Venuše a Jupiter ranní obloze. Autor: Petr HorálekUž bezmála dva měsíce můžeme na časné ranní obloze či za svítání narazit na neobvykle jasnou dvojici zářících objektů. Ve skutečnosti nejde o hvězdy, ale nejjasnější planety Sluneční soustavy - Venuši a Jupiter. Dvojice planet byla mimo jiné hlavním aktérem při nedávném zákrytu Jupiteru Měsícem. Fotogenické uskupení těchto těles s hvězdnými objekty na pozadní budeme moci pozorovat ještě dalších několik týdnů.
Zákryt Jupiteru Měsícem 15. července 2012. Autor: Petr HorálekJasné planety Venuše a Jupiter byly zejména v březnu a dubnu tohoto roku stálicemi v popředí zájmu při pohledu na večerní oblohu. Podobně jako u jarní večerní viditelnosti jsou planety nyní výraznou dvojicí časného ranního nebe. Po svém vzácném přechodu přes sluneční disk se planeta Venuše v druhé dekádě června přesunula na ranní oblohu. Jupiter už v té době na rozbřeskové obloze byl ke spatření. Významným okamžikem při jejich současné poloze na ranní obloze byla fotogenická konjunkce 15. července, při níž navíc Měsíc jednu z planet - Jupiter - zakryl. I mimo přítomnost Měsíce je však na dvojici planet před rozbřeskem krásný pohled.
Obě planety nyní najdeme v souhvězdí Býka, honosícího se otevřenými hvězdokupami Hyády a Plejády. Díky pozvolna se prodlužující noci a pomalu blížícímu se podzimu je tato oblast oblohy stále lépe a dříve pozorovatelná. Už kolem 3. hodiny letního času se z místa s opravdu dobrým rozhledem na východ dá dvojice planet bez problému spatřit. Jupiter přitom leží na severovýchodním okraji kupy Hyády, která vypadá jako ležící písmenko "V". Nejjasnější hvězdou kupy je jasný Aldebaran, který však k ostatním hvězdám fyzicky nepatří, jen se do hvězdokupy promítá. Jde o hvězdného rudého obra ležícího od Slunce asi 65 světelných let daleko, tedy přibližně o polovinu blíže než hvězdy z Hyád.
Venuše, Jupiter a hvězdokupy ranní obloze. Autor: Petr HorálekVenuše je o dost níže, od Jupiteru leží na opačné straně než druhá krásná hvězdokupa, Plejády. Venuše je ovšem i při malé výšce nad obzorem často nepřehlédnutelná. Výše nad obzorem ji pak poznáme i z měst. Zatímco Jupiter bude v Býku nedaleko Hyád k nalezení v dalších několika měsících, Venuše se pomalu od objektů bude vzdalovat a na ranní obloze zůstane stále při obzoru. Už ve středu 15. srpna se octne v největší západní elongaci od Slunce, bude tedy od něj úhlově nejdál - konkrétně 46°. Poté se k němu začne pozvolna přibližovat, její ranní viditelnost však potrvá až do poloviny prosince. Za tu dobu ještě procestuje od Blíženců, přes Raka a Lva až do Panny. Jupiter se do té doby stane velmi dobře pozorovatelným objektem vysoko na noční obloze a přiláká tak spoustu zájemců i k dalekohledům, v nichž kromě nejjasnějších měsíců ukáže i své známé atmosférické pásy.
Venuše, Jupiter a Měsíc na ranní obloze. Autor: Petr HorálekVenuše i do konce své viditelnosti ještě bude mít co nabídnout. Zajímavé budou její průchody kolem známých objektů v těchto souhvězdích - 14. září jižně od hvězdokupy Jesličky v Raku, 3. října ve velmi těsné blízkosti hvězdy Regulus ve Lvu (při rozbřesku bude oba objekty dělit jen 10 úhlových minut, k největšímu přiblížení dojde na denní obloze kolem 8:50 SEČ) a konečně 27. listopadu se na obloze přiblíží jen na půl úhlového stupně k planetě Saturn. Nedaleko bude taky Merkur. Navíc, vždy v polovině měsíce (kolem 13. dne) se až do listopadu bude u planety pravidelně vyskytovat Měsíc ve fázi úzkého srpku. Zejména 12. října a 11. listopadu budou tato seskupení Venuše a Měsíce s jasnými hvězdami stát za to.
A co nás ještě kromě "obyčejného" pohledu na tyto ranní planety čeká? Už na konci příštího týdne se stanou kulisou každoročního vesmírného divadla - meteorického roje Perseid. V neděli 12. srpna krátce po čtvrté hodině ranní, kdy bude meteorický roj pomalu spět ke svému maximu, se nad východním obzorem budeme moci kochat nejen planetami a hvězdokupami v Býku, ale i krásným souhvězdím Orionu a Měsícem ve fázi couvajícího srpku nedaleko Jupiteru a hvězdy Aldebaran. Samotný Měsíc sice bude svým jasem trochu rušit pozorování meteorů, ale pohled na celé nebeské uskupení bude dostatečnou satisfakcí či dokonce nezapomenutelným zážitkem.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý
Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii
Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov.
Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581).
Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1.
Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s.
Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmickú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′.
Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra.
Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu.
Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
8.10. až 1.11.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4