Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST pozoroval nejvzdálenější osamělou hvězdu ve vesmíru

HST pozoroval nejvzdálenější osamělou hvězdu ve vesmíru

Hvězda Earendel (na fotografii vyznačena šipkou) se nachází v blízkosti zvlnění časoprostoru poskytujícího extrémní zvětšení
Autor: NASA/ESA/B. Welch, JHU/D. Coe, STScI/A. Pagan, STScI

V rámci programu HST s názvem Hubble’s Reionization Lensing Cluster Survey (RELICS) byla objevena hvězda, kterou opustilo záření v době, kdy byl vesmír starý pouze 6 % jeho současného věku, tedy zhruba 900 miliónů roků po Velkém třesku. Obdržela označení WHL0137-LS a přezdívku Earendel. Světlo této hvězdy, jejíž rudý posuv je z = 6,2, potřebuje 12,9 miliardy roků, než dosáhne Země.

Nejmenší objekty doposud spatřené na takto velkou vzdálenost byly hvězdokupy uvnitř prvotních galaxií.

Skoro jsme se zpočátku domnívali, že nebude možné pozorovat ještě vzdálenější objekt než Icarus, který byl dříve nejvzdálenější hvězdou s největším rudým posuvem,“ říká Brian Welch, astronom na Johns Hopkins University. Icarus se nachází ve vzdálenosti 9 miliard světelných roků a světlo zachycené na Zemi jej opustilo v době, kdy stáří vesmíru bylo 30 % jeho současného věku.

Když bylo vyzářeno světlo, které pozorujeme od hvězdy Earendel, byl vesmír méně než jednu miliardu let starý,“ dodává Victoria Strait, postgraduální vědecká pracovnice v Cosmic Dawn Center, Niels Bohr Institute at the University of Copenhagen a University of California, Davis. „Tehdy byla hvězda 4 miliardy světelných roků daleko od vznikající proto-mléčné dráhy, avšak následujících téměř 13 miliard roků trvalo, než její světlo dospělo k Zemi. Vesmír expandoval tak, že je nyní o ohromujících 28 miliard světelných roků větší. Předcházející rekord držela hvězda, kterou astronomové pozorovali, když byl vesmír starý zhruba třetinu současného věku. V této době byla již většina struktur vesmíru zformována a vyvinuta. Hvězda Earendel je tak skutečně průkopnickým rekordmanem.“

Astronomové odhadují, že Earendel je přinejmenším 50krát hmotnější než Slunce a miliónkrát jasnější, čímž soupeří s nejhmotnějšími známými hvězdami ve vesmíru.
Avšak dokonce ani tak zářivou, velmi hmotnou hvězdu, by nebylo možné spatřit na tak velkou vzdálenost bez zvětšení prostřednictvím hmotné kupy galaxií WHL0137-08, nacházející se přesně mezi námi a hvězdou Earendel, tj. působením gravitační čočky.

Hmota kupy galaxií WHL0137-08 zakřivuje strukturu prostoru, čímž vytváří silné přírodní zvětšovací sklo, které kromě zakřivování značně zesiluje světlo přicházející ze vzdálených objektů za touto kupou.

Díky vzácné poloze přímo za zvětšující kupou galaxií se hvězda Earendel objevila přímo, nebo neobyčejně blízko zvlnění struktury prostoru. Toto zvlnění, které je definováno v optice jako kaustika, poskytuje maximální zvětšení a zjasnění.

V těchto vzdálenostech vypadají galaxie obvykle jako malé šmouhy, kde je světlo z miliónů hvězd smíchané dohromady,“ říká Brian Welch. „Galaxie, jejímž členem je tato hvězda, byla zvětšena a deformována působením gravitační čočky do dlouhého srpku, který obdržel pojmenování Sunrise Arc.“

Hvězda Earendel existovala před tak dlouhou dobou, že nemohla vzniknout ze stejného materiálu jako hvězdy v současné době všude kolem nás. Studium těchto hvězd bude novým oknem do éry vesmíru, kterou neznáme, avšak která vede ke všemu, co o vesmíru dnes víme. Je to podobné, jako když čteme vskutku zajímavou knihu, ale začneme druhou kapitolou; nyní budeme mít příležitost spatřit, jak to všechno začalo.“

Objev byl popsán v článku publikovaném v časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov
[3] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační čočka, HST, Nejvzdálenější hvězda Earendel


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »