Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Výrobci hlásí: sonda OSIRIS-REx je hotová!
Vít Straka Vytisknout článek

Výrobci hlásí: sonda OSIRIS-REx je hotová!

Sonda OSIRIS-REx po montáži solárních článků a antény pro přenos dat.
Autor: NASA

Bude obrovskou rychlostí vystřelena ze Země, prozkoumá asteroid, ne nepodobný tělesům, která kdysi možná osela Zemi vodou a životem a jednou ho také mohou zahubit, a se vzorky z jeho povrchu přistane v poušti. Ambiciózní mise překročila další důležitou hranici k realizaci.

Start je ještě relativně daleko, přípravy ale letí jako blesk. K 21. říjnu ohlásila firma Lockheed Martin, hlavní kontraktor NASA pro misi OSIRIS-REx, že dokončila výrobu a vesmírné plavidlo je hotové. Všechno jde podle časového plánu a sondu čeká nyní 5 měsíců testování, zda zvládne vibrace při startu na špici rakety a extrémní teploty na meziplanetární dráze.

OSIRIS-REx (zkratka pro Origins, Spectral Interpretation, Resource Identification, Security, Regolith Explorer) vypadá zjednodušeně řečeno jako krychle s délkou hrany asi 3 metry, ze které vybíhají solární panely, komunikační antény, hledáčky pěti vědeckých systémů a zařízení pro odběr vzorků z povrchu asteroidu. Startovní hmotnost plavidla bude skoro 1,5 tuny.

Výroba i testy probíhají v závodě Lockheed Martin v Denveru (stát Colorado), příští květen má být OSIRIS-REx převezen do Kennedyho kosmického střediska na Floridě, tady si už sondu převezmou lidé z NASA, natankují do jejích palivových nádrží hydrazin, zapouzdří ji do aerodynamického krytu pro start a pár týdnů před vzletem integrují s nosičem.

Se samotným vypuštěním se kosmická agentura obrátila na United Launch Alliance, která dodá raketu Atlas V v poměrně vzácně užívané konfiguraci 411, čtyřka je v metrech průměr krytu nákladu rakety, která bude mít jeden postranní pomocný motor na pevné palivo, připevněný z boku k centrálnímu stupni, a jeden motor Centaur ve stupni horním.

Radarový snímek asteroidu Bennu, pořízený radioteleskopem v Arecibu. Autor: Wikipedia
Radarový snímek asteroidu Bennu, pořízený radioteleskopem v Arecibu.
Autor: Wikipedia
Startovní okno k cílové planetce 101995 Bennu se otevírá 3. září 2016 a trvá 39 dnů, pak už bude Bennu příliš daleko od Země a situace by se zlepšila až za půldruhého roku. Pokud všechno klapne (a přípravy údajně mají momentálně dostatečnou časovou rezervu), OSIRIS-REx bude vynesen Atlasem V ze sousedního mysu Canaveral na Floridě na počátku září příštího roku a po přímé trajektorii opustí gravitační sevření Země. Zhruba za rok se ale vrátí a využije přitažlivosti naší planety ke korekci dráhy směrem k Bennu, tzv. gravitačního praku. Tento manévr pomůže sondě dosáhnout asteroidu, jehož oběžná dráha kolem Slunce je skloněna vůči zemské o 6 stupňů.

Za další zhruba rok, 12. září 2018, se OSIRIS-REx konečně dopracuje do sousedství tělesa Bennu a zahájí 68denní periodu, při které se bude postupně přibližovat k cíli a mapovat jeho povrch a pro citlivé systémy potenciálně nebezpečné okolí. Cesta tak potrvá dva roky, není to ale kvůli velké vzdálenosti Bennu (blízkozemní asteroid, jenž oběhne okolo Slunce každého 1,2 pozemského roku) jako spíše obtížností srovnat vzájemné dráhy a rychlosti. Sběr vzorků z povrchu půlkilometrové planetky je plánován v roce 2019, OSIRIS-REx se několikrát velmi těsně přiblíží k povrchu asteroidu, vyfoukne na něj stlačený plyn a tím se snad zadaří dostat rozptýlené částice kamení a prachu do sběrného kanystru sondy. Jakmile bude hotovo, REx odletí do bezpečné vzdálenosti od Bennu a vyčká zážehu, který jej pošle domů.

 

Animace činnosti sondy u planetky Bennu (Goddardovo středisko NASA).

 

Po více než 500 dnech pobytu nad asteroidem Bennu, v březnu 2021, zapálí OSIRIS-REx raketové trysky a zamíří na dlouhou cestu zpět k Zemi. Řítíce se do její atmosféry, sonda v září 2023 odhodí návratový kanystr se 60 gramy půdy z Bennu, vybavený tepelnou ochranou a padákem, a sama se před zánikem v zemském ovzduší zachrání úhybným manévrem, který ji umístí na heliocentrickou dráhu (na níž ostatně bude prakticky po celou misi). Návratový kontejner budou netrpělivě očekávat vědci v poušti v Utahu.

Robotická paže OSIRIS-REx pro odběr vzorků z asteroidu. Autor: Spaceflightnow.com
Robotická paže OSIRIS-REx pro odběr vzorků z asteroidu.
Autor: Spaceflightnow.com
Co přinese takováto mise za zhruba miliardu dolarů? Věci na jedné straně zajímavé, na druhé užitečné. Tělesa jako asteroid Bennu, jakési zdánlivě „nepoužité tvárnice při stavbě sluneční soustavy“, nám mohou napovědět hodně o principu a průběhu jejího vzniku, stejně tak vědci pořád pracují s teorií, že vodu a stavební kameny života jako třeba organické molekuly na Zemi přinesly před miliardami let impakty podobných planetek. A kde jinde si tuto hypotézu potvrdit/vyvrátit než přímo u zdroje?

A to nejlepší nakonec: praktičtí lidé z NASA hodlají využít informace z OSIRIS-REx pro rozpracování nouzových scénářů, kdyby bylo jednoho dne objeveno podobné těleso na kolizní dráze se Zemí a my bychom byli nuceni jej z tohoto nešťastného kursu odchýlit.

V roce 2010 se na asteroid Bennu zaměřili italští vědci a varovali před 8 možnostmi jeho dopadu na zemský povrch mezi lety 2169 a 2199, pozdější pozorování a upřesnění jeho dráhy ukázalo, že při všech osmi průletech kolem Země v té době nepřesáhne pravděpodobnost zásahu naší planety sedm setin procenta. Odhady z loňského roku hovoří o kumulativní pravděpodobnosti zásahu povrchu Země tělesem Bennu 0,037 procenta pro období let 2175 až 2196.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASASpaceFlight.com 22. 10. 2015
[2] Spaceflightnow.com 25. 10. 2015
[3] OSIRIS-REx na anglické wikipedii



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: 101955 bennu, OSIRIS-REx, Zásah Země asteroidem


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »