Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Obrovská bublina ve Velkém Magellanově oblaku

Obrovská bublina ve Velkém Magellanově oblaku

Obří superbublina v LMC - znázorněná modrou barvou - na základě měření X záření
Obří superbublina v LMC - znázorněná modrou barvou - na základě měření X záření
Tento kompozitní snímek představuje superbublinu ve Velkém Magellanově oblaku (Large Magellanic Cloud, LMC), který je malou satelitní galaxií doprovázející naši Galaxii (Mléčnou dráhu). Od Země je vzdálena 160 000 světelných roků. Nacházejí se zde četné nové hvězdy, z nichž některé jsou velmi hmotné, a které vznikly v otevřené hvězdokupě NGC 1929, která je součástí mlhoviny N44.

Velmi hmotné hvězdy jsou zdrojem intenzivního záření, urychlují hmotu na vysoké rychlosti a ve svém vývoji spějí k explozi v podobě supernov. Hvězdný vítr a rázové vlny supernov vytvářejí uvnitř oblaku okolního plynu obrovské dutiny nazývané superbubliny. Rentgenové záření registrované družicí NASA s názvem Chandra X-ray Observatory je zobrazeno modrou barvou a vyznačuje horké oblasti vytvořené právě hvězdným větrem a rázovou vlnou, zatímco data získaná družicí Spitzer Space Telescope v infračerveném oboru (na snímku zobrazena červenou barvou) vyznačují oblasti, kde byl nalezen prach a studený plyn. Záření ve viditelném světle registroval dalekohled Max-Planck-ESO v Chile (průměr 2,2 m). Toto záření je zobrazeno žlutě a vzniká v místech, kde ultrafialové záření mladých horkých hvězd zahřálo plyn v mlhovině natolik, že začal svítit.

Dlouhodobým problémem v astrofyzice vysokých energií bylo, že některé superbubliny v LMC, včetně mlhoviny N44, produkují mnohem více rentgenového záření, než bylo očekáváno na základě modelů jejich struktury. Výzkum pomocí družice Chandra ukázal, že zde existují dva nezávislé intenzivní zdroje rentgenového záření: rázové vlny supernovy narážející do stěny dutin a horký plyn vypařující se ze stěny těchto dutin. Pozorování nepřinesla žádné důkazy existence zvýšeného množství prvků těžších než vodík a hélium v těchto dutinách, tudíž byl přijat tento předpoklad vysvětlující silné zdroje rentgenového záření. Je to vůbec poprvé, co získaná data byla dostatečná k rozlišení dvou odlišných zdrojů rentgenového záření vytvářeného superbublinami.

Výzkum mlhoviny N44 a dalších superbublin ve Velkém Magellanově oblaku pomocí družice Chandra realizoval tým astronomů, jehož vedoucím byla Anne E. Jaskot (University of Michigan, Ann Arbor). Spoluautory výzkumu byli Dave Strickland z Johns Hopkins University in Baltimore, Maryland, Sally Oey z University of Michigan, You-Hua Chu z University of Illinois a Guillermo Garcia-Segura z Instituto de Astronomia-UNAM in Ensenada, Mexico.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Chandra, Spitzerův dalekohled, ESO, Velké Magellanovo mračno, Supernova


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »