článek na ScienceDaily.com
[2] Článek na Space.com
[3] Článke na SkyAndTelescope.com
[4] Oficiální stránky mise Mars 2020
[5] Wikipedie - Perseverance



O autorovi

Daniel Kurtin

Daniel Kurtin

Daniel se narodil v roce 2005 v Liberci. Astronomii se věnuje od koronavirové krize v roce 2020, kdy si pořídil svůj první, 3palcový dalekohled. Nedlouho poté se začal věnovat také fotografování, a to hlavně krajinářské astrofotografii. Dnes už vlastní 10palcový Dobson, se kterým rád pozoruje hlavně objekty vzdáleného vesmíru, a fotí se dvěma fotoaparáty. Jeho fotografie se v letech 2021 a 2022 umístily na předních místech v astrofotografické soutěži, pořádané knihovnou v Mokrém. Svůj koníček rád popularizuje psaním článků nebo tvorbou videí. Pomáhá na akcích Klubu astronomů Liberecka a setkat se s ním můžete také v libereckém planetáriu v iQLANDII. Jeho fotografie si můžete prohlédnout například na jeho Instagramu: https://www.instagram.com/astro_danielk.

Štítky: Astrobiologie, Uhlík, Život na Marsu, Giovanni Schiaparelli, Rudá planeta Mars, NASA, Organický materiál, Sherloc, Pátrání po životě, Perseverance, Mars


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »