Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jak se vyvíjí jasnost komety ISON?

Jak se vyvíjí jasnost komety ISON?

Nejjasnější kometa Kreutzovy skupiny Ikeya-Seki zazářila na obloze v roce 1966. Autor: Roger Lynds.
Nejjasnější kometa Kreutzovy skupiny Ikeya-Seki zazářila na obloze v roce 1966.
Autor: Roger Lynds.
Již je tomu dva měsíce, co jsme informovali o objevu potenciální komety století, která by mohla zazářit na naší obloze na podzim roku 2013 a v období Vánoc proletět poměrně blízko Země. Kometa je díky této „slávě“ bedlivě sledována astronomy z celého světa, mimo jiné i pomocí robotického dalekohledu FRAM. Jak si tedy kometa zatím vede? Co víme o její dráze a jak bude jasná?

V současné době se stále toulá za dráhou planety Jupiter, přibližně 850 miliónů kilometrů daleko od Slunce. Do přísluní, kterým projde v příštím roce, jí tedy ještě zbývá dlouhá cesta. V přísluní se ke Slunci přiblíží na necelých 19 miliónů kilometrů, a křehké jádro komety bude vystaveno teplotám převyšujícím 1000° C.

Její dráha je již velice dobře známa, byla pozorována v oblouku dráhy po dobu 323 dní. Dráha je nyní hyperbolická a kometa pravděpodobně přichází z tzv. Oortova oblaku, rezervoáru nových komet, nacházejícím se 50 až 150 AU daleko od Slunce. Komety pocházející z této oblasti bývají „netknuty“ Sluncem a jejich jádra jsou bohatá na těkavé plyny (zmrzlý dusík, oxid uhelnatý, amoniak, metan a další). Když jsou ještě daleko od Slunce, tyto plyny se začínají silně vypařovat a unášet lehký prach z jádra. Díky tomu tyto komety vypadají aktivněji, když jsou daleko od Slunce.

Kometa Kirch z roku 1680 má prakticky shodnou dráhu jako ISON. Autor: autor neznámý
Kometa Kirch z roku 1680 má prakticky shodnou dráhu jako ISON.
Autor: autor neznámý
Předpověď jasnosti je tak velice obtížná, pokusil se o ni japonský astronom Seiichi Yoshida provozující stránky Aerith.net. Zatím z asi největšího souboru pozorování spočetl dost nadějnou předpověď. Pokud by kometa měla zjasňovat stejnou rychlostí jako poslední rok až do průletu kolem Slunce, dosáhla by mezi -13 a -14 magnitudy. To je jasnost Měsíce v úplňku a ta dává možnost viditelnosti komety ve dne. Na noční obloze bude vidět zhruba do 22. listopadu a pak od 4. prosince; v obou případech s jasností kolem 0 až 1 mag (jasnost nejjasnějších hvězd na obloze). Bohužel Yoshidova předpověď nezohledňuje výše zmiňované chování dlouhoperiodických komet, a tak by měla být považována za velice optimistickou.

Další seriózní předpověď připravil Andreas Kammerer z německé kometární sekce. Ten odhaduje maximální jasnost na -10 mag (blíží se jasnosti srpku Měsíce) v optimistickém případě a -5 mag (cca jasnost Venuše) v pesimistickém, kdy by kometa měla zjasňovat velice pomalu. I v tomto případě vychází z předpokladu, že kometa udrží tempo zjasňování (i když značně zpomalené) do těsné blízkosti Slunce. Co je ovšem již jisté, je dráha na obloze. Při této příležitosti Andreas vytvořil diagram, kde a jak vysoko kometu uvidíme, a kam by měl směřovat její ohon ráno a večer, když je Slunce 15° pod obzorem (je tedy již přijatelná tma).

Kometa byla již také pozorována z robotického dalekohledu FRAM. Dle prvních dat z dalekohledu má kometa zatím zhruba 17 mag v R oboru. Při uvážení obvyklé hodnoty zjasňování pro dlouhoperiodické komety vychází maximum jasnosti také na -10 mag. Před průletem a po průletu kolem Slunce by měla být kometa vidět nízko nad obzorem s jasností 1 - 2 mag, tedy stále nejjasnější kometa viditelná z našich končin od roku 1997, kdy na obloze zářila jasná kometa Hale-Bopp.

Jsou tyto předpovědi realistické? Rozhodně je potřeba krotit nadšení. Podobné jasnosti jsou sice u komet dosažitelné, např. velká záříjová kometa z roku 1882 měla maximální jasnost -17 mag a kometa Ikeya-Seki -10 mag. Obě patří do skupiny Kreutzových komet. Ty prolétají v poloviční vzdálenosti nad povrchem Slunce, než má proletět kometa ISON. U těchto komet je také znám efekt, kdy cca 12 hodin před průletem úplně zastaví zjasňování. Obě zároveň prodělaly rozpad na několik větších úlomků. Při něm může jasnost komety ještě vzrůst. Zda dojde k rozpadu i v případě komety ISON, nelze nyní předjímat. Nezapomeňme ani na kometu C/2011 W3 (Lovejoy), také z rodiny Kreutzových komet, která zazářila loni na jižní obloze. Přitom tuto krásnou kometu tvořil jen ohon vzniklý rozprášením prachu, uvolněném při zániku malého jádra o velikosti cca 150 metrů. Kometa ISON bude mít jádro pravděpodobně mnohem větší.

Příspěvek (nejen) o kometě ISON si také můžete poslechnout na záznamu pořadu Nebeský cestopis na ČRo Leonardo.

Převzato: www.kommet.cz.

Související:
[1] Uvidíme v roce 2013 kometu století? (Petr Horálek)
[2] Bude kometa Pan-STARRS sladkou odplatou? (Petr Horálek)
[3] Avizovaná kometa PanSTARRS z jižní oblohy (Jakub Černý)




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: Kometa , Kometa století, Kometa ISON


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »