< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Srážka mezihvězdných bublin pomáhá vzniku hvězd
Lenka Zychová Vytisknout článek

Srážka mezihvězdných bublin pomáhá vzniku hvězd

Jeden z nalezených párů srážejících se bublin. V místě kolize lze vidět jasnou oblast, která odpovídá místu nové hvězdné tvorby. Snímek je pořízen v rádiovém kontinuu, ve kterém září ionizovaný vodík.
Autor: AsÚ AV ČR, MUNI Brno, VLA Galactic Plane Survey.

Tým astrofyziček z Masarykovy univerzity a Astronomického ústavu Akademie věd nalezl srážející se mezihvězdné bubliny uvnitř naší Galaxie. Ukázalo se, že díky srážce těchto obřích útvarů, o průměru až 200 světelných let, vznikají v místě kolize nové hvězdy. Tyto nově vzniklé hvězdy pak kolem sebe vytvářejí další bublinu, která je podstatně mladší a tudíž v porovnání se srážejícími se bublinami mnohem menší. Práce tak přispívá k porozumění tvorby hvězd ve vesmíru, jelikož navrhuje způsob, jak mohou díky kolizi dvou bublin vznikat hvězdy.

Tisková zpráva ÚTFA PřF Masarykovy univerzity v Brně a Astronomického ústavu AVČR ze 24. listopadu 2016.

Lenka Zychová z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity společně se  Soňou Ehlerovou z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky publikovaly práci zabývající se srážkou mezihvězdných bublin v prestižním časopise Astronomy & Astrophysics. Jejich výzkum mezihvězdné látky v konkrétní oblasti na obloze odhalil dva páry mezihvězdných bublin, jejichž stáří je několik miliónů let a průměr až 200 světelných let. Tyto bubliny spolu kolidují a produkují v místě srážky nové hvězdy. Tyto nově narozené hvězdy kolem sebe šíří další bubliny plynu, jejichž stáří je pouhých několik stovek tisíc let (oproti několika miliónům let větších bublin.

Druhý z nalezených párů srážejících se bublin, tentokráte na snímku pořízeném v čáře 21 cm, na které září neutrální vodík. Ten se nachází všude v okolí bublin, ale v místě, kde už je vodík ionizovaný - uvnitř bublin, se emise nachází jen minimálně. V místě kontaktu bublin je vidět další, neuzavřenou menší bublinu, která vznikla následkem tvorby nových hvězd. Autor: AsÚ AV ČR, MUNI Brno, VLA Galactic Plane Survey.
Druhý z nalezených párů srážejících se bublin, tentokráte na snímku pořízeném v čáře 21 cm, na které září neutrální vodík. Ten se nachází všude v okolí bublin, ale v místě, kde už je vodík ionizovaný - uvnitř bublin, se emise nachází jen minimálně. V místě kontaktu bublin je vidět další, neuzavřenou menší bublinu, která vznikla následkem tvorby nových hvězd.
Autor: AsÚ AV ČR, MUNI Brno, VLA Galactic Plane Survey.
Mezihvězdné bubliny vznikají v okolí velmi hmotných a zářivých hvězd. Tyto hvězdy dokáží ionizovat okolní plyn, tvořený převážně vodíkem, který následkem zahřátí expanduje do svého okolí. Postupně během svého vývoje nabírá bublina horkého plynu na sebe okolní chladnější plyn a vytváří se tak obálka hustého plynu, která ohraničuje vnitřní teplejší části bubliny. Většina dosud publikovaných prací se zabývala pozorováním mezihvězdných bublin v infračervené části spektra, ve které vyzařují prachová zrníčka, nacházející se často ve stěnách bublin, nebo např. pozorováním hustých a chladných molekulových oblaků v okolí těchto bublin. Novinkou výzkumu Zychové a Ehlerové je studium bublin na čáře 21 cm, kde vyzařuje atomární vodík. Podařilo se jim tak identifikovat jednotlivé bubliny, vypočítat jejich vzdálenosti a tudíž objevit i jejich vzájemnou kolizi.

V obálkách mezihvězdných bublin může docházet k tvorbě hvězd. Prvním důvodem je fakt, že bubliny svou expanzí nabírají ohromné množství mezihvězdného materiálu, s hmotnostmi i několik desítek tisíc Sluncí, který pak gravitačně kolabuje a vytváří zárodky hvězd (tzv. “collect & collapse”). Druhým důvodem je pre-existence těchto zárodků v oblaku plynu, do kterého se bublina rozpíná. Astrofyzičky Ehlerová a Zychová navrhují, na základě objevení hvězdné tvorby v místě kolize dvou mezihvězdných bublin, další možný způsob vzniku hvězd, který je v podstatě intenzivnější formou již zmíněného “collect & collapse” scénáře.  Díky kolizi bublin se nasbíraná mězihvězdná látka v jejich okolí stlačuje hned ze dvou směrů a výrazně tak podporuje možnost vzniku hvězd.

Kontakt a další informace

RNDr. Soňa Ehlerová, Ph. D.
Vědecký pracovník Oddělení Galaxií a planetárních systémů AsÚ
Mail: sona@ig.cas.cz

Mgr. Lenka Zychová
Ústav Teoretické fyziky a Astrofyziky PřF MU v Brně - tiskový tajemník
Mail: zychova@physics.muni.cz

Více informací naleznete v publikované studii: adsabs.harvard.edu/abs/2016A%26A...595A..49Z

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ÚTFA PřF Masarykovy univerzity v Brně
[2] Oddělení Galaxií a planetárních systémů AsÚ



O autorovi

Lenka Zychová

Lenka Zychová

Lenka Zychová (*1986, Ostrava) je astronomka a popularizátorka astronomie. Věnuje se doktorskému studiu astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Svůj výzkum zasvětila mezihvězdné látce, konkrétně bublinám v mezihvězdném prostředí, ve kterém ji trpělivě pomáhá vedoucí Soňa Ehlerová z Astronomického ústavu AV ČR. Dále je také tiskovým tajemníkem Ústavu teoretické fyziky a Astrofyziky PřF MU v Brně. Další informace a kontakt naleznete na jejím webu Astronomickeprednasky.cz.

Další články autora (14)

Štítky: Mezihvězdné bubliny, Mlhovina , Mezihvězdné prostředí

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »