Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Ve vzdálené galaxii objevena ultramasivní černá díra

Ve vzdálené galaxii objevena ultramasivní černá díra

Umělecká představa ultramasivní černé díry v centru vzdálené galaxie
Autor: NASA/JPL-Caltech

Pomocí kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory astronomové zřejmě objevili důkazy existence nejhmotnějších černých děr, jaké byly doposud pozorovány. „Černá díra je neviditelným vesmírným objektem, jehož gravitační působení je tak silné, že žádná hmota a dokonce ani světlo ji nemůže opustit – přitahuje všechno ze svého okolí podobně jako obrovský vír,“ říká profesorka Julie Hlavacek-Larrondo, Department of Physics, Université de Montréal, Kanada.

Černá díra vzniká nejčastěji v případě, když hmotná hvězda umírá a dojde k jejímu smrštění. Nejvíce fascinující záležitostí, pokud se týká černých děr, je skutečnost, že zakřivují časoprostor ve svém okolí. V souladu s Einsteinovou teorií relativity čas plyne mnohem pomaleji v silném gravitačním poli těchto kolosálních nebeských objektů,“ dodává Julie Hlavacek-Larrondo.

Při pátrání po velmi hmotných černých dírách Julie Hlavacek-Larrondo se svými spolupracovníky studovala 72 galaxií v centru známé nejjasnější a nejhmotnější kupy galaxií. Vypočítali hmotnosti černých děr objevených v této kupě galaxií, která je od Země vzdálená 3,5 miliardy světelných roků, a to na základě analýzy rádiového záření a rentgenové emise.

Výsledky ukazují, že hmotnosti černých děr jsou zhruba 10× větší než původně vyplývalo z výpočtů využívajících odlišnou metodu, která předpokládala, že černé díry rostou společně s mateřskými galaxiemi. Kromě toho u téměř poloviny ze vzorku černých děr bylo odhadnuto, že jejich hmotnost je přinejmenším 10 miliard hmotností Slunce. To je zařazuje do třídy extrémně hmotných objektů, které astronomové označují termínem „ultramasivní černé díry“.

Vizualizace ultramasivní černé díry objevené ve vzdálené kupě galaxií Autor: NASA
Vizualizace ultramasivní černé díry objevené ve vzdálené kupě galaxií
Autor: NASA
Objevili jsme černé díry, které jsou mnohem větší a mnohem hmotnější, než jsme předpokládali,“ říká spoluautor článku Mar Mezcua, postgraduální vědecký pracovník na Institutu kosmických výzkumů (Institute of Space Sciences) ve Španělsku. „Mohou být tak velké buď proto, že se tak již zrodily, nebo protože jim počáteční ideální podmínky umožnily vyrůst velmi rychle v průběhu miliard roků. V tuto chvíli nemáme žádnou možnost se to dozvědět.“

Víme, že černé díry jsou mimořádně výjimečnými objekty, takže není překvapením, že většina těchto extrémních exemplářů se vzpírá pevně zavedeným zákonům, které platily doposud,“ říká Julie Hlavacek-Larrondo.

Objev pomůže astronomům nejen lépe porozumět vývoji stavebních bloků našeho vesmíru, ale zanechává nám novou zajímavou otázku – jak vůbec černé díry podobné těmto neuvěřitelně velkým monstrům vznikly?

Galaxie jsou základními stavebními bloky vesmíru. Abychom porozuměli jejich vzniku a vývoji, musíme nejdříve porozumět těmto ultramasivním černým dírám,“ dodává Julie Hlavacek-Larrondo z Université de Montréal.

Nejmenší a nejčetnější hvězdné černé díry vznikají jako konečné stadium vývoje velmi hmotných hvězd. V centrech téměř všech galaxií jsou usazeny tzv. supermasivní černé díry, jejichž hmotnosti dosahují několika miliónů až miliard hmotností Slunce. V případě nového objevu byly nalezeny důkazy existence ještě hmotnějších monster, nacházejících se v centrech galaxií. Astronomové pro ně použili označení ultramasivní černá díra.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] sciencedaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Chandra X-ray Observatory, NASA, Ultramasivní černá díra, Kupa galaxií


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »