Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  I planety mohou uprchnout z naší Galaxie!

I planety mohou uprchnout z naší Galaxie!

Planeta vymrštěná z Galaxie do mezigalaktického prostoru
Planeta vymrštěná z Galaxie do mezigalaktického prostoru
Před sedmi lety astronomové doslova žasli, když objevili první hvězdu-uprchlíka unikající z naší Galaxie rychlostí 2,5 miliónu km/h. Objev zaujal teoretické astronomy, kteří začali uvažovat: jestliže může být hvězda vyhozena ven z galaxie tak mimořádně vysokou rychlostí, může stejný osud postihnout i planety?

Nové výzkumy ukazují, že odpověď zní - ano. Nejen že prchající planety existují, ale některé z nich se řítí kosmickým prostorem rychlostí odpovídající několika procentům rychlosti světla - až 48 miliónů kilometrů za hodinu.

"Tyto planety mohou být jedněmi z nejrychlejších objektů v naší Galaxii. Pokud bychom žili na některé z nich, absolvovali bychom docela divokou jízdu z centra Galaxie až do mezigalaktického prostoru," říká astrofyzik Avi Loeb, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA).

"Jiné než subatomové částice, které unikají z naší Galaxie tak vysokou rychlostí jako tyto planety, nejsou známy," dodává Idan Ginsburg, hlavní autor výzkumu na Dartmouth College.

Takto rychlé objekty, nazývané také hyperrychlé planety, vznikají stejným způsobem jako hyperrychlé hvězdy - při těsném přiblížení dvojhvězdy k supermasivní černé díře v centru Galaxie. Mohutné gravitační síly roztrhnou dvojhvězdu (oddělí jednu hvězdu od druhé), jednu hvězdu odmrští pryč vysokou rychlostí, zatímco druhá je uvězněna na oběžné dráze kolem černé díry.

V nové studii vědci simulovali, co by se stalo, pokud by kolem hvězd obíhaly v malé vzdálenosti jedna či dvě planety. Zjistili, že hvězda vymrštěná směrem od jádra Galaxie putuje vesmírem společně se svými planetami. Druhá hvězda, která by byla zachycena černou dírou a usazena na oběžné dráze kolem ní, může o své planety přijít. Ty mohou být odtrženy a nasměrovány enormní rychlostí do mrazivé temnoty mezihvězdného prostoru.

Typická hyperrychlá planeta uniká od mateřské hvězdy rychlostí 11 až 16 miliónů kilometrů za hodinu. Nicméně malá část z nich může za ideálních podmínek získat mnohem vyšší rychlost.

Současná pozorovací technika není schopna detekovat osamělé hyperrychlé planety, protože svítí velmi slabě, jsou od nás hodně daleko a vyskytují se velmi zřídka. Avšak astronomové mohou objevit planety obíhající kolem hyperrychlých hvězd na základě sledování slabého svitu hvězdy v případě, že dojde k tzv. tranzitu, tj. k přechodu planety před kotoučkem hvězdy vůči pozemskému pozorovateli.

Aby si hyperrychlé hvězdy udržely své planety, tak ty musí kroužit po velmi blízkých oběžných drahách. Proto mohou být změny v jasnosti hvězdy při tranzitu poměrně velké a mohou dosahovat až 50% zeslabení jasu pozorované hvězdy. Nakonec mohou takováto tělesa uniknout z naší Galaxie a cestovat mezigalaktickým prostorem.

"Cestovní kanceláře inzerující výlety na hyperrychlé planety by mohly zaujmout především dobrodružné jednotlivce," dodává Avi Loeb.

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta, Naše Galaxie, Galaxie


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »