Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Sledujte na obloze všechny planety

Sledujte na obloze všechny planety

Poloha planet 24. února 2025
Autor: Astro.cz/Stellarium/Petr Sobotka

Naskýtá se ne zcela obvyklá příležitost. Pokud budete chtít spatřit všechny planety naší Sluneční soustavy v průběhu pouhé jedné až dvou hodin, bude právě pondělí 24. února 2025 večer tím správným dnem. Navíc tuto možnost dostanete ve velice zajímavém pozorovacím čase, krátce po západu Slunce. S lepší orientací může pomoci připojený obrázek, v němž naleznete večerní pozice všech sedmi oběžnic.

Merkur a Saturn – vzácná setkání u obzoru

Spatřit planetu Merkur je velmi obtížné. Není to tím, že by svítila tak málo, ale nachází se obvykle příliš blízko zářivého slunečního kotouče, což je dáno tím, že Slunce obíhá nejblíže ze všech planet. Nejlepší podmínky pro sledování Merkuru nastanou 8. března, kdy bude asi 11 stupňů nad obzorem. 24. února bude vidět přibližně 5° nad západním obzorem krátce po západu Slunce. Co ale činí tento úkaz výjimečným, je jeho těsné setkání se Saturnem.

Saturn, Titan, Tethys Autor: Jan Klečka
Saturn, Titan, Tethys
Autor: Jan Klečka
Saturn, který se pomalu noří do slunečního záření a jeho pozorovací podmínky se každým dnem zhoršují, bude 24. února od Merkuru vzdálen necelé 2°. To znamená, že obě planety mohou být spatřeny společně v zorném poli menšího dalekohledu nebo širokoúhlého triedru. Tato konjunkce nabídne vzácnou možnost spatřit Merkur i Saturn pohromadě.

V dalekohledu máte obvykle příležitost pozorovat krásné Saturnovy prstence, ale protože se planeta vůči Zemi nakládní, postupně nám mizí až v březnu bude planeta zdánlivě bez prstenců.

Venuše – zářící královna večerní oblohy

Jedním z nejvýraznějších objektů, který rozhodně nepřehlédnete, je Venuše. Tato planeta, často nazývaná Večernicí, se během února stále více přibližuje k Zemi a její jasnost postupně roste. Právě je na vrcholu, kdy její záře dosahuje hodnoty -4,8 mag, což znamená, že jde o zdaleka nejjasnější bod na celé obloze po západu Slunce. V tomto období se bude její úhlový průměr zvětšovat a srpek se bude stále více zužovat, což činí její pozorování ve větších dalekohledech obzvláště zajímavým.

Pokud máte k dispozici malý dalekohled či kvalitní triedr, doporučujeme se na Venuši podívat a sledovat její fáze podobné těm u Měsíce. Při dobrých atmosférických podmínkách lze dokonce pozorovat mírný náznak atmosférického lomového jevu na okraji jejího disku.

Jupiter a Mars – dominanti večerní oblohy

Jupiter, Ganymed a jeho stín Autor: Stanislav Maléř
Jupiter, Ganymed a jeho stín
Autor: Stanislav Maléř
Jupiter, největší planeta Sluneční soustavy, se nachází v souhvězdí Býka a po západu Slunce jej nalezneme vysoko nad jihovýchodním obzorem. Díky své jasnosti -2,4 mag je nepřehlédnutelným objektem, a to i z městských oblastí. Velkým lákadlem pro pozorování jsou jeho Galileovské měsíce – Io, Europa, Ganymed a Callisto. Ty lze spatřit už malým dalekohledem a jejich konfigurace se neustále mění, takže každý večer nabídne jiný pohled na tento nebeský systém.

Hned nedaleko od Jupitera nalezneme Mars, který se stále nachází relativně blízko k Zemi po své lednové opozici. I když se jeho jasnost postupně snižuje a nyní dosahuje -0,5 mag, stále je výrazně načervenalým objektem a v menších teleskopech můžeme pozorovat detaily jeho povrchu. Mezi nejznámější útvary, které lze spatřit, patří tmavá oblast Syrtis Major nebo severní polární čepička, která je v tomto období dobře patrná.

Celá Sluneční soustava v jeden večer

Večer 24. února bude ideálním momentem k tomu, abychom sledovali celou přehlídku planet. Od Merkuru a Saturnu těsně nad západním obzorem, přes Venuši, Mars a Jupiter vysoko na obloze, až po Uran a Neptun, které budou přístupné pro pozorování až v pozdějších večerních hodinách.

Pokud budete mít možnost vyrazit do tmavší oblasti s dobrým výhledem na obzor, doporučujeme využít této příležitosti. Malý dalekohled nebo dobrý triedr vám pomůže s identifikací slabších objektů, jako je Uran či Neptun, zatímco jasnější planety budou snadno viditelné i pouhým okem.

Nejlepší okamžiky večera 24. února 2025
Zde je stručný přehled toho, co můžete vidět a kdy:

Dění na obloze 24. února 2025
17:30 západ Slunce
18:15 konec občanského soumraku, Merkur a Saturn 5° nad západním obzorem
18:50 konec nautického soumraku, obloha dostatečně tmavá pro Uran a Neptun
19:27 konec astronomického soumraku, nejlepší čas na sledování slabších objektů
21:00 západ Venuše
00:43 západ Uranu
02:20 západ Jupitera
05:21 západ Marsu

Po prohlídce planet nezapomeňte vrátit pohled zpět k Zemi – i ona je součástí této fascinující planetární přehlídky!

Jasnou oblohu přejí Petr Sobotka a Karel Halíř




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Planety


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »