Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  11 mladých hvězd krouží kolem supermasivní černé díry v naší Galaxii

11 mladých hvězd krouží kolem supermasivní černé díry v naší Galaxii

Obrázek centra Mléčné dráhy z observatoře ALMA ukazuje umístění 11 mladých protohvězd v oblasti okolo 3 světelných let od zdroje Sagittarius A*. Linky ukazují směr bipolárních laloků vytvořených vysokorychlostními výtrysky od protohvězd. Umělá hvězda ve středu obrázku označuje umístění Sagittarius A*.
Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO), Yusef-Zadeh et al.; B. Saxton (NRAO/AUI/NSF)

Pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) astronomové odhalili o mnohém vypovídající známky přítomnosti 11 hvězd o malé hmotnosti vznikající v těsné blízkosti pouhých 3 světelných let od zdroje záření Sagittarius A*, který ukrývá supermasivní černou díru v centru naší Galaxie (Mléčné dráhy). Supermasivní černá díra o hmotnosti téměř 4 milióny hmotností Slunce se nachází přibližně 26 000 světelných roků od Země a promítá se do souhvězdí Střelce (Sagittarius).

Rozsáhlé zásoby mezihvězdného prachu tuto oblast zakrývají a nedovolují její pozorování běžnými dalekohledy v oboru viditelného světla. Avšak rádiové vlny včetně milimetrového a submilimetrového záření, které využívá k pozorování radioteleskop ALMA, jsou schopny tímto prachem proniknout a poskytnout astronomům zcela zřetelný obraz tohoto dynamického a nepřátelské prostředí.

Již dřívější pozorování prostřednictvím radioteleskopu ALMA zaměřená na region v okolí Sagittarius A* odhalila četné mladé hvězdy, jejichž stáří je odhadováno na pouhých 6 miliónů roků. Tyto objekty známé jako proplydy jsou velmi četnými útvary v mnohem poklidnějších regionech vzniku hvězd, například ve Velké mlhovině v Orionu.

Nová pozorování soustavou radioteleskopů ALMA však odhalila mnohem více zajímavostí: 11 protohvězd o nízkých hmotnostech, které vznikají ve vzdálenosti pouhé 3 světelné roky od superhmotné černé díry Sagittarius A*. Přítomnost těchto protohvězd naznačuje, že podmínky nezbytné pro zrod hvězd o nízké hmotnosti mohou existovat dokonce i v jednom z nejvíce turbulentních regionů naší Galaxie a zřejmě i v dalších obdobných místech ve vesmíru.

Navzdory všemu zde vidíme doposud nejlepší důkaz, že málo hmotné hvězdy vznikají nečekaně blízko objektu Sagittarius A*,“ říká Farhad Yusef-Zadeh, astronom na Northwestern University. „Toto je opravdu překvapivý závěr, který názorně přesně ukázal, jak silný může být proces tvorby hvězd, dokonce i v těch nejméně pravděpodobných oblastech vesmíru.“

Z pozorování radioteleskopem ALMA rovněž vyplývá, že věk těchto nově objevených protohvězd je pouhých 6 mil. let. „To je velmi důležitý poznatek, protože se jedná o nejranější fázi vzniku hvězd, kterou jsme pozorovali v tomto mimořádně nepřátelském prostředí,“ dodává Farhad Yusef-Zadeh.

Astronomové identifikovali tyto rodící se hvězdy na základě pozorování doslova vzorových „dvojitých laloků“ hmoty, které doprovází každou z nich. Tyto útvary podobné přesýpacím hodinám představují výrazný signál rané fáze vzniku hvězd. Molekuly, jako například oxid uhelnatý, září v těchto lalocích velmi intenzivně právě v oboru milimetrových vlnových délek elektromagnetického spektra, které je schopna ALMA pozorovat s pozoruhodnou přesností a citlivostí.

Tento objev poskytuje důkaz, že proces vzniku hvězd má své místo uvnitř oblaků překvapivě blízko supermasivní černé díry v centru naší Galaxie,“ doplňuje Al Wootten z National Radio Astronomy Observatory. „Ačkoliv tyto podmínky mají daleko k ideálního případu, můžeme si představit několik způsobů k vytvoření těchto mladých hvězd.“

V tomto případě vnější síly zahustily oblaka plynu v blízkosti středu naší Galaxie, překonaly agresivní charakter této oblasti, umožnily gravitaci převládnout nad ostatními silami a vytvořit zde nové hvězdy. Astronomové zvažují možnost, že plynná oblaka o vysokých rychlostech mohou pomoci při vzniku hvězd. Je rovněž možné, že samotné výtrysky ze zdroje Sagittarius A* proniknou do okolních plynných oblaků, stlačí tento materiál a nastartují tuto tvorbu nových hvězd.

Dalším krokem bude blízký pohled k potvrzení, že tyto nedávno vzniklé hvězdy se nacházejí uvnitř prachoplynného disku,“ říká Mark Wardle, astronom z Macquarie University v Sydney, Austrálie. „Pokud je tomu tak, je pravděpodobné, že se z okolního materiálu zformují posléze i planety, jako v případě jiných mladých hvězd v galaktickém disku.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] public.nrao.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Proplydy, Supermasivní černá díra, Střed naší Galaxie, Vznik hvězd


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »