Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Sledujte na obloze všechny planety

Sledujte na obloze všechny planety

Poloha planet 24. února 2025
Autor: Astro.cz/Stellarium/Petr Sobotka

Naskýtá se ne zcela obvyklá příležitost. Pokud budete chtít spatřit všechny planety naší Sluneční soustavy v průběhu pouhé jedné až dvou hodin, bude právě pondělí 24. února 2025 večer tím správným dnem. Navíc tuto možnost dostanete ve velice zajímavém pozorovacím čase, krátce po západu Slunce. S lepší orientací může pomoci připojený obrázek, v němž naleznete večerní pozice všech sedmi oběžnic.

Merkur a Saturn – vzácná setkání u obzoru

Spatřit planetu Merkur je velmi obtížné. Není to tím, že by svítila tak málo, ale nachází se obvykle příliš blízko zářivého slunečního kotouče, což je dáno tím, že Slunce obíhá nejblíže ze všech planet. Nejlepší podmínky pro sledování Merkuru nastanou 8. března, kdy bude asi 11 stupňů nad obzorem. 24. února bude vidět přibližně 5° nad západním obzorem krátce po západu Slunce. Co ale činí tento úkaz výjimečným, je jeho těsné setkání se Saturnem.

Saturn, Titan, Tethys Autor: Jan Klečka
Saturn, Titan, Tethys
Autor: Jan Klečka
Saturn, který se pomalu noří do slunečního záření a jeho pozorovací podmínky se každým dnem zhoršují, bude 24. února od Merkuru vzdálen necelé 2°. To znamená, že obě planety mohou být spatřeny společně v zorném poli menšího dalekohledu nebo širokoúhlého triedru. Tato konjunkce nabídne vzácnou možnost spatřit Merkur i Saturn pohromadě.

V dalekohledu máte obvykle příležitost pozorovat krásné Saturnovy prstence, ale protože se planeta vůči Zemi nakládní, postupně nám mizí až v březnu bude planeta zdánlivě bez prstenců.

Venuše – zářící královna večerní oblohy

Jedním z nejvýraznějších objektů, který rozhodně nepřehlédnete, je Venuše. Tato planeta, často nazývaná Večernicí, se během února stále více přibližuje k Zemi a její jasnost postupně roste. Právě je na vrcholu, kdy její záře dosahuje hodnoty -4,8 mag, což znamená, že jde o zdaleka nejjasnější bod na celé obloze po západu Slunce. V tomto období se bude její úhlový průměr zvětšovat a srpek se bude stále více zužovat, což činí její pozorování ve větších dalekohledech obzvláště zajímavým.

Pokud máte k dispozici malý dalekohled či kvalitní triedr, doporučujeme se na Venuši podívat a sledovat její fáze podobné těm u Měsíce. Při dobrých atmosférických podmínkách lze dokonce pozorovat mírný náznak atmosférického lomového jevu na okraji jejího disku.

Jupiter a Mars – dominanti večerní oblohy

Jupiter, Ganymed a jeho stín Autor: Stanislav Maléř
Jupiter, Ganymed a jeho stín
Autor: Stanislav Maléř
Jupiter, největší planeta Sluneční soustavy, se nachází v souhvězdí Býka a po západu Slunce jej nalezneme vysoko nad jihovýchodním obzorem. Díky své jasnosti -2,4 mag je nepřehlédnutelným objektem, a to i z městských oblastí. Velkým lákadlem pro pozorování jsou jeho Galileovské měsíce – Io, Europa, Ganymed a Callisto. Ty lze spatřit už malým dalekohledem a jejich konfigurace se neustále mění, takže každý večer nabídne jiný pohled na tento nebeský systém.

Hned nedaleko od Jupitera nalezneme Mars, který se stále nachází relativně blízko k Zemi po své lednové opozici. I když se jeho jasnost postupně snižuje a nyní dosahuje -0,5 mag, stále je výrazně načervenalým objektem a v menších teleskopech můžeme pozorovat detaily jeho povrchu. Mezi nejznámější útvary, které lze spatřit, patří tmavá oblast Syrtis Major nebo severní polární čepička, která je v tomto období dobře patrná.

Celá Sluneční soustava v jeden večer

Večer 24. února bude ideálním momentem k tomu, abychom sledovali celou přehlídku planet. Od Merkuru a Saturnu těsně nad západním obzorem, přes Venuši, Mars a Jupiter vysoko na obloze, až po Uran a Neptun, které budou přístupné pro pozorování až v pozdějších večerních hodinách.

Pokud budete mít možnost vyrazit do tmavší oblasti s dobrým výhledem na obzor, doporučujeme využít této příležitosti. Malý dalekohled nebo dobrý triedr vám pomůže s identifikací slabších objektů, jako je Uran či Neptun, zatímco jasnější planety budou snadno viditelné i pouhým okem.

Nejlepší okamžiky večera 24. února 2025
Zde je stručný přehled toho, co můžete vidět a kdy:

Dění na obloze 24. února 2025
17:30 západ Slunce
18:15 konec občanského soumraku, Merkur a Saturn 5° nad západním obzorem
18:50 konec nautického soumraku, obloha dostatečně tmavá pro Uran a Neptun
19:27 konec astronomického soumraku, nejlepší čas na sledování slabších objektů
21:00 západ Venuše
00:43 západ Uranu
02:20 západ Jupitera
05:21 západ Marsu

Po prohlídce planet nezapomeňte vrátit pohled zpět k Zemi – i ona je součástí této fascinující planetární přehlídky!

Jasnou oblohu přejí Petr Sobotka a Karel Halíř




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Planety


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »