Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Juno vyfotografovala Jupiterovy měsíce Io a Ganymed

Sonda Juno vyfotografovala Jupiterovy měsíce Io a Ganymed

Jižní polokoule planety Jupiter vyfotografovaná sondou Juno 12. 1. 2022
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Andrea Luck

Kosmická sonda NASA s názvem Juno (start 5. 8. 2011) zachytila tento pohled na jižní polokouli Jupitera během 39. blízkého průletu kolem planety 12. ledna 2022. Pokud si zvětšíme pravou část tohoto snímku (viz obrázek níže), odhalíme na stejné fotografii ještě dva další světy: Jupiterův úchvatný měsíc Io (vlevo), známý svou hrou barev danou sopečnou činností, a měsíc Europa (vpravo), který prozkoumají budoucí mise, protože je na něm pod ledovou krustou podpovrchový oceán.

Měsíc Io je nejaktivnějším vulkanickým tělesem ve Sluneční soustavě, zatímco ledový povrch Europy ukrývá globální oceán kapalné vody. Sonda Juno bude mít příležitost studovat povrch Europy v mnohem větších detailech – při použití několika vědeckých přístrojů – v září 2022, kdy uskuteční další těsný průlet kolem tohoto záhadného satelitu planety Jupiter. Mise sondy bude dále pokračovat blízkými průlety kolem vulkanického satelitu Io ke konci roku 2023 a počátkem roku 2024.

Detailní pohled na planetu Jupiter – vpravo jsou vidět měsíce Io a Europa Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Andrea Luck
Detailní pohled na planetu Jupiter – vpravo jsou vidět měsíce Io a Europa
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Andrea Luck
V době pořízení tohoto snímku byla sonda Juno vzdálena zhruba 61 000 kilometrů od horní vrstvy oblačnosti planety Jupiter a prolétala v oblasti 52 stupňů jižní planetární šířky. Vědecká pracovnice Andrea Luck upravila tento surový snímek pořízený kamerou JunoCam do podoby, jakou zde můžete vidět.

Nedlouho předtím pořídila sonda Juno další úžasný snímek – tentokrát Jupiterova měsíce Ganymed, největšího a nejhmotnějšího satelitu ve Sluneční soustavě.

Fotografii, který zachycuje složitý povrch Jupiterova měsíce Ganymed, pořídila sonda Juno v průběhu blízkého průletu kolem tohoto obřího měsíce v červnu 2021. V době největšího přiblížení prolétala sonda ve vzdálenosti 1 050 kilometrů nad povrchem Ganymeda.

Většina kráterů na měsíci Ganymed je obklopena jasnými paprsky vycházejícími z jizev po impaktech, avšak asi 1 % kráterů má tmavé paprsky. Publikovaný snímek pořízený kamerou JunoCam v průběhu těsného průletu kolem Ganymeda zachycuje jeden z kráterů s tmavými paprsky v okolí (na snímku nahoře uprostřed).

Detailní snímek povrchu měsíce Ganymed pořízený sondou Juno 7. 6. 2021 ze vzdálenosti 1 050 km Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Thomas Thomopoulos
Detailní snímek povrchu měsíce Ganymed pořízený sondou Juno 7. 6. 2021 ze vzdálenosti 1 050 km
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS, Image processing by Thomas Thomopoulos
Kráter pojmenovaný Kittu má průměr zhruba 15 kilometrů a je obklopen tmavým materiálem vyvrženým v průběhu impaktu, který vedl ke vzniku kráteru. Astronomové se domnívají, že právě kontaminace materiálem z impaktoru vytvořila tyto tmavé paprsky v okolí kráteru. Jak čas plynul, paprsky zůstávaly tmavé, protože jsou trochu teplejší než okolní terén, takže led je nucen kondenzovat na vedlejším studeném a jasném povrchu.

Ganymed je největším měsícem ve Sluneční soustavě. Je dokonce větší než planeta Merkur. Je jediným známým měsícem s vlastním magnetickým polem, které způsobuje vznik polárních září obklopujících měsíční póly. Důkazy rovněž vedou k závěru, že Ganymed může ukrývat oceán kapalné vody pod ledovým povrchem.

Tento detailní snímek povrchu měsíce Ganymed se zvýrazněnými barvami vytvořil vědecký pracovník Thomas Thomopoulos na základě dat ze sondy Juno a její kamery JunoCam. Originální snímek byl pořízen 7. 6. 2021.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Jupiter, Ganymed, Jupiterovy měsíce, Junocam, Juno


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »