Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  1. vesmírný týden 2019

1. vesmírný týden 2019

Mapa oblohy 2. ledna 2019 v 18:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze od 31. 12. 2018 do 6. 1. 2019. Měsíc je před novem. Večer je vidět Mars. Na ranní obloze se k sobě pomalu blíží Jupiter a Venuše. Kromě planet se na obloze dají vidět i komety. Nastane maximum meteorického roje Kvadrantid. Sonda New Horizons vykoná historický průlet kolem tělesa Kuiperova pásu přezdívaného Ultima Thule. Sonda Chang’e 4 má přistát na odvrácené straně Měsíce. Fanoušky SpaceX opět zaměstnává zajímavé dění v Texasu. Před 60 lety odstartovala první sonda, která proletěla kolem Měsíce – Luna 1.

Obloha

Měsíc bude v novu v neděli 6. ledna ve 2:28 SEČ. Měsíc bude 2. ledna blízko Venuše a 3. ledna ráno blízko Jupiteru nízko nad jihovýchodním obzorem. Navíc 3. ledna pár minut po 6:10 SEČ zpoza něj vyleze hvězdička 7. velikosti č. 2391 ze souhvězdí Hadonoše. Úkaz by mohl být snadno viditelný i přes výšku menší než 10°, protože hvězda se objeví zpoza neosvětlené strany Měsíce.

Planety:
Mars (0,4 mag) najdeme večer nad jihem až jihozápadem. Výše na pomezí Ryb a Berana je planeta Uran (5,7 mag). Venuše (−4,7 mag) a Jupiter (−1,8 mag) se nachází ráno nad jihovýchodem.

Záběr korónografu LASCO C3 sondy SOHO z 29. prosince 2018
Záběr korónografu LASCO C3 sondy SOHO z 29. prosince 2018
Aktivita Slunce je velmi nízká. Jak jsme si říkali, v korónografu LASCO C3 observatoře SOHO je nyní vidět planeta Saturn a byly tam i známé objekty ze Střelce, například mlhoviny M 8 Laguna a M 20 Trifid. Ukazuje to obrázek vpravo.
Jak to vypadá na povrchu Slunce nám pro změnu ukazuje aktuální snímek SDO.

Kometa 46P/Wirtanen aj.
Stále nejjasnější kometou na obloze zůstává 46P. Nyní se nachází v souhvězdí Rysa, tedy nad souhvězdím Raka, které během noci stoupá vysoko nad obzor, téměř až do zenitu. Další pěkná kometa 64P/Swift-Gehrels je v souhvězdí Berana a měla by jít vidět velkými binokuláry a slabší kometa 38P/Stephan-Oterma je poblíž Wirtanen také v souhvězdí Rysa.

Historický průlet New Horizons

Sonda mine 1. ledna planetku Kuiperova pásu přezdívanou Ultima Thule. Průlet bude tak bleskový, že ještě dva dny před průletem zabírá planetka na snímcích zhruba jeden pixel. Situace se zlepší až na Silvestra, kdy očekáváme první detailnější obrázky (příjem prvního snímku má probíhat 31. 12. od 2:31 do 5:56 SEČ a druhý snímek bude stahován od 18:10 do 21:55), kde bude planetka velká asi 4 pixely resp. na druhém snímku 5 až 7 pix. A samozřejmě nejlepší snímky přijdou na Nový rok a po něm, kdy snad uvidíme toto těleso alespoň na 100 pixelech kamery LORRI.

Největší přiblížení dosáhne New Horizons 1. 1. 2019 v 6:33 SEČ (pokud by sonda v tu chvíli o tom poslala signál, dozvěděli bychom se o max. přiblížení ve12:41 SEČ, ale se sondou samozřejmě nebude v tu chvíli spojení). Potvrzení úspěšného průletu sonda začne zasílat v 10:20, ale my se to začneme dozvídat na Zemi až s odstupem 6 h a 8 minut, tedy data začnou proudit mezi 16:28 a 16:45 SEČ. No a stahování první várky dat z průletu bude probíhat v noci na druhého ledna. První detailní snímek bude stažen mezi 21:15 a 0:35 a druhý mezi 2:55 a 9:39 SEČ. Na prvním snímku by měla planetka být vidět celá a zabírat asi 100 pixelů při rozlišení 300 m/px, na druhém, pokud se vůbec kamera LORRI trefí, by zabírala alespoň 200 pixelů při rozlišení 140 m/px. Další snímek LORRI, pokud by předchozí planetku neobsahoval, bude mezi várkou dat stahovanou mezi 2. lednem 17:44 a 3. lednem 9:10 SEČ. Také tento snímek by byl v rozlišení 140 m/px. Kromě snímků LORRI budou samozřejmě stahovány i snímky barevné kamery MVIC a další spektrální měření a experiment zákrytu hvězd. Nejzajímavější tisková konference NASA bude tedy zřejmě 2. ledna ve 20:00 SEČ.

Při odletu bude probíhat rádiový experiment za účelem detekce případných prstenců nebo komy kolem tělesa. Stahování veškerých dat ze sondy zpět na Zemi zabere následujících dvacet měsíců. Z toho vyplývá, že nejdetailnější záběry dostaneme až dlouho po průletu. Z celkových asi 900 snímků se totiž bude muset najít těch pár, kde bude zachycena planetka a ty musí být zaslány. Odhaduje se, že první takové snímky bychom měli mít na Zemi do konce února 2019.

Hlavní informační portál NASA k misi najdete na adrese http://pluto.jhuapl.edu/. Průlet si můžete v reálném čase simulovat v aplikaci NASA Eyes, kde bude vidět nejen pozice sondy, ale i co zrovna dělá (nabízí se též live video na Youtube, opožděné jen o 25 sekund za reálnou animací).

Kosmonautika

Čína uskutečnila další tři starty raket a na kontě jich má letos 39.  USA vypustily 34 raket a Rusko 19. USA však vyhrály co do hmotnosti – souhrnně 123 tun, vs. 68 tun ruských startů a cca 57 tun u čínských.

3. ledna je v plánu přistání čínské sondy Chang’e 4 na odvrácené straně Měsíce. Tento unikátní manévr má proběhnout v kráteru Von Kármán a jak je patrné, o přenos signálu se budou muset postarat družice na oběžné dráze Měsíce.

SpaceX opět něco kutí, tentokrát na svém chystaném texaském kosmodromu Boca Chica. To, co nejprve vypadalo jen jako vodojem ve tvaru lodi Starship se zdá být nyní dokonce testovacím exemplářem. Musíme se nechat překvapit, zda toto monstrum bude opravdu osazeno motory Raptor a uskuteční nějaké malé skoky s pohonem.

27. prosince odstartovala z Vostočného raketa Sojuz 2-1A. Na palubě byly především družice Kanopus-V, určené k zobrazování lesních požárů a jiných katastrofických událostí. Vedlejším nákladem byla řada dalších družic a cubesatů. Jeden z nich, iSat, je určený ke sledování pozic letadel a byl vypuštěn pro českou společnost iSky technology.

Výročí

2. ledna 1959 (60 let) odstartovala první vesmírná sonda k Měsíci. Byla jí sovětská Luna 1. Sověti se pokoušeli vyslat sondu několikrát, ale vždy selhala raketa. Teprve zde došlo k úspěchu, ale sonda určená původně k zásahu Měsíce, kolem něj pouze proletěla.

2. ledna 2004 (15 let) proletěla sonda Stardust kolem jádra komety 81P/Wild 2. Sonda při své pouti chytala částice meziplanetárního prachu a u komety poté i částice z jejího jádra. Pouzdro pak přistálo na Zemi (15. ledna 2006). Sonda také fotografovala planetku (5535) Annefrank a samozřejmě i jádro komety Wild 2.

4. ledna 2004 (15 let) přistálo na povrchu Marsu vozítko Spirit. Úspěšný robot z programu Mars Exploration Rover pracoval v kráteru Gusev až do jara 2010, kdy se náhle odmlčel. Dvojče Opportunity se stalo rekordmanem, který bude jen těžko překonán, když jeho činnost ukončila až v roce 2018 prachová bouře.

5. ledna 1969 (50 let) odstartovala sovětská sonda Veněra 5. Sonda vstoupila do atmosféry Venuše v květnu 1969 a po dobu 53 minut vysílala data o jejím složení a dalších vlastnostech. Pouzdro nebylo ještě vybaveno tak, aby vydrželo sestup až na povrch a tak se ve výšce 25 km nad povrchem zřejmě vlivem tlaku a vysoké teploty odmlčelo.

Výhled na příští týden 

  • mladý Měsíc na večerní obloze
  • Výročí: Veněra 6
  • Výročí: Ing. Pavel Příhoda

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v lednu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Luna 1, 81P Wild, Comet Wild 2, Stardust, Mars exploration rover, Spirit, Veněra 5, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »