Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Objev masivních galaxií v raném vesmíru se vymyká stávajícím modelům
Jan Herzig Vytisknout článek

Objev masivních galaxií v raném vesmíru se vymyká stávajícím modelům

Šest kandidátů na masivní galaxie v období 500-700 milionů let po velkém třesku. Galaxie vlevo dole by mohla obsahovat stejné množství hvězd jako Mléčná dráha, je však asi třicetkrát kompaktnější.
Autor: NASA, ESA, CSA, I. Labbe (Swinburne University of Technology)

Astronomové objevili šest nových hmotných galaxií v raném vesmíru. Jsou však mnohem větší a hmotnější, než bylo předpokládáno. Vědci očekávali, že naleznou malé galaxie na počátku svého vývoje a namísto toho zjistili, že objevené hvězdné ostrovy jsou v podobné fázi vývoje jako naše Mléčná dráha.

Výzkum se zakládá na datech získaných kosmickým teleskopem Jamese Webba. Právě zkoumání těch úplně nejstarších hvězd a galaxií v raném vesmíru patří mezi jeho největší přednosti. Je tomu tak díky jeho velmi vysoké citlivosti v infračervené části světelného spektra. Takto vzdálené a v souvislosti s tím staré objekty totiž vyzařují primárně na těchto vlnových délkách. Světlo k nám od nich putovalo více než 13 miliard let a během této doby byla vlivem rozpínání vesmíru natažena jeho vlnová délka z viditelné do infračervené oblasti.

Objevené galaxie pocházejí z doby, kdy byl vesmír starý asi jen 500–700 milionů let, což odpovídá pouhým třem procentům jeho současného stáří. V této době měl být vesmír plný malých galaxií na počátku svého života, tyto galaxie jsou však mnohem větší, hmotnější a podobně vyspělé jako Mléčná dráha.

Z pozorování těchto hvězdných ostrovů vyplývá, že hmotnost hvězd v tomto období raného vesmíru byla až stokrát větší, než bylo doposud předpokládáno. To by mohlo zpochybňovat naše současné chápání formace galaxií v počátcích vesmíru. Není však úplně jisté, že se jedná přímo o galaxie. Nějaké z těchto objektů by se totiž časem mohly ukázat jako skryté supermasivní černé díry.

Zjištění, že formace masivních galaxií započala velmi brzo v historii vesmíru, vyvrací to, co bylo považováno za zavedená fakta,“ uvedl Joel Leja z Pennsylvania State University, který analyzoval světlo přicházející z těchto galaxií. „Neformálně jsme tyto objekty nazvali jako rozbíječe vesmíru.

Časová osa vývoje vesmíru Autor: phys.libretexts.org
Časová osa vývoje vesmíru
Autor: phys.libretexts.org
Tyto galaxie jsou svou hmotností dokonce v rozporu s 99 % kosmologických modelů. V budoucnu tak nejspíše bude potřeba úprava těchto modelů nebo přehodnocení vědeckého chápání formace prvních galaxií. Dnešní modely se zakládají na tom, že první galaxie vznikaly jako malé oblaky plynu a prachu, které postupem času nabírají na hmotnosti.

Pro vyvození takových důsledků je však potřeba tyto informace o hmotnosti a velikosti zkoumaných galaxií ještě důkladněji prověřit. Jednou z cest, jak přinést potvrzení tohoto objevu, by se mohla stát analýza světelného spektra těchto hvězdných ostrovů. Ze spektra je totiž možné zjistit poměrně přesně vzdálenost těchto galaxií a také to, z jakých prvků se skládají.

To by mohlo vědeckému týmu pomoci k vytvoření jasnějšího obrázku toho, jak tyto hvězdné ostrovy vypadaly a jaké hmotnosti dosahovaly. Spektrální analýza tak jasně určí, zdali jsou tato první data pravdivá nebo ne.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: První galaxie, Vývoj vesmíru, Jwst, Raný vesmír, Galaxie


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »