Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy je k nám blíže, než jsme si mysleli

Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy je k nám blíže, než jsme si mysleli

Polohy a rychlosti hvězd v naší Galaxii
Autor: NAOJ

Vzdálenost mezi Sluneční soustavou a zdrojem Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra o hmotnosti 4 miliónů Sluncí v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy, je přibližně 25 800 světelných roků, tedy zhruba o 1 900 světelných roků méně, než se doposud uvádělo. Vyplývá to z analýzy nových dat japonského projektu VLBI (Very Long Baseline Interferometer) s názvem VERA (VLBI Exploration of Radio Astrometry).

Šipky na titulním obrázku ukazují polohy a rychlosti pro 224 objektů použitých k modelu naší Galaxie. Nepřerušované černé čáry v podobě oblouků představují polohy spirálních ramen Galaxie. Krátkými barevnými čarami se šipkami jsou zvýrazněny skupiny objektů náležejících k jednotlivým spirálním ramenům.

Protože se Země nachází uvnitř Mléčné dráhy, nemůžeme poodstoupit a pozorovat, jak naše Galaxie vypadá zvnějšku,“ říká Tomoya Hirota, astronom na Mizusawa VLBI Observatory at the National Astronomical Observatory of Japan a Department of Astronomical Sciences at SOKENDAI se svými spolupracovníky z projektu VERA Collaboration. „Astrometrie, přesná měření poloh a rychlostí objektů, je rozhodujícím nástrojem k pochopení celkové struktury naší Galaxie a našeho místa v ní.“

VERA byla iniciována Japonskou národní observatoří (National Astronomical Observatory of Japan – NAOJ) v roce 2000,“ dodávají astronomové. „Projekt byl navržen za účelem astrometrických pozorování prostřednictvím radioteleskopu VLBI k odhalení 3D rychlostní a prostorové struktury v Mléčné dráze. To zahrnuje 4 japonské radioteleskopy s anténami o průměru 20 m: Mizusawa, Iriki, Ogasawara a Ishigaki-jima.”

Využitím dat z prvního katalogu astrometrie VERA astronomové modelovali strukturu Mléčné dráhy k určení základních parametrů, jako je například vzdálenost směrem ke galaktickému centru a rychlosti Slunce kolem středu Galaxie.

Naše výsledky napovídají, že střed naší Galaxie a supermasivní černá díra, která v něm sídlí, je od Země vzdálený 25 800 světelných roků,“ uvádějí astronomové. „To je mnohem blíže, než doposud oficiálně udávaná hodnota 27 700 světelných roků, přijatá Mezinárodní astronomickou unií v roce 1985.“

Rychlost jednotlivých objektů na publikované mapě naznačuje, že Slunce obíhá kolem středu Galaxie rychlostí 227 km/s. To je poněkud rychleji než oficiálně udávaná hodnota 220 km/s.“

Výzkumníci z projektu VERA nyní plánují pozorování většího počtu objektů, zejména těch, které se nacházejí blíže ke zdroji Sagittarius A*, aby mohli lépe charakterizovat strukturu a pohyby objektů Mléčné dráhy.

Jako součást tohoto úsilí bude VERA spolupracovat v rámci pozorovací sítě EAVN (East Asian VLBI Network), která zahrnuje radioteleskopy na území Japonska, Jižní Koreje a Číny,“ doplňují vědci. „Prostřednictvím navýšení počtu radioteleskopů a zvětšením vzdáleností mezi jednotlivými stanicemi může pozorovací síť EAVN docílit mnohem vyšší přesnosti.“

Katalog VERA byl nedávno zveřejněn v Publications of the Astronomical Society of Japan.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Oběh Slunce, Supermasivní černá díra, Naše Galaxie


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 109: Vysavačová galaxie

Messier 109 je fascinující spirální galaxie s příčkou, na kterou se díváme téměř z boku (sklon cca 75°). Nachází se ve vzdálenosti přibližně 45 milionů světelných let. Svou přezdívku „Vysavač“ získala díky absenci výrazného jádra a chaotické struktuře prachových mračen a HII oblastí, které vypadají jako vířící prach. Je to galaxie s překotnou tvorbou hvězd, což potvrzují i četné zdroje rentgenového záření v jejím nitru.

Další informace »