Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Šest měsíců s kometou 103P Hartley

Šest měsíců s kometou 103P Hartley

103p-zari2010.jpg Autor: Martin Gembec

Autor: Martin Gembec
Před několika dny, když jsem opět pozoroval kometu 103P/Hartley ve své slábnoucí kráse, jsem si uvědomil, že je tomu již přesně půl roku od léta, kdy jsem kometu spatřil poprvé. Za tuto astronomicky krátkou dobu se udála spousta věcí. Kometa se přiblížila k Zemi na 18 miliónů kilometrů. Zatímco někteří pozorovatelé byli schopni ji pozorovat neozbrojeným okem, jiní k jejímu vyhledání potřebovali alespoň triedr. Je to asi znakem doby a zvětšujícího se světelného znečištění, kdy je pozorování podobných objektů stále obtížnější. Ale i přesto se našlo mnoho amatérských astronomů, kteří kometu pozorovali souběžně s kosmickou sondou NASA - Deep Impact. Díky tomu se povedlo nashromáždit obrovské množství dat o této zajímavé kometě.

Vzhled komety byl poměrně netradiční, po dlouhou dobu se pohybovala relativně blízko Země a tak se její celková jasnost rozprostřela na velkou plochu. Na začátku pozorovatelnosti komety v srpnu 2010 to byl poměrně problém a pravděpodobně to byl i důvod, proč kometa nebyla dlouho vidět a její jasnost pozorovatelé podceňovali. Velká rozptýlená hlava komety nebyla v dalekohledech vidět, pouze jasná oblast v těsné blízkosti jádra komety byla zřetelná. Jak plynul čas, koma komety nerostla jen přibližováním Zemi, ale i zvyšováním aktivity jádra. Zvyšovala se ale i plošná jasnost a tak jsme viděli stále větší část komety. Maximálního průměru komy dosáhla kometa při přiblížení Zemi v polovině října, kdy fotografická a dokonce viyuální vizuální pozorování některých astronomů potvrzovala komu o velikosti až 70 obloukových minut.

Ti co měli štěstí, dobrý zrak a tmavou oblohu, spatřili skutečně netradiční kometu na obloze. Jelikož její plocha byla 4x větší než plocha měsíce v úplňku, jednalo se tedy o jakýsi obrovský "flek" v Mléčné dráze. Ti co čekali klasickou kometu s jasnou hlavou a ohonem, byli asi zklamaní. Ohon kometa sice měla, ale nebyl moc jasný, ani zřetelný. K jeho spatření bylo zapotřebí dalekohledu, velice tmavé oblohy, značná trpělivost a určitě pomohly i pozorovatelské zkušenosti. V listopadu jako by se kometa "vypařila", nebyla to ale chyba komety, spíše počasí nad naším územím a tragického nedostatku jasných nocí. Unikátní pohled na kometu nám zprostředkovala sonda Deep Impact při velice těsném průletu v okolí jádra. Více informací o výsledku sondy se můžete dočíst v podrobném článku na www.kommet.cz.

Počasí se začalo umoudřovat až v průběhu ledna letošního roku, kdy bylo možné kometu opět pozorovat. Pozorování je ale už velice obtížné, koma má stále velkou plochu a plošná jasnost opět klesá. Kometu tedy pozorovali pouze odvážlivci s temnou oblohou, kterým nevadily ani značně nízké noční teploty. Možnost kometu ještě spatřit stále trvá, ale jen s větším dalekohledem. Problémem je navíc husté hvězdné pole Mléčné dráhy, kterým kometa prolétá.

Vývoj jasnosti komety s vyznačenými body pozorování. Autor: Jakub Černý.
Vývoj jasnosti komety s vyznačenými body pozorování. Autor: Jakub Černý.
Asi nejpozitivnější na návratu komety bylo to, že astronomové amatéři opět dokázali, že i bez drahých a velkých dalekohledů a kamer se dá vytvořit skutečně smysluplné pozorování využitelné pro astronomy profesionály. Vizuální odhady jasnosti jsou v dnešní době stále žádané, měření CCD kamerami není konzistentní s historickými vizuálními daty. Navíc CCD měření celkové jasnosti komety je obtížné z důvodu plošné jasnosti a jeho výsledky silně závislé na metodě měření. V dlouhodobém horizontu jsou vizuální pozorování stále velice cenná a při notné dávce trpělivosti i odhodlání lze vytvořit velice slušnou pozorovací řadu. To chci demonstrovat na mých pozorováních komety Hartley za posledního půl roku.

Nebyl jsem sám, v ČR se našlo celkem 7 "statečných", kteří se také zapojili do vizuálního sledování komety a zaslaly svá pozorování v rámci kometární hlídky Czech Hartley Watch vyhlášené Společností pro MeziPlanetární Hmotu. Organizace kometární hlídky přinesla mnoho pozitivního.

Povedlo se navázat spolupráci s astronomickým ústavem akademie věd ČR v Ondřejově a v letošním roce můžeme očekávat další pozorovací akce zaměřené nejen na sledování komet, ale i meteorů jen několik desítek kilometrů od Prahy. Na Facebooku byl vytvořen informační kanál přinášející horké novinky o nových kometách, pozorovatelnosti komet i jejich fotky. Stejně tak se tam lze dozvědět o pořádaných akcích, na kterých lze komety pozorovat.

Vývoj jasnosti komety s vyznačenými body pozorování (při kampani CHW). Autor: Jakub Černý.
Vývoj jasnosti komety s vyznačenými body pozorování (při kampani CHW). Autor: Jakub Černý.
Na závěr připojuji graf jasnosti komety od "sedmi statečných" (Jakub Černý, Petr Horálek, Kamil Hornoch, Jaroslava Kocková, Jakub Koukal, Martin Mašek a Pavel Svozil), na kterém lze vidět jednotlivá pozorování i výslednou křivku vzrůstu a poklesu aktivity komety v tomto návratu, na kterém můžeme vidět silnou asymetrii před a po největším přiblížení ke Slunci. Kometa velice rychle a prudce zjasňovala, zatímco slábnutí bylo velice pomalé.



Video: Snímky komety během jejího průletu kolem Země
(Autor: Jakub Černý)



Související:
[1] Kometa 103P Hartley: Fotografie čtenářů (Petr Horálek)
[2] Pozorovací kampaň Czech Hartley Watch
[3] Tiskové prohlášení o kometě 103P Hartley 2 (Jakub Černý)
[4] Další úspěch NASA - průlet okolo jádra 103P Hartley (Jakub Černý)
[5] Informace o vývoji komety na Aerith.net (databáze komet Seiichi Yoshidy)




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »