Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  28. vesmírný týden 2011

28. vesmírný týden 2011

Mapa oblohy 13. 7. 2011, zdroj: Stellarium
Mapa oblohy 13. 7. 2011, zdroj: Stellarium
Přehled událostí na obloze od 11. 7. do 17. 7. 2011.

Měsíc se blíží k úplňku. Rozlučte se se Saturnem. Ráno je pěkný Jupiter. ISS přeletá přes Slunce. Dawn se dostane k planetce Vesta. Nad ránem je vidět kometa Garrad.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 13. července 2011 ve 23:00 SELČ, zdroj: Stellarium.

Obloha:

Měsíc bude v úplňku v pátek 15. července. Prochází nízko nad obzorem Střelcem a Štírem, takže stěží po většinu týdne překoná výšku 20 stupňů nad horizontem.

Planety viditelné okem: večer se pomalu loučíme se Saturnem (0,9 mag) v souhvězdí Panny. Stále je pěkně viditelný prstenec a podle podmínek i další detaily.
Jupiter (-2,3 mag) v souhvězdí Berana je poměrně výrazným objektem nad ránem na východě. Kromě rovníkových pásů můžeme zahlédnout i Velkou červenou skvrnu. Nejlépe ve čtvrtek, kdy je na středu kotoučku ve 2:23 SELČ. Protože v té době bude přecházet také Ió a jeho stín, stojí toto ráno určitě za zmínku.
Mars (1,4 mag) se nachází ráno v Býku. Napravo od něj, asi deset stupňů daleko, svítí jasná hvězda Aldebaran. Je to vhodná dvojice pro vyhledání triedrem na průzračném nebi.
Uran a Neptun na konci noci téměř vrcholí. První jmenovaná planeta svým jasem 5,8 mag hraničí s viditelností pouhým okem. Neptun slaví 12. července "narozeniny", od jeho objevu uplynul jeden neptunský rok.

Kometa C/2009 P1 (Garrad) bude ještě k zastižení nad ránem asi do středy, než ji přezáří Měsíc. Přečtěte si o kometě samostatný článek.

Aktivita Slunce je zase o něco vyšší. Tolik skvrn a tak rychle se objevujících jako o posledním víkendu dlouho nepamatuji. Aktuální výskyt skvrn si zkontrolujte na snímku z družice SDO.

NLC - noční svítící oblaka byla vidět nejlépe ze severních Čech 5. července. Od té doby se ani přes některé jasné večery nevyskytla. Zkoušejte to však dál.

Přelety ISS pokračují ve dne a některým pozorovatelům se "trefí" přímo na sluneční disk. Přelety 7. července jsem osobně zakusil při výletě s rodinou (aneb k čemu může být dlouhá nemoc dětí - to pak s vámi jedou třeba i na přelety ISS). O neúspěšném výletě za dvojpřeletem raketoplánu a ISS 10. 7. se raději nikde více nebudu rozepisovat, tak smolné zážitky jsem dlouho neměl. Doporučím vám raději opravdu sledovat další příležitosti na serveru Calsky.com. Pro zajímavost uvedu dopředu pro Středočechy, že jeden přelet tam nad Prahou vychází 20. července. Raketoplán už tedy nejspíš nevyfotíme.

Kosmonautika:

  • Dawn se blíží k planetce Vesta. Podle odhadu by 16. července měla Vesta převzít sondu svojí gravitací a ta postupně přejde na operační dráhu kolem planetky někdy během srpna letošního roku. Přes závadu s iontovým pohonem naštěstí manévr nadále pokračuje, příčina byla rychle napravena. Aktuální pozici uvidíte na simulovaném obrázku. Snímek z 1. července ukázal další zajímavé detaily včetně neobvyklé vystouplé oblasti.
  • Přes poměrně nepříznivou předpověď počasí se nakonec start raketoplánu Atlantis uskutečnil podle plánu. Snímky z mise můžete sledovat každý den v galerii Human Spaceflight (v menu STS 135 -> Mission Images vyberte den). Informace o průběhu letu čtěte v aktualizovaném článku.

Výročí

  • 11. července 1979 (32 let) zanikla v atmosféře stanice Skylab. Její části dopadly mimo jiné i do západní Austrálie, poblíž Perthu. Stanice měla sice po vypuštění řadu problémů, ale díky opravě se na ní nakonec vystřídaly tři posádky v lodích Apollo s celkem devíti astronauty.
  • 11. července 2010 (1 rok) nastalo doposud poslední úplné zatmění Slunce. V Polynésii jej pozoroval Miloslav Druckmüller v týmu porfesorky Shadii Habbalové. O expedici na Cookovy ostrovy si můžete pročíst v seriálu Petra Horálka. Další úplné zatmění Slunce se odehraje až přístí rok - 13. listopadu 2012 a bude viditelné v severní Austrálii.

Mapa červencové oblohy ke stažení v PDF
Mapa oblohy online a ještě jedna Hvězdná mapa online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Skylab


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »