Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Pohled na galaxie přetvářející raný vesmír
Adam Denko Vytisknout článek

Pohled na galaxie přetvářející raný vesmír

Kvasar J0100+2802 vypadá v detailu jako červená hvězda s difrakčními kříži. Ve skutečnosti jde o extrémně vzdálenou supermasivní černou díru, jádro aktivní galaxie.
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI

V raném vesmíru, v první miliardě let jeho existence, byl mezigalaktický prostor neprůhledný. Nacházel se zde plyn, kterým vysokoenergetické fotony záření prvních hvězd nemohly proniknout. Po jedné miliardě let se však vesmír stal náhle průhledným. Vědci se snaží ověřit své hypotézy a dalekohled Jamese Webba se k tomu báječně hodí. Pozorování, která byla nyní učiněna ukazují, že hvězdy v prvních galaxiích zahřály okolní plyn. Nastalo období reionizace a následného zprůhlednění prostoru mezi galaxiemi. 

Nová fotografie z dalekohledu Jamese Webba zobrazuje malou část oblohy, na které se mimo několika hvězd z naší Mléčné dráhy skrývá přes 20 000 vzdálených galaxií a kvasar J0100+2802. Astronomové pomocí dalekohledu Jamese Webba prozkoumali galaxie z konce období reionizace (stáří vesmíru = 900 milionů let) a podrobněji popsali, jak a proč se vesmír takto dramaticky měnil.

Na snímku s více než 20 000 galaxiemi je uprostřed nenápadný červený objekt s difrakčními kříži - kvasar J0100+2802. Snímek v infračerveném oboru záření byl pořízen kamerou NIRCAM vesmírného dalekohledu Jamese Webba Autor: NASA, ESA, CSA, Simon Lilly (ETH Zürich), Daichi Kashino (Nagoya University), Jorryt Matthee (ETH Zü
Na snímku s více než 20 000 galaxiemi je uprostřed nenápadný červený objekt s difrakčními kříži - kvasar J0100+2802. Snímek v infračerveném oboru záření byl pořízen kamerou NIRCAM vesmírného dalekohledu Jamese Webba
Autor: NASA, ESA, CSA, Simon Lilly (ETH Zürich), Daichi Kashino (Nagoya University), Jorryt Matthee (ETH Zü


Za zprůhlednění prostoru mohou právě galaxie, které svým jasným světlem zahřívaly a ionizovaly mlhavý plyn v okolí. Kolem hvězdných ostrovů se tak začaly tvořit obrovské “bubliny” průsvitného plynu. Ty se během několika milionů let zvětšovaly, až se spojily a zformovaly vesmír s dnešními podmínkami. Astronomům se podařilo zachytit tyto bubliny i změřit jejich velikost. Využili k tomu kvasar J0100+2802, který se nachází uprostřed tohoto úchvatného snímku (vypadá jako “hvězda” s červenými difrakčními hroty uprostřed záběru). Poloměry oblastí čirého plynu kolem galaxií dosahovaly 2 milionů světelných let.

Před více než 13 miliardami let, v éře reionizace, byl vesmír zcela jiný. Plyn mezi galaxiemi byl pro energetické záření z velké části neprůhledný, což ztěžovalo pozorování mladých galaxií. Co způsobilo, že se vesmír ionizoval, tedy stal průhledný, jak ho známe dnes? Vědci využívající vesmírný teleskop Jamese Webba ověřili, že za to v drtivé většině mohou galaxie.
Vlevo vidíme představu, jak se v raném vesmíru tvořily první hvězdy a galaxie, ty pak začaly měnit prostor kolem sebe. Na třetím obrázku je vidět, že oblasti ionizovaného plynu se zvětšovaly až byl vesmír zcela průhledný. Autor: NASA, ESA, CSA, Joyce Kang (STScI)
Před více než 13 miliardami let, v éře reionizace, byl vesmír zcela jiný. Plyn mezi galaxiemi byl pro energetické záření z velké části neprůhledný, což ztěžovalo pozorování mladých galaxií. Co způsobilo, že se vesmír ionizoval, tedy stal průhledný, jak ho známe dnes? Vědci využívající vesmírný teleskop Jamese Webba ověřili, že za to v drtivé většině mohou galaxie. Vlevo vidíme představu, jak se v raném vesmíru tvořily první hvězdy a galaxie, ty pak začaly měnit prostor kolem sebe. Na třetím obrázku je vidět, že oblasti ionizovaného plynu se zvětšovaly až byl vesmír zcela průhledný.
Autor: NASA, ESA, CSA, Joyce Kang (STScI)

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/Goddard Space Flight Center



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Reionizace, Jwst, Raný vesmír


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS).

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.

Další informace »