Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jak se vyvíjí jasnost komety ISON?

Jak se vyvíjí jasnost komety ISON?

Nejjasnější kometa Kreutzovy skupiny Ikeya-Seki zazářila na obloze v roce 1966. Autor: Roger Lynds.
Nejjasnější kometa Kreutzovy skupiny Ikeya-Seki zazářila na obloze v roce 1966.
Autor: Roger Lynds.
Již je tomu dva měsíce, co jsme informovali o objevu potenciální komety století, která by mohla zazářit na naší obloze na podzim roku 2013 a v období Vánoc proletět poměrně blízko Země. Kometa je díky této „slávě“ bedlivě sledována astronomy z celého světa, mimo jiné i pomocí robotického dalekohledu FRAM. Jak si tedy kometa zatím vede? Co víme o její dráze a jak bude jasná?

V současné době se stále toulá za dráhou planety Jupiter, přibližně 850 miliónů kilometrů daleko od Slunce. Do přísluní, kterým projde v příštím roce, jí tedy ještě zbývá dlouhá cesta. V přísluní se ke Slunci přiblíží na necelých 19 miliónů kilometrů, a křehké jádro komety bude vystaveno teplotám převyšujícím 1000° C.

Její dráha je již velice dobře známa, byla pozorována v oblouku dráhy po dobu 323 dní. Dráha je nyní hyperbolická a kometa pravděpodobně přichází z tzv. Oortova oblaku, rezervoáru nových komet, nacházejícím se 50 až 150 AU daleko od Slunce. Komety pocházející z této oblasti bývají „netknuty“ Sluncem a jejich jádra jsou bohatá na těkavé plyny (zmrzlý dusík, oxid uhelnatý, amoniak, metan a další). Když jsou ještě daleko od Slunce, tyto plyny se začínají silně vypařovat a unášet lehký prach z jádra. Díky tomu tyto komety vypadají aktivněji, když jsou daleko od Slunce.

Kometa Kirch z roku 1680 má prakticky shodnou dráhu jako ISON. Autor: autor neznámý
Kometa Kirch z roku 1680 má prakticky shodnou dráhu jako ISON.
Autor: autor neznámý
Předpověď jasnosti je tak velice obtížná, pokusil se o ni japonský astronom Seiichi Yoshida provozující stránky Aerith.net. Zatím z asi největšího souboru pozorování spočetl dost nadějnou předpověď. Pokud by kometa měla zjasňovat stejnou rychlostí jako poslední rok až do průletu kolem Slunce, dosáhla by mezi -13 a -14 magnitudy. To je jasnost Měsíce v úplňku a ta dává možnost viditelnosti komety ve dne. Na noční obloze bude vidět zhruba do 22. listopadu a pak od 4. prosince; v obou případech s jasností kolem 0 až 1 mag (jasnost nejjasnějších hvězd na obloze). Bohužel Yoshidova předpověď nezohledňuje výše zmiňované chování dlouhoperiodických komet, a tak by měla být považována za velice optimistickou.

Další seriózní předpověď připravil Andreas Kammerer z německé kometární sekce. Ten odhaduje maximální jasnost na -10 mag (blíží se jasnosti srpku Měsíce) v optimistickém případě a -5 mag (cca jasnost Venuše) v pesimistickém, kdy by kometa měla zjasňovat velice pomalu. I v tomto případě vychází z předpokladu, že kometa udrží tempo zjasňování (i když značně zpomalené) do těsné blízkosti Slunce. Co je ovšem již jisté, je dráha na obloze. Při této příležitosti Andreas vytvořil diagram, kde a jak vysoko kometu uvidíme, a kam by měl směřovat její ohon ráno a večer, když je Slunce 15° pod obzorem (je tedy již přijatelná tma).

Kometa byla již také pozorována z robotického dalekohledu FRAM. Dle prvních dat z dalekohledu má kometa zatím zhruba 17 mag v R oboru. Při uvážení obvyklé hodnoty zjasňování pro dlouhoperiodické komety vychází maximum jasnosti také na -10 mag. Před průletem a po průletu kolem Slunce by měla být kometa vidět nízko nad obzorem s jasností 1 - 2 mag, tedy stále nejjasnější kometa viditelná z našich končin od roku 1997, kdy na obloze zářila jasná kometa Hale-Bopp.

Jsou tyto předpovědi realistické? Rozhodně je potřeba krotit nadšení. Podobné jasnosti jsou sice u komet dosažitelné, např. velká záříjová kometa z roku 1882 měla maximální jasnost -17 mag a kometa Ikeya-Seki -10 mag. Obě patří do skupiny Kreutzových komet. Ty prolétají v poloviční vzdálenosti nad povrchem Slunce, než má proletět kometa ISON. U těchto komet je také znám efekt, kdy cca 12 hodin před průletem úplně zastaví zjasňování. Obě zároveň prodělaly rozpad na několik větších úlomků. Při něm může jasnost komety ještě vzrůst. Zda dojde k rozpadu i v případě komety ISON, nelze nyní předjímat. Nezapomeňme ani na kometu C/2011 W3 (Lovejoy), také z rodiny Kreutzových komet, která zazářila loni na jižní obloze. Přitom tuto krásnou kometu tvořil jen ohon vzniklý rozprášením prachu, uvolněném při zániku malého jádra o velikosti cca 150 metrů. Kometa ISON bude mít jádro pravděpodobně mnohem větší.

Příspěvek (nejen) o kometě ISON si také můžete poslechnout na záznamu pořadu Nebeský cestopis na ČRo Leonardo.

Převzato: www.kommet.cz.

Související:
[1] Uvidíme v roce 2013 kometu století? (Petr Horálek)
[2] Bude kometa Pan-STARRS sladkou odplatou? (Petr Horálek)
[3] Avizovaná kometa PanSTARRS z jižní oblohy (Jakub Černý)




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: Kometa , Kometa století, Kometa ISON


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »