Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Z centra Mléčné dráhy unikají oblaka vodíku

Z centra Mléčné dráhy unikají oblaka vodíku

Znázornění oblaků plynného vodíku unikajících z centra naší Galaxie
Autor: S. Brunier; Design & Illustration: P. Vosteen

Astronomové objevili, jak se zdá, velký exodus více než 100 oblaků vodíku unikajících z centra Mléčné dráhy a směřujících do mezigalaktického prostoru. Tato pozorování uskutečněná pomocí radioteleskopu Green Bank Telescope (GBT) mohou astronomům poskytnout zřetelný obraz tzv. Fermiho bublin (Fermi Bubbles), což jsou obrovské „balóny“ mimořádně horkého plynu směřujícího nad a pod rovinu disku naší Galaxie.

Závěry byly prezentovány 10. ledna 2018 na 231. konferenci Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society, AAS) ve Washingtonu.

Centrum naší Galaxie je neobyčejným místem,“ poznamenává Jay Lockman, astronom na Green Bank Observatory, West Virginia. „V jejím srdci sídlí supermasivní černá díra o hmotnosti 4 miliónů Sluncí a vyskytují se zde oblasti překotné tvorby hvězd a explodujících umírajících stálic.“ Tyto velmi energetické procesy – buď jednotlivě nebo společně – generují mohutný kosmický „vítr“, který vyfoukává dvě obrovské bubliny nad a pod rovinu disku Mléčné dráhy, které jsou naplněny plynem o teplotě několika desítek miliónů stupňů. Tento mimořádně horký a řídký plyn však září jen velmi slabě v oblasti rádiových vln, rentgenových paprsků a gama záření.

Bubliny však vypadají nápadně až při pozorováních uskutečněných kosmickou observatoří NASA s názvem Fermi Gamma-ray Space Telescope, které vděčíme, jak vysvětlují astronomové, za jejich označení Fermiho bubliny.  „Jeden problém, který brání výzkumu tohoto horkého kosmického větru je, že tento plyn má tak nízkou hustotu, že jeho vyzařování je velmi slabé a neexistuje účinný způsob, jak vystopovat jeho pohyb a určit jeho původ,“ poznamenává Jay Lockman.

Nicméně vědci se nevzdávají. Zrovna tak jako hrst prachu hozená do vzduchu může napovědět na směr větru v krajině, vodíková oblaka mohou posloužit jako testovací částice k odhalení směru horkého neviditelného větru z centra naší Galaxie.

Radioteleskop GBT s anténou o průměru 100 metrů Autor: NRAO/AUI/NSF
Radioteleskop GBT s anténou o průměru 100 metrů
Autor: NRAO/AUI/NSF
Neutrální plynný vodík, základní složka těchto oblaků, jasně září na rádiových vlnách o délce 21 cm. Tato vodíková oblaka byla poprvé detekována pomocí řady radioteleskopů v Austrálii týmem astronomů, jehož vedoucím byla Naomi McClure-Griffiths z Australian National University. Avšak tento průzkum byl omezen na oblast jen několika stupňů v okolí galaktického centra, takže byly získány pouze omezené informace o počtu a rozložení těchto oblaků. Nové výzkumy uskutečněné pomocí radioteleskopu GBT o průměru 100 metrů tyto poznatky velmi rozšířily.

Skupina astronomů, jejímiž členy byli Jay Lockman, Naomi McClure-Griffiths a Enrico DiTeodoro, který rovněž pracuje na Australian National University, zmapovala mnohem větší oblast v okolí centra naší Galaxie při hledání dalších vodíkových oblaků, která mohou být unášena silným kosmickým větrem. Objevili přitom obrovské hejno více než 100 plynných oblaků vzdalujících se vysokou rychlostí. Vlastnosti těchto útvarů umožnily vědcům dozvědět se více o podstatě vanoucího větru v této oblasti a o potřebné obrovské energii, kterou to vyžaduje.

Tato oblaka předznamenávající proudění směrem od centra Galaxie naznačují, že jejich rychlosti jsou doslova pekelné,“ říká Jay Lockman. „Pohyby plynů v Mléčné dráze jsou obvykle pravidelné a jsou ovládány spořádanou rotací Galaxie. Uvnitř Fermiho bublin vidíme oblaka uspořádaná na obloze jedno vedle druhého, která však mají rychlosti odlišující se o více než 400 km/s.“

Podle astronomů je nejpravděpodobnějším vysvětlením pro tyto velké rozdíly rychlostí skutečnost, že se pohybují uvnitř kuželu materiálu, který expanduje směrem od centra naší Galaxie, takže jedna část bubliny míří směrem k nám a druhá část hmoty se šíří naopak od nás.

Na základě modelování rozložení oblaků a jejich rychlostí astronomové zjistili, že vyplňují kužel rozpínající se nad a pod galaktický disk do vzdálenosti nejméně 5 000 světelných roků od centra Galaxie. Oblaka mají průměrnou rychlost zhruba 330 kilometrů za sekundu.

Enrico DiTeodoro k tomu poznamenává: „Co je zejména záhadou, je skutečnost, že jsme doposud neobjevili okraj proudu pozorovaných oblaků. Někde nad centrem Galaxie se vodíková oblaka rozptylují nebo se již ionizovaly. Avšak stále ještě jsme neobjevili hranici jejich výskytu, stále ještě je zde mnoho k dalšímu studiu.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] greenbankobservatory.org
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: GBT (Green Bank Telescope), Fermiho bubliny, Galaxie Mléčná dráha


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »