Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  11 mladých hvězd krouží kolem supermasivní černé díry v naší Galaxii

11 mladých hvězd krouží kolem supermasivní černé díry v naší Galaxii

Obrázek centra Mléčné dráhy z observatoře ALMA ukazuje umístění 11 mladých protohvězd v oblasti okolo 3 světelných let od zdroje Sagittarius A*. Linky ukazují směr bipolárních laloků vytvořených vysokorychlostními výtrysky od protohvězd. Umělá hvězda ve středu obrázku označuje umístění Sagittarius A*.
Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO), Yusef-Zadeh et al.; B. Saxton (NRAO/AUI/NSF)

Pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) astronomové odhalili o mnohém vypovídající známky přítomnosti 11 hvězd o malé hmotnosti vznikající v těsné blízkosti pouhých 3 světelných let od zdroje záření Sagittarius A*, který ukrývá supermasivní černou díru v centru naší Galaxie (Mléčné dráhy). Supermasivní černá díra o hmotnosti téměř 4 milióny hmotností Slunce se nachází přibližně 26 000 světelných roků od Země a promítá se do souhvězdí Střelce (Sagittarius).

Rozsáhlé zásoby mezihvězdného prachu tuto oblast zakrývají a nedovolují její pozorování běžnými dalekohledy v oboru viditelného světla. Avšak rádiové vlny včetně milimetrového a submilimetrového záření, které využívá k pozorování radioteleskop ALMA, jsou schopny tímto prachem proniknout a poskytnout astronomům zcela zřetelný obraz tohoto dynamického a nepřátelské prostředí.

Již dřívější pozorování prostřednictvím radioteleskopu ALMA zaměřená na region v okolí Sagittarius A* odhalila četné mladé hvězdy, jejichž stáří je odhadováno na pouhých 6 miliónů roků. Tyto objekty známé jako proplydy jsou velmi četnými útvary v mnohem poklidnějších regionech vzniku hvězd, například ve Velké mlhovině v Orionu.

Nová pozorování soustavou radioteleskopů ALMA však odhalila mnohem více zajímavostí: 11 protohvězd o nízkých hmotnostech, které vznikají ve vzdálenosti pouhé 3 světelné roky od superhmotné černé díry Sagittarius A*. Přítomnost těchto protohvězd naznačuje, že podmínky nezbytné pro zrod hvězd o nízké hmotnosti mohou existovat dokonce i v jednom z nejvíce turbulentních regionů naší Galaxie a zřejmě i v dalších obdobných místech ve vesmíru.

Navzdory všemu zde vidíme doposud nejlepší důkaz, že málo hmotné hvězdy vznikají nečekaně blízko objektu Sagittarius A*,“ říká Farhad Yusef-Zadeh, astronom na Northwestern University. „Toto je opravdu překvapivý závěr, který názorně přesně ukázal, jak silný může být proces tvorby hvězd, dokonce i v těch nejméně pravděpodobných oblastech vesmíru.“

Z pozorování radioteleskopem ALMA rovněž vyplývá, že věk těchto nově objevených protohvězd je pouhých 6 mil. let. „To je velmi důležitý poznatek, protože se jedná o nejranější fázi vzniku hvězd, kterou jsme pozorovali v tomto mimořádně nepřátelském prostředí,“ dodává Farhad Yusef-Zadeh.

Astronomové identifikovali tyto rodící se hvězdy na základě pozorování doslova vzorových „dvojitých laloků“ hmoty, které doprovází každou z nich. Tyto útvary podobné přesýpacím hodinám představují výrazný signál rané fáze vzniku hvězd. Molekuly, jako například oxid uhelnatý, září v těchto lalocích velmi intenzivně právě v oboru milimetrových vlnových délek elektromagnetického spektra, které je schopna ALMA pozorovat s pozoruhodnou přesností a citlivostí.

Tento objev poskytuje důkaz, že proces vzniku hvězd má své místo uvnitř oblaků překvapivě blízko supermasivní černé díry v centru naší Galaxie,“ doplňuje Al Wootten z National Radio Astronomy Observatory. „Ačkoliv tyto podmínky mají daleko k ideálního případu, můžeme si představit několik způsobů k vytvoření těchto mladých hvězd.“

V tomto případě vnější síly zahustily oblaka plynu v blízkosti středu naší Galaxie, překonaly agresivní charakter této oblasti, umožnily gravitaci převládnout nad ostatními silami a vytvořit zde nové hvězdy. Astronomové zvažují možnost, že plynná oblaka o vysokých rychlostech mohou pomoci při vzniku hvězd. Je rovněž možné, že samotné výtrysky ze zdroje Sagittarius A* proniknou do okolních plynných oblaků, stlačí tento materiál a nastartují tuto tvorbu nových hvězd.

Dalším krokem bude blízký pohled k potvrzení, že tyto nedávno vzniklé hvězdy se nacházejí uvnitř prachoplynného disku,“ říká Mark Wardle, astronom z Macquarie University v Sydney, Austrálie. „Pokud je tomu tak, je pravděpodobné, že se z okolního materiálu zformují posléze i planety, jako v případě jiných mladých hvězd v galaktickém disku.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] public.nrao.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Proplydy, Supermasivní černá díra, Střed naší Galaxie, Vznik hvězd


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »