Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Znovunalezená kometa s českou stopou

Znovunalezená kometa s českou stopou

Kometa Neowise z roku 2020, ilustrační obrázek
Autor: Martin Gembec

Kometa je tvor velice prchavý. V blízkosti Slunce se její jádro zahřeje a konečně může být nalezeno. Pak se ale vzdálí a na dlouhá léta zmizí z našeho dohledu. Ne vždy se pak při dalším návratu naskytnou ideální podmínky pro její znovunalezení a nebo není dostatečně dobře známa její dráha. A tady je prostor pro amatérské hvězdáře a další astronomy, kteří mohou za jistých podmínek předběhnout i velké automatické přehlídky oblohy a najít kometu, která je v ideálním případě přibližně v té části oblohy, kde astronom doufá, že by měla být. Je to činnost pro trpělivé, protože velké přehlídkové dalekohledy ve světě řadu takových těles spatří již dlouhé měsíce předtím, než jsou v dosahu menších dalekohledů. Jsou však místa na obloze, kam se tak dobře nepodívají a to především za soumraku nebo nízko nad obzorem. A tak je šance, že kometu znovunaleznete, mnohem větší.

A o to se pravidelně pokouší Martin Mašek, astronom žijící v Liberci, který však k této činnosti využívá volný pozorovací čas na robotických dalekohledech FRAM Fyzikálního ústavu AV ČR. Znovunález komety v jeho podání přichází po dlouhých devíti letech. A v poměrně překvapivé části oblohy.

Dráha komety P/2004 V3 = P/2023 O1 ve Sluneční soustavě. Autor: NASA/JPL/Horizons
Dráha komety P/2004 V3 = P/2023 O1 ve Sluneční soustavě.
Autor: NASA/JPL/Horizons
Překvapením není fakt, že kometa se nacházela v době znovunálezu jinde, než říkal výpočet, to je po mnohaletém putování a nejistotách v efemeridě celkem běžné. Zaujal především fakt, že oblast s kometou se již nacházela v místech, která je pod dohledem přehlídek oblohy, jako je např. ATLAS v jižní Africe a v Chile. Martin totiž po kometě pátral nízko na obloze již v zimě a na jaře 2023. Na ranní obloze těsně před svítáním však nebyla úplně ideální průzračnost a také kometa byla zřejmě ještě slabá. Tím uplynulo okno, kdy šlo předběhnout velké přehlídkové dalekohledy a nyní se to povedlo v době, kdy je kometa v souhvězdí Tukana, v místě pozorování již více než 60° nad obzorem.

Kometa P/2004 V3 (Siding Spring) byla objevena 3. listopadu 2004 v rámci Siding Spring Survey v Austrálii při jasnosti 18,8 mag. Byla pozorována necelý rok do října 2005. To umožnilo relativně dobře určit její dráhu ve Sluneční soustavě. Martin Mašek tedy k hledání využil efemeridu, která byla spočtena na základě pozorování z let 2004 a 2005 a věřil, že kometu najde někde poblíž předpovězené pozice. To se nakonec po několikaměsíční snaze povedlo, kometa byla úspěšně nalezena na snímcích pořízených ze dvou nocí, konkrétně 18. a 19. července. Nacházela se 25 úhlových minut od předpovězené pozice (to je téměř průměr kotouče Měsíce na obloze). Martin svá měření pozic (astrometrie) komety zaslal do Minor Planet Center (mezinárodní centrála pro malá tělesa Sluneční soustavy) a CBAT (centrála pro astronomické telegramy Mezinárodní astronomické unie).

Znovunálezový snímek komety P/2004 V3 (Siding Spring) pořízený 19. 7. 2023 přes robotický dalekohled FRAM v Argentině. Kometa vypadá jako slabá hvězdička na snímku. Jednotlivé snímky byly skládány na pohyb komety (45×120s), hvězdy se proto jeví jako krátké usečky, neboť se kometa posouvala vůči hvězdnému pozadí. Zpracování v programu Tycho-Tracker. Autor: FRAM/FZÚ/Martin Mašek
Znovunálezový snímek komety P/2004 V3 (Siding Spring) pořízený 19. 7. 2023 přes robotický dalekohled FRAM v Argentině. Kometa vypadá jako slabá hvězdička na snímku. Jednotlivé snímky byly skládány na pohyb komety (45×120s), hvězdy se proto jeví jako krátké usečky, neboť se kometa posouvala vůči hvězdnému pozadí. Zpracování v programu Tycho-Tracker.
Autor: FRAM/FZÚ/Martin Mašek

Na základě Martinových astrometrických měření bylo pozorované těleso skutečně ztotožněno s kometou P/2004 V3 (Sidding Spring). Známý japonský astronom a odborník na dráhy komet Syuichi Nakano na základě znovunálezových pozorování spočítal, že je potřeba udělat korekci času průchodu komety přísluním o 3,2 dne dříve, než udávala původní předpověď. Oficiální oznámení o znovunálezu vyšlo 27. 7. v cirkulářích MPC 2023-O89 a CBET 5282, kde ji bylo přiřazeno i nové označení P/2023 O1. V brzké době dostane i své definitivní očíslování, nejspíše 468P.

Jde o velký úspěch, vždyť i pro Martina jde o úspěšné znovunalezení komety po dlouhých devíti letech od podobného úspěchu s kometou 300P/Catalina. Martin tak má na svém kontě svůj 4. znovunález komety, předtím se mu ještě podařilo znovunalézt 260P/McNaught a 296P/Garradd. Komenta P/2004 V3 (Siding Spring), nyní také P/2023 O1, je velmi slabá (okolo 19,5 mag) a už o moc jasnější nebude. V současné době je pozorovatelná pouze hluboko na jižní obloze.

Dalekohled FRAM na Observatoří Pierra Augera v Argentině. Autor: Jan Ebr, FZU
Dalekohled FRAM na Observatoří Pierra Augera v Argentině.
Autor: Jan Ebr, FZU
Dalekohled FRAM (Fotometrický Robotický Atmosferický Monitor) je 30cm ODK (Optimised Dall-Kirkham) vybavený CCD kamerou MII G4-16000. Na stejné montáži je spolu s dalekohledem umístěna i CCD G4-16000 na 300mm širokoúhlém teleobjektivu. FRAM slouží na astročásticové Observatoři Pierra Augera ke sledování stavu zemské atmosféry nad observatoří. Pomocí FRAMu se měří závislost extinkce (rozptyl světla v atmosféře) na vlnové délce. Dále se analyzuje stav atmosféry podél trajektorie pozoruhodných či anomálních spršek kosmického záření. Ve zbylém pozorovacím čase dalekohled sleduje různé astronomické cíle, většinou zajímavé zákrytové dvojhvězdy a vícehvězdy, blízkozemní planetky či komety.



Převzato: Astronomické události



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Minor Planet Center, P/2004 V3 (Siding Spring), Martin Mašek, Kometa 


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »