Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Teleskop EHT pořídil fotografii výtrysku černé díry Centaurus A

Teleskop EHT pořídil fotografii výtrysku černé díry Centaurus A

Vložený obrázek představuje detail výtrysku v galaxii Centaurus A pořízený dalekohledem EHT
Autor: Radboud University; ESO/WFI; MPIfR/ESO/APEX/A. Weiss et al.; NASA/CXC/CfA/R. Kraft et al.; EHT/M. Ja

Astronomové ze společného projektu Event Horizon Telescope (EHT) zobrazili výtrysk v srdci blízké rádiové galaxie Centaurus A a identifikovali polohu centrální supermasivní černé díry v galaxii s ohledem na rozdělený výtrysk (jet) z jejího jádra. Galaxie Centaurus A je od Země vzdálená zhruba 13 miliónů světelných roků a její poloha se při našem pohledu promítá do souhvězdí Kentaura.

Galaxii poprvé spatřil v roce 1826 skotský astronom James Dunlop. Ukázalo se, že se jedná o masivní eliptickou rádiovou galaxii – galaxii, která emituje výrazné rádiové vlny. Jde o nejnápadnější a zdaleka nejbližší rádiovou galaxií na obloze. Je známá rovněž pod označením NGC 5128, LEDA 46957 a ESO 270-9. Centaurus A je také vůči Zemi nejbližším aktivním galaktickým jádrem.

Astronomové předpokládají, že původně eliptická galaxie se srazila s relativně malou spirální galaxií, díky čemuž získala nezvyklý tvar, jaký u ní pozorujeme v současné době. V srdci galaxie Centaurus A se nachází supermasivní černá díra o hmotnosti přibližně 55 miliónů hmotností Slunce. Z hlediska hmotnosti a rychlosti přírůstku je někde mezi supermasivní černou dírou v galaxii Messier 87 a černou dírou ve středu naší Galaxie – Mléčné dráhy.

Postupné detailní snímky rádiové galaxie Centaurus A se zvětšujícím se zoomem Autor: R. Bors/CSIRO/ATNF/Feain et al./Morganti et al./Junkes et al./ESO/WFI/MPIfR/APEX/Weiß et al./NASA/CX
Postupné detailní snímky rádiové galaxie Centaurus A se zvětšujícím se zoomem
Autor: R. Bors/CSIRO/ATNF/Feain et al./Morganti et al./Junkes et al./ESO/WFI/MPIfR/APEX/Weiß et al./NASA/CX
Popis k obrázku vpravo: Měřítko vzdáleností odhaluje v galaxii Centaurus A výtrysk z rozsáhlé rádiové struktury (vnější rádiové laloky) pokrývající 8 stupňů oblohy podél vnitřních rádiových laloků a optické galaxie (40× zoom), vnitřní rádiový výtrysk získaný pomocí teleskopu TANAMI (165 000× zoom) a nový snímek výtrysku s nejvyšším rozlišením pomocí EHT (ukazující samotné místo zrodu výtrysku, 60 milionkrát zoom).

Supermasivní černé díry sídlící v centrech galaxií podobných Centaurus A pohlcují plyn a prach, který je přitahován v důsledku jejich mimořádné gravitační přitažlivosti,“ říká Michael Janssen, astronom na Max-Planck-Institut für Radioastronomie and Radboud University a jeho spolupracovníci z EHT Collaboration. „Tento proces uvolňuje obrovské množství energie a galaxie se tak stává aktivní.“

Většina hmoty ležící blízko okraje černé díry padá dolů. Avšak některé z obklopujících částic unikají chvilku před dopadem a jsou odfouknuty daleko do kosmického prostoru: výtrysky (jety), jedny z nejzáhadnějších a energetických rysů galaxií, pozoroval EHT krátce po jejich vzniku. V porovnání s dřívějšími pozorováními teleskop EHT zobrazil výtrysk z galaxie Centaurus A s desetinásobně vyšší frekvencí a šestnáctkrát lepším rozlišením.

To nám dovolí vůbec poprvé pozorovat a studovat extragalaktický rádiový výtrysk v měřítkách menších než vzdálenost, kterou světlo překoná za jeden den,“ říká Michael Janssen. „Zahlédneme zblízka a osobně, jak je hrůzně gigantický výtrysk vymrštěn supermasivní černou dírou při svém zrodu.“

Nový snímek pořízený EHT ukazuje, že výtrysk z galaxie Centaurus A je jasnější na okraji ve srovnání se středem. Tento jev je znám i u jiných výtrysků, avšak nikdy dříve nebyl pozorován tak výrazně.

Nyní jsme schopni vyloučit teoretické modely výtrysků, které neumí vysvětlit toto okrajové zjasnění,“ říká profesor Matthias Kadler, astronom na University of Würzburg. „To je pozoruhodný rys, který nám pomůže lépe porozumět výtryskům vytvářených černými dírami.“

Astronomové zjistili, že zdroj struktury galaxie Centaurus A se podobá výtrysku v galaxii M87. Kromě toho vědci identifikovali polohu supermasivní černé díry v galaxii Centaurus A s ohledem na předpokládané umístění jádra výtrysku na vlnové délce 1,3 mm a usoudili, že stín horizontu události zdroje by měl být viditelný na frekvencích několika terahertzů.

Tato data jsou ze stejné pozorovací kampaně, během které byl pořízen proslulý snímek černé díry v galaxii Messier 87,“ říká profesor Heino Falcke, astronom na Radboud University. „Tyto nové výsledky ukazují, že soustava dalekohledů EHT poskytuje studnici dat bohaté rozmanitosti černých děr a je zde stále ještě co objevovat.“

Výsledky týmové vědecké práce byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] arstechnica.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Výtrysk, Supermasivní černá díra, Galaxie Centaurus A


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »