Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  43. vesmírný týden 2021

43. vesmírný týden 2021

Mapa oblohy 27. října 2021 v 18:30 SELČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 10. do 31. 10. 2021. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad jihozápadem Venuše a nad jižním obzorem jsou planety Jupiter a Saturn. Jasná planeta Merkur je na ranní obloze. Aktivita Slunce je nízká, ale na povrchu jsou pěkné skvrny. V neděli 31. října končí letní čas – ve tři hodiny ráno se posouvá čas zpět o hodinu na 2 hodiny SEČ. V neděli 31. října má z Floridy odstartovat raketa Falcon 9 s kosmickou lodí Crew Dragon (mise Crew-3 k ISS). Ariane 5 byla po úpravách aerodynamického krytu i podruhé úspěšná a může tedy v prosinci vynést dalekohled JWST. Před 40 lety odstartovala k Venuši úspěšná sonda Veněra 13.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti ve čtvrtek 28. října v 22:05 SELČ.

Planety:
Večer za soumraku je nízko nad jihozápadním obzorem Venuše (−4,4 mag). Jupiter (−2,6 mag) a Saturn (0,6 mag) jsou po setmění poblíž jižního obzoru. Výhodnou elongaci má ráno Merkur, který by měl být za dobrého počasí snadno pozorovatelný, neboť jeho jasnost dosahuje záporných magnitud (−0,5 až −1 mag).

Slnko Autor: Tadeáš Valent
Slnko
Autor: Tadeáš Valent
Aktivita Slunce je nízká, ale v týdnu jsme měli možnost zaznamenat alespoň jednu větší skvrnu a na odvrácené straně došlo k erupci s výronem plazmatu do vesmíru. Mezitím se o víkendu objevily další pěkné skvrny (to zatím nemá vliv na erupční aktivitu − to se ale může každým dnem změnit). Výskyt skvrn na povrchu Slunce lze kontrolovat také na aktuálním snímku SDO.

V neděli 31. října se mění čas. Ve tři hodiny ráno středoevropského letního času si posuneme čas zpět na druhou hodinu ranní SEČ. Snad nebudete tou dobou někde na cestách, a tak uvítáte, že se vyspíme o hodinu déle. Večer se bude stmívat již po 17. hodině, ale budiž nám útěchou, že ráno bude o hodinu dříve světlo.

Kosmonautika

V neděli 31. října má odstartovat mise Crew-3 k ISS. Raketa Falcon 9 odstartuje z Mysu Canaveral na Floridě v 7:21 SEČ a má vynést kosmickou loď Crew Dragon s další čtyřčlennou posádkou mise 66 na Mezinárodní vesmírné stanici. Půjde již o třetí start s jednou použitým prvním stupněm této rakety (tento stupeň obsloužil zásobovací misi CRS-22 a opět má přistát na mořské plošině). Na palubě kosmické lodi bude velitel mise Raja Chari, pilot Thomas Marshburn a specialisté mise Matthias Maurer a Kayla Barron. Marshburn letěl do vesmíru již dvakrát na raketoplánech (2009 mise STS-127 a 2012/13 půl roku na ISS). Ostatní jsou nováčci (Chari a Barronová jsou nováčky z 22. výběru NASA z roku 2017), Maurer jako zástupce Evropské vesmírné agentury patří do výběru astronautů započatého v roce 2008).

Sonda Lucy, která byla vypuštěna 16. října k trojánům Jupiteru, je na správné trajektorii. Inženýři si nyní jenom nejsou jisti, zda se správně rozevřel jeden z jejích obřích solárních panelů. Buď se nezacvakl, nebo jde o chybu čidla. Situace se bude muset ještě v klidu vyhodnotit.

V neděli 24. října nad ránem našeho času proběhl start čínské rakety CZ-3B/G2 s družicí Shijian-21, která má posloužit k ověření technologie pro odklízení kosmického smetí.

23. října měl proběhnout start rakety Ariane 5 s komerční družicí SES-17 a francouzskou vojenskou družicí Syracuse 4A (Comsat-NG 1) na dráhu přechodovou ke geostacionární. Kvůli kontrole pozemního segmentu byl ale odložen na neděli 24. 10. Druhý pokus byl úspěšný. Raketa je tedy připravena vynést 18. prosince vzácný náklad –  vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST).

21. října došlo k premiérovému startu jihokorejské rakety Nuri, ovšem závěrečná část startu neproběhla dle plánu.

V tomto týdnu očekáváme ještě nejméně tři další starty raket. 25. října má z japonské Tanegašimy odstartovat raketa H-2A s družicí Michibiki-1R. 27. října má z ostrova Kodiak odstartovat raketa Astra Rocket v3.3 s nákladem STP-27AD2. 28. října očekáváme na Bajkonuru start rakety Sojuz-2.1a s nákladní lodí Progress MS-18 k ISS.

Výročí

25. října 1671 (350 let) objevil Giovanni Cassini měsíc Saturnu Japetus. Tento měsíc je známý svojí velmi tmavou a zčásti světlou částí povrchu. Uprostřed měsíce se táhne pěkný hřbet. Je to třetí největší měsíc Saturnu a obíhá poměrně daleko od planety. Díky sklonu dráhy by z jeho povrchu byly prstence dobře viditelné.

25. října 2006 (15 let) odstartovala dvojice sond STEREO. Jedna byla vypuštěna na dráhu trochu blíže ke Slunci, než obíhá Země, a druhá poněkud za zemskou dráhu. Díky tomu se jedna začala za námi opožďovat (STEREO-Behind) a druhá nás začala předbíhat (STEREO-Ahead). V prvních letech po startu umožnila jejich unikátní poloha trojrozměrné sledování Slunce. V roce 2011 se dostaly právě do bodu, kdy byly proti sobě a zároveň tedy kolmo ke spojnici Země – Slunce. Díky tomu jsme mohli sledovat celý povrch Slunce v UV záření. Později prošly místem za Sluncem a STEREO-B se bohužel odmlčela. Sondy se mezitím začaly přibližovat k Zemi a tak se nám nyní uzavírá možnost, kdy STEREO-A viděla i část odvrácené strany Slunce.

26. října 1941 (80 let) se narodil čestný člen České astronomické společnosti a čestný předseda Společnosti pro meziplanetární hmotu RNDr. Vladimír Znojil. Život zasvětil pozorování meteorů a prosazoval metodu pozorování teleskopických meteorů se zakreslováním stop. Zabýval se také pozorovánín komet a hodně energie věnoval i samotné Společnosti pro meziplanetární hmotu. V roce 2000 byla po něm pojmenována planetka č. 15390.

27. října 1961 (60 let) uskutečnily Spojené státy první test rakety Saturn I – byl to úspěšný start a výrazný milník ve vývoji lunární rakety Saturn V.

30. října 1981 (40 let) odstartovala sonda Veněra 13 k Venuši. 1. března 1982 se podařilo přistávacímu pouzdru dostat měkce na povrch Venuše. Sonda prováděla atmosférická měření, snímkovala povrch a dokázala odebrat vzorek půdy, který byl v normálních podmínkách podroben testu uvnitř přistávacího pouzdra. Velmi úspěšná mise trvala více než dvě hodiny, po které předávala data průletové části, a po 127 minutách se odmlčela.

Veněra 13, kamera 2 Autor: Don P. Mitchell
Veněra 13, kamera 2
Autor: Don P. Mitchell

31. října 1936 (85 let) byl proveden první úspěšný test raketového motoru právě vznikající Laboratoří tryskových pohonů (JPL).

Výhled na příští týden 

  • Czech Space Week
  • výročí: Veněra 14
  • výročí: Fred Whipple
  • výročí: Lunar Orbiter 2
  • výročí: Mars Global Surveyor

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v říjnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: JPL, Saturn I, Stereo b, Stereo, Iapetus, Japetus, Vladimír Znojil, Venera 13, Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »