Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  33. vesmírný týden 2023

33. vesmírný týden 2023

Mapa oblohy 16. srpna 2023 ve 22:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 8. do 20. 8. 2023. Měsíc bude v novu. Saturn už je vidět i po setmění, ale ideální podmínky viditelnosti velkých planet jsou nad ránem. Doznívá aktivita meteorického roje Perseid. Kometa C/2023 E1 (ATLAS) zůstává jedinou jasnější na obloze. K Měsíci se vydala sonda Luna 25, poslední taková mise je z roku 1976. Nosič Super Heavy ve verzi B9 prodělal úspěšný statický zážeh včetně testu vodního systému orbitální rampy.

Obloha

Měsíc bude v novu ve středu 16. srpna v 11:38 SELČ a koncem týdne se objeví jeho srpek nízko na večerní obloze.

Planety
Venuše (−4 mag) má tvar tenkého srpku a na denní obloze prošla zdánlivě pod slunečním kotoučem. Vzhledem k tomu, že i v minimu dělí obě tělesa úhlová vzdálenost více než 7°, je možné Venuši na denní obloze pozorovat, ale je třeba se vyvarovat vstupu slunečních paprsků do dalekohledu. Lze je odstínit a pak je pozorování bezpečné. Saturn (0,4 mag) je po setmění nízko nad jihovýchodem. Jupiter (−2,5 mag) je v rozumné výšce k pozorování až v druhé polovině noci. Dalekohledem můžeme pozorovat také vzdálené plynné obry Uran (5,7 mag) a Neptun (7,8 mag).

Aktivita Slunce je zvýšená, ale skvrny jsou nyní hlavně v západní části kotouče. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Maximum meteorického roje Perseid nastalo v noci z 12. na 13. srpna a pokud nezlobila oblačnost, byla to zdařilá podívaná. Daleko od měst mohl jeden pozorovatel napočítat průměrně jeden meteor za minutu, i když často padaly s odstupem ve sprškách více kusů.

Perseidy 2023 z Jizerky 12./13. 8. 2023. Meteory se vlivem perspektivy zdánlivě rozlétají ze souhvězdí Persea. Na snínku vidíme výrazný pruh Mléčné dráhy. Poblíž radiantu roje (místo odkud se meteory rozlétávají) vidíme dvojitou otevřenou hvězdokupu v Perseu. Vpravo uprostřed je viditelný jasný podlouhlý flíček, to je slavná galaxie M31 v Andromedě. Další galaxii, M33 v Trojúhelníku, najdeme jako slabší obláček dole vpravo. Šikmé zelené pruhy představují airglow, slabě vyzařující plyn ve vysoké atmosféře.
Foto Martin Gembec, Canon 6D + Sigma 35mm, clona 2,2, série 60s expozic (vybrány snímky bez oblačnosti). Autor: Martin Gembec
Perseidy 2023 z Jizerky 12./13. 8. 2023. Meteory se vlivem perspektivy zdánlivě rozlétají ze souhvězdí Persea. Na snínku vidíme výrazný pruh Mléčné dráhy. Poblíž radiantu roje (místo odkud se meteory rozlétávají) vidíme dvojitou otevřenou hvězdokupu v Perseu. Vpravo uprostřed je viditelný jasný podlouhlý flíček, to je slavná galaxie M31 v Andromedě. Další galaxii, M33 v Trojúhelníku, najdeme jako slabší obláček dole vpravo. Šikmé zelené pruhy představují airglow, slabě vyzařující plyn ve vysoké atmosféře. Foto Martin Gembec, Canon 6D + Sigma 35mm, clona 2,2, série 60s expozic (vybrány snímky bez oblačnosti).
Autor: Martin Gembec

Kosmonautika

Indická sonda Chandrayaan-3 (Čandraján-3) snížila excentricitu své dráhy kolem Měsíce a v týdnu proběhnou další korekce směrem k tomu, aby se dráha stala kruhovou ve výšce 100 km. Pak bude moci proběhnout pokus o přistání.

Po 47 letech od mise Luna 24 v srpnu 1976 se podařilo ruským inženýrům vyslat k Měsíci další sondu Luna 25 (dříve Luna-Glob). Ta je nyní na přeletové dráze k Měsíci a má přistát poblíž jižního pólu, pravděpodobně v kráteru Boguslawski.

Nosič Super Heavy společnosti SpaceX prodělal test, při kterém byly zažehnuty motory a spuštěn vodní systém orbitální rampy. Šlo tedy o tzv. statický zážeh v délce asi 2,5 sekundy a vše proběhlo úspěšně.

Společnost Virgin Galactic provedla druhý let miniraketoplánu SpaceShipTwo s komerčními pasažéry. Mise Galactic 02 zároveň obsloužila první platící zákazníky (mise 01 vezla italské astronauty).

Výročí

14. srpna 1928 (95 let) se narodil prof. Vladimír Kopal, československý a český právník, světový průkopník mezinárodního kosmického práva, který působil i pět let v řídící politické funkci v Organizaci spojených národů.

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v srpnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Czsky.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2023 - článek na astro.cz
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vladimír Kopal, Vesmírný týden, Perseidy 2023


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »