Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Objev masivních galaxií v raném vesmíru se vymyká stávajícím modelům
Jan Herzig Vytisknout článek

Objev masivních galaxií v raném vesmíru se vymyká stávajícím modelům

Šest kandidátů na masivní galaxie v období 500-700 milionů let po velkém třesku. Galaxie vlevo dole by mohla obsahovat stejné množství hvězd jako Mléčná dráha, je však asi třicetkrát kompaktnější.
Autor: NASA, ESA, CSA, I. Labbe (Swinburne University of Technology)

Astronomové objevili šest nových hmotných galaxií v raném vesmíru. Jsou však mnohem větší a hmotnější, než bylo předpokládáno. Vědci očekávali, že naleznou malé galaxie na počátku svého vývoje a namísto toho zjistili, že objevené hvězdné ostrovy jsou v podobné fázi vývoje jako naše Mléčná dráha.

Výzkum se zakládá na datech získaných kosmickým teleskopem Jamese Webba. Právě zkoumání těch úplně nejstarších hvězd a galaxií v raném vesmíru patří mezi jeho největší přednosti. Je tomu tak díky jeho velmi vysoké citlivosti v infračervené části světelného spektra. Takto vzdálené a v souvislosti s tím staré objekty totiž vyzařují primárně na těchto vlnových délkách. Světlo k nám od nich putovalo více než 13 miliard let a během této doby byla vlivem rozpínání vesmíru natažena jeho vlnová délka z viditelné do infračervené oblasti.

Objevené galaxie pocházejí z doby, kdy byl vesmír starý asi jen 500–700 milionů let, což odpovídá pouhým třem procentům jeho současného stáří. V této době měl být vesmír plný malých galaxií na počátku svého života, tyto galaxie jsou však mnohem větší, hmotnější a podobně vyspělé jako Mléčná dráha.

Z pozorování těchto hvězdných ostrovů vyplývá, že hmotnost hvězd v tomto období raného vesmíru byla až stokrát větší, než bylo doposud předpokládáno. To by mohlo zpochybňovat naše současné chápání formace galaxií v počátcích vesmíru. Není však úplně jisté, že se jedná přímo o galaxie. Nějaké z těchto objektů by se totiž časem mohly ukázat jako skryté supermasivní černé díry.

Zjištění, že formace masivních galaxií započala velmi brzo v historii vesmíru, vyvrací to, co bylo považováno za zavedená fakta,“ uvedl Joel Leja z Pennsylvania State University, který analyzoval světlo přicházející z těchto galaxií. „Neformálně jsme tyto objekty nazvali jako rozbíječe vesmíru.

Časová osa vývoje vesmíru Autor: phys.libretexts.org
Časová osa vývoje vesmíru
Autor: phys.libretexts.org
Tyto galaxie jsou svou hmotností dokonce v rozporu s 99 % kosmologických modelů. V budoucnu tak nejspíše bude potřeba úprava těchto modelů nebo přehodnocení vědeckého chápání formace prvních galaxií. Dnešní modely se zakládají na tom, že první galaxie vznikaly jako malé oblaky plynu a prachu, které postupem času nabírají na hmotnosti.

Pro vyvození takových důsledků je však potřeba tyto informace o hmotnosti a velikosti zkoumaných galaxií ještě důkladněji prověřit. Jednou z cest, jak přinést potvrzení tohoto objevu, by se mohla stát analýza světelného spektra těchto hvězdných ostrovů. Ze spektra je totiž možné zjistit poměrně přesně vzdálenost těchto galaxií a také to, z jakých prvků se skládají.

To by mohlo vědeckému týmu pomoci k vytvoření jasnějšího obrázku toho, jak tyto hvězdné ostrovy vypadaly a jaké hmotnosti dosahovaly. Spektrální analýza tak jasně určí, zdali jsou tato první data pravdivá nebo ne.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: První galaxie, Vývoj vesmíru, Jwst, Raný vesmír, Galaxie


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »