Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Slunce má tvar téměř ideální koule

Slunce má tvar téměř ideální koule

Slunce a sluneční skvrny
Slunce a sluneční skvrny
Slunce je těleso téměř ideálního kulového tvaru, jaký kdy byl doposud změřen. Kdybychom jeho průměr zmenšili na velikost plážového míče, pak bude mít tvar koule, jejíž největší a nejmenší průměr se bude lišit méně, než je tloušťka lidského vlasu.

Slunce se otáčí rychlostí zhruba jednou za 28 dnů a protože nemá pevný povrch, mělo by být nepatrně zploštělé. Toto velmi malé zploštění bylo v uplynulých 50 letech zjišťováno pomocí nejrůznějších přístrojů za účelem studia rotace Slunce, především rotace podpovrchových vrstev, které nemůžeme přímo pozorovat.

Nyní Jeff Kuhn a Isabelle Scholl (Institute for Astronomy, University of Hawaii, Manoa), Rock Bush (Stanford University) a Marcelo Emilio (Universidade Estadual de Ponta Grossa, Brazílie) použili přístroj Helioseismic and Magnetic Imager (HMI) na palubě sluneční družice NASA s názvem Solar Dynamics Observatory (start 11. 2. 2010) k získání odpovědi na tuto otázku, která podle nich již bude definitivní.

Protože na oběžné dráze kolem Země nepřekáží kosmickým observatořím v pozorování atmosféra, která by deformovala obraz Slunce, byli astronomové schopni získat pomocí přístroje HMI dokonalé snímky vhodné na určení tvaru slunečního kotouče, a to s nevídanou přesností. Výsledky měření naznačují, že pokud by bylo Slunce zmenšeno na kouli o průměru jeden metr, jeho rovníkový průměr by byl pouze o 17 milióntin metru větší než polární průměr ve směru sever-jih, tj. mezi severním a jižním pólem, kterými prochází rotační osa.

Zjistili rovněž, že zploštění Slunce bylo pozoruhodně konstantní po celou dobu měření a příliš malé na to, aby se dalo předpovědět na základě rotace povrchu Slunce. Z toho vyplývá, že ostatní podpovrchové síly, jako je například sluneční magnetismus nebo přítomné turbulence mohou mít mnohem větší vliv, než se doposud předpokládalo.

Jeff Kuhn, vedoucí týmu a hlavní autor článku publikovaného v Science Express, říká: "Dlouhé roky jsme věřili tomu, že nám naše proměnlivá měření sdělovala, že se Slunce mění; nicméně tyto nové výsledky říkají něco jiného. Zatímco téměř všechno se na Slunci mění v souladu s jedenáctiletým cyklem výskytu slunečních skvrn, jeho tvar zcela určitě ne."

Tato práce byla podpořena grantem NASA uděleným Stanford University a University of Hawaii.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Sdo, Slunce


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »