Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Srážka s galaxií Sagittarius mohla ovlivnit vznik Sluneční soustavy

Srážka s galaxií Sagittarius mohla ovlivnit vznik Sluneční soustavy

Umělecké ztvárnění perturbací v rychlosti hvězd naší Galaxie, které odhalila evropská družice Gaia
Autor: ESA

Opakující se srážky s trpasličí galaxií Sagittarius mohly spustit hlavní epizody vzniku hvězd v naší Galaxii – Mléčné dráze, z nichž jedna se přibližně shoduje s obdobím vzniku Sluneční soustavy zhruba před 4,7 miliardami roků. Vyplývá to z analýzy dat, která v posledních letech pořídila evropská astrometrická družice Gaia.

Trpasličí galaxie Sagittarius je eliptická galaxie ve tvaru smyčky, která je v současné době od nás vzdálená 78 300 světelných roků.

Ze současných modelů je dobře známo, že galaxie Sagittarius narazila do Mléčné dráhy celkem třikrát – poprvé zhruba před 5 až 6 miliardami roků, následně zhruba před dvěma miliardami roků, a nakonec před jednou miliardou roků,“ říká Tomás Ruiz-Lara, astronom na Instituto de Astrofísica de Canarias.

Když jsme se podívali na data z družice Gaia týkající se naší Galaxie, objevili jsme tři období zvýšené tvorby hvězd, která měla maxima před 5,7 miliardou roků, před 1,9 miliardou roků a před 1,0 miliardou roků, což souhlasí s obdobím, kdy trpasličí galaxie Sagittarius podle předpokladu procházela diskem Mléčné dráhy.“

Tomás Ruiz-Lara se svými spolupracovníky studoval svítivosti, vzdálenosti a barvy hvězd uvnitř sféry o průměru 6 500 světelných roků kolem Slunce a porovnával data s existujícími modely hvězdného vývoje.

Na začátku máme galaxii – Mléčnou dráhu, která je relativně klidná,“ vysvětluje Tomás Ruiz-Lara. „Po té, co počáteční výrazná epocha vzniku hvězd částečně spuštěná dřívějším splynutím, jak jsme popsali v úvodu studie, Mléčná dráha dosáhla vyváženého stavu, v němž hvězdy neustále vznikaly. Najednou přilétla galaxie Sagittarius a narušila zdejší vyváženost, ovlivnila stále ještě přítomný plyn a prach uvnitř větší galaxie a způsobila zde vlnění, podobně jako když vznikají vlny na vodě.“

Dráha trpasličí galaxie Sagittarius v blízkosti naší Galaxie – Mléčné dráhy – v uplynulých miliardách roků Autor: ESA
Dráha trpasličí galaxie Sagittarius v blízkosti naší Galaxie – Mléčné dráhy – v uplynulých miliardách roků
Autor: ESA
V některých oblastech naší Galaxie tyto vlny vedly k vyšší koncentraci prachu a plynu, zatímco se jiné oblasti vyprázdnily. Vyšší hustota hmoty v regionech pak spustila tvorbu nových hvězd.

Vypadá to, že trpasličí galaxie Sagittarius nejen formovala a ovlivňovala dynamiku, jak se hvězdy pohybovaly v naší Galaxii, ale vedla také k budování Mléčné dráhy,“ říká spoluautor studie Carme Gallart, rovněž z Instituto de Astrofísica de Canarias. „Zdá se, že důležitá část hvězdné hmotnosti Mléčné dráhy byla formována v důsledku interakce s galaxií Sagittarius.“

Ve skutečnosti se zdá dokonce možné, že Slunce a jeho planety by nemohly existovat, pokud by trpasličí galaxie Sagittarius nebyla zachycena gravitačním působením naší Galaxie a postupně roztrhána při průchodu jejím diskem.

Slunce se vytvořilo v době, kdy probíhal vznik hvězd v Mléčné dráze, protože nastal první průchod trpasličí galaxie Sagittarius jejím diskem,“ říká Carme Gallart. „Nevíme, jestli určitý oblak plynu a prachu, který se zformoval do podoby Slunce, byl ovlivněn trpasličí galaxií Sagittarius či nikoliv. Avšak takovýto scénář je možný, protože stáří Slunce souhlasí s obdobím formování hvězd jako důsledek vlivu galaxie Sagittarius.“

Článek byl publikován v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vznik Sluneční soustavy, Trpasličí galaxie Sagittarius, Galaxie Mléčná dráha


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »