Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili doposud neznámá data o historii Mléčné dráhy

Astronomové objevili doposud neznámá data o historii Mléčné dráhy

Schematický obrázek ukazuje dvě období vzniku hvězd v naší Galaxii podle Masafumi Noguchiho
Autor: M. Noguchi, courtesy of Nature

Výpočty, které uskutečnil Masafumi Noguchi (Tohoku University), odhalily doposud neznámé detaily o Mléčné dráze. Jeho závěry byly publikovány 26. 7. 2018 v časopise Nature. Hvězdy se v naší Galaxii zformovaly ve dvou rozdílných obdobích v důsledku odlišných mechanismů. Mezi nimi existovala dlouhá latentní perioda, kdy byl vznik hvězd přerušen. Ukázalo se, že naše mateřská Galaxie zažila mnohem dramatičtější období, než se původně předpokládalo.

Schematický obrázek v úvodu článku ukazuje dvě období vzniku hvězd v naší Galaxii. V horní části ilustrace vyznačuje modrá (studená) a červená (teplá) barva přítomný plyn. Barevná mapa ve spodní části panelu ukazuje rozložení základního složení hvězd podle Noguchiho modelu. Fialová čára ukazuje, jak se základní složení plynu mění v průběhu času. Barevné plochy v jejím prodloužení ukazují rozložení hvězd v okolí Slunce pozorované v rámci programu APOGEE (APO Galactic Evolution Experiment) pomocí spektroskopu připojeného na dalekohled Alfred P. Sloan Foundation at Apache Point Observatory in New Mexico, jehož průměr je 2,5 m.

Masafumi Noguchi počítal vývoj Mléčné dráhy v období uplynulých deseti miliard roků zahrnujícím „akrece studeného proudu“ – novou myšlenku, kterou navrhnul Avishai Dekel (The Hebrew University) se svými spolupracovníky a která ukazuje, jak galaxie soustřeďují okolní plyn v průběhu svého vzniku. Ačkoliv dvoustupňový vznik navrhoval Yuval Birnboim (The Hebrew University) se svými spolupracovníky pro mnohem hmotnější galaxie, Masafumi Noguchi byl schopen potvrdit, že stejnou představu lze aplikovat i pro naši Galaxii.

Historie Mléčné dráhy je doslova „vytesaná“ do základního chemického složení hvězd, protože složení plynu, z kterého se zformovaly, získaly hvězdy jako své dědictví. Hvězdy si totiž „zapamatovaly“ nadbytek prvků v plynu z doby, kdy byly vytvořeny.

V okolí Slunce existují dvě skupiny hvězd s odlišným složením. Jedna je bohatá na tzv. α-prvky, jako je kyslík, hořčík a křemík. Druhá obsahuje velké množství železa. Nedávná pozorování, která uskutečnil Misha Haywood (Observatoire de Paris) se svými spolupracovníky, ukázala, že tato vlastnost převládá ve velké části naší Galaxie. Původ této dichotomie (dvojakosti) je nejasný. Model podle Masafumi Noguchiho však umožňuje odpovědět na tuto dlouhotrvající záhadu.

Modelová prognóza tří odlišných regionů v Mléčné dráze Autor: M. Noguchi, courtesy of Nature
Modelová prognóza tří odlišných regionů v Mléčné dráze
Autor: M. Noguchi, courtesy of Nature
Noguchiho vyobrazení historie Mléčné dráhy začíná v okamžiku, kdy do naší Galaxie přitékají proudy studeného plynu, z kterého vznikají hvězdy. V průběhu této periody byl plyn rychle obohacován o α-prvky, které byly uvolňovány při explozích supernov II. typu.

Když se před 7 miliardami roků vytvořily rázové vlny a zahřály plyn na vysoké teploty, skončilo jeho proudění dovnitř Galaxie a hvězdy přestaly vznikat. V průběhu této periody opožděné exploze supernov typu Ia vytvářených hvězdami s delší dobou života vstřikovaly železo do okolních plynů a změnily tak chemické složení tohoto prostředí. Jak plyn chladnul v důsledku vyzařování, opět začal asi před 5 miliardami roků proudit dovnitř Galaxie (chladnoucí proud) a začala vznikat druhá generace hvězd bohatých na železo – včetně našeho Slunce.

Podle Benjamina Williamse (University of Washington) a jeho kolegů sousední galaxie Mléčné dráhy – galaxie M31 v souhvězdí Andromedy – rovněž vytvářela hvězdy ve dvou oddělených epochách. Noguchiho model předpokládá, že hmotné spirální galaxie jako Mléčná dráha a M31 zažily období přerušené tvorby hvězd, zatímco v menších galaxiích se vytvářely hvězdy kontinuálně.

Masafumi Noguchi očekává, že „budoucí pozorování blízkých galaxií mohou způsobit revoluci v našem pohledu na vznik galaxií“.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vznik hvězd, Vznik Mléčné dráhy, Mléčná dráha


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »