Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili nejslabší galaxie raného vesmíru

Astronomové objevili nejslabší galaxie raného vesmíru

Kupa galaxií Abell 2744
Autor: STScI/NASA/CATS Team/R. Livermore (UT Austin)

Astronomové z University of Texas (UT) v Austinu vyvinuli novou techniku k objevování nejslabších galaxií v mladém vesmíru: 10× slabších, než jaké byly doposud pozorovány. Tyto galaxie pomohou astronomům studovat doposud málo pochopenou, avšak velmi důležitou etapu vývoje vesmíru. Jejich nová technika umožní zkoumat etapu zhruba jedné miliardy roků po Velkém třesku, kdy rané období temného věku vesmíru bylo zaplaveno světlem prvních hvězd a galaxií.

Rachael Livermore a Steven Finkelstein z UT Austin Astronomy Department společně s Jennifer Lotz ze Space Telescope Science Institute začali zkoumat tyto slabé galaxie na fotografiích pořízených pomocí Hubbleova kosmického teleskopu v rámci průzkumu Hubble Space Telescope’s Frontier Fields survey.

Tyto galaxie jsou ve skutečnosti docela běžné,“ říká Rachael Livermore. „Je velmi uspokojující, že jsme schopni je pozorovat.“

Steven Finkelstein vysvětluje, proč je objev těchto slabých galaxií tak důležitý: „Víme dobře, že pro naši představu reionizace způsobené galaxiemi by měly být galaxie stokrát slabší, než můžeme pozorovat na fotografiích z Hubbleova teleskopu a měly být opravdu, ale opravdu četné.“ To byl důvod, proč byl program Hubble Frontier Fields vytvořen.

Jennifer Lotz je vedoucí projektu Hubble Frontier Fields využívajícího největší teleskop na oběžné dráze. V rámci tohoto programu vyfotografoval Hubbleův kosmický teleskop HST několik velkých kup galaxií. Ty byly vybrány k využití jejich přednosti – jejich obrovské hmotnosti, která způsobuje důležitý optický efekt předpověděný Albertem Einsteinem. Mimořádně silná gravitace kupy galaxií zakřivuje prostor, který zesiluje světlo velmi vzdálených galaxií nacházejících se v pozadí. A tak kupa působí jako zvětšovací sklo nebo-li „gravitační čočka“ umožňující astronomům spatřit tyto velmi vzdálené galaxie, které obvykle nejsme schopni detekovat, dokonce ani pomocí HST.

Hlavní motivací pro projekt Hubble Frontier Fields bylo pátrání po mimořádně slabých galaxiích v období rozhodující fáze pro vývoj vesmíru,“ říká Jennifer Lotz. „Nicméně prvořadá obtížnost při použití kup galaxií Frontier Field jako extrémního zvětšovacího skla je, jak uvést na pravou míru ovlivnění pozorování světlem samotných kup galaxií.“

Rachael Livermore doplňuje: „Problémem je, že jen s obtížemi hledáte tyto skutečně slabé objekty svítící v pozadí. Nejjasnější galaxie ve vesmíru se nacházejí v kupách a tyto kupy galaxií blokují světlo galaxií v pozadí, takže je obtížné je vůbec pozorovat. A tak jsem použila metodu odstranění kupy galaxií z pořízeného snímku.“

Kupa galaxií MACS 0416 Autor: STScI/NASA/CATS Team/R. Livermore (UT Austin)
Kupa galaxií MACS 0416
Autor: STScI/NASA/CATS Team/R. Livermore (UT Austin)
Její metoda využívá počítačového modelování k rozpoznání a odlišení světla z galaxií v popředí (kupa galaxií) od světla přicházejícího z galaxií v pozadí (mnohem vzdálenější galaxie, jejichž světlo je zesílené efektem gravitační čočky).

Podle Jennifer Lotz „je tato práce jedinečná ve svém přístupu k odstranění tohoto světla. To nám umožňuje detekovat mnohem více slabších galaxií, než jsme spatřili při předcházejících výzkumech, a dosáhnout hlavního cíle průzkumu Frontier Fields.“

Rachael Livermore a Steven Finkelstein použili novou metodu na dvě kupy galaxií zkoumaných v rámci projektu Frontier Fields: Abell 2744 a MACS 0416. To jim umožnilo identifikovat slabé galaxie pozorovatelné v době, kdy vesmír byl starý přibližně miliardu roků, tedy méně než 10 % jeho současného věku. Pozorované galaxie jsou 100× slabší, než které byly objeveny v rámci Hubbleova ultra hlubokého pole (Hubble Ultra Deep Field – HUDF), což jsou nejpodrobnějšími snímky noční oblohy, jaké zatím byly získány.

Jejich pozorování ukázala, že tyto slabé galaxie jsou mimořádně četné, což je v souladu s představou, že velký počet velmi slabých galaxií byl hlavní hnací silou probíhající reionizace.

Tým astronomů plánuje pokračování výzkumu kup galaxií v rámci programu Frontier Fields a jejich studium pomocí metody, kterou navrhla Rachael Livermore. Podle ní bude v budoucnu stejně tak využit i připravovaný James Webb Space Telescope k výzkumu ještě slabších galaxií.

Článek byl publikován v časopise The Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] mcdonaldobservatory.org
[2] frontierfields.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Abell 2744, Gravitační čočka, MACS 0416


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »