< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vesmírný teleskop Jamese Webba a Keckova observatoř zaznamenaly vývoj mraků v atmosféře Titanu
Adam Denko Vytisknout článek

Vesmírný teleskop Jamese Webba a Keckova observatoř zaznamenaly vývoj mraků v atmosféře Titanu

Snímek Titanu v blízko-infračerveném oboru světla vyfocený skrze filtr F212N, který umožnil proniknutí do nižších vrstev husté atmosféry měsíce.
Autor: NASA/JWST

Saturn má kromě ikonických prstenů i rekordních 83 známých měsíců, z čehož 20 ještě čeká na potvrzení. Jeho největší přírodní družicí je žlutý Titan, který bezpochyby patří i k těm nejzajímavějším ve Sluneční soustavě. Jde o zamlžený svět s hustou atmosférou plný jezer, řek a moří z uhlovodíkových kapalin, jako je například kapalný metan. Právě na tento zajímavý objekt byla 4. listopadu namířena beryliová zrcadla dalekohledu Jamese Webba.

Překvapení vědci si na první fotografii z NIRCam (Near Infrared Camera) ihned všimli bílých skvrny v pravo nahoře. Domnívali se, že by mohlo jít o oblaka v atmosféře Titanu, což se později i potvrdilo. Aby zjistili zda se mraky pohybují či mění, požádali o pokračovací pozorování měsíce havajskou Keckovu ovservatoř, konkrétně přístroj NIRC-2. Pozorování tímto pozemním dalekohledem proběhlo 30 hodin po posledním pozorování Webba, a proto se astronomové obávali toho, že mraky už dávno vymizely. 

Vědci následně porovnávali dvě finální fotografie, které ukázaly rotaci měsíce (zleva doprava) a hlavně změnu v oblačnosti. Nemohou sice potvrdit, že jde o ty samé mraky, které pozoroval JWST, ale i přesto to jsou užitečné informace pro vytváření klimatického modelu Titanu.

Dvě fotografie ukazující vývoj mraků v atmosféře Titanu během 30 hodin. Můžeme na nich rozpoznat i albedové útvary a rotaci měsíce zleva doprava. Autor: NASA/JWST
Dvě fotografie ukazující vývoj mraků v atmosféře Titanu během 30 hodin. Můžeme na nich rozpoznat i albedové útvary a rotaci měsíce zleva doprava.
Autor: NASA/JWST
Dále lze na fotografiích vidět tzv. albedové útvary na povrchu měsíce, a to díky pozorování v blízké infračervené oblasti spektra, čímž se dalekohledu podařilo „prorazit“ mlhu v atmosféře zakrývající povrch. JWST také pomocí přístroje NIRSpec (Near Infrared Spectrograph) naměřil cenná spektroskopická data atmosféry i povrchu, která jsou pro pozemní dalekohledy téměř nezachytitelná. Na analýze těchto dat se ještě stále pracuje, ale už teď můžeme předpokládat, že půjde o velice zajímavé novinky vedoucí například k vysvětlení vzniku zářícího útvaru na jihu Titanu.

V roce 2023 by se měl teleskop Jamese Webba na tento svět podívat znovu a získat data z přístrojů NIRCam, NIRSpec i z MIRI (Mid-Infrared Instrument). 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] webbtelescope.org
[2] nasa.gov



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Další články autora (39)

Štítky: Titan, Saturn, Jwst

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »