Měsíc je na první pohled známé těleso, které snad každý viděl, rozumí změnám jeho fáze a ví, že se po něm prošlo 12 astronautů. Stále ale neznáme přesný scénář jeho vzniku, důvod odlišnosti odvrácené strany či množství vody. Co tedy o Měsíci víme? Abychom to zjistili, tak jsme si pozvali odborníka na Měsíc, geologa a fotografa Pavla Gabzdyla.
25. října kolem poledne proběhlo za poměrně příznivého počasí další částečné zatmění Slunce viditelné i ze střední Evropy. Své snímky zaslali i naši čtenáři a proto je zde zveřejňujeme a posíláme poděkování za sdílení fotografií a zážitků.
Obraz Měsíce na obloze je nedílnou součástí naší představy o nočním nebi. Astrofotografové jej proklínají, jiní astronomové čekají s okem přitisknutým k okuláru dalekohledu na krátery objevující se ve slunečním světle postupujícímu u měsíčního terminátoru. Zamilovaní si šeptají Máchovy verše z Máje "Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, ...". V každém případě nám zejména úplněk, jinak nepříliš prokreslený díky "en face" nemodelujícímu osvětlení, přináší zajímavé otázky. Je stále stejný, stejně velký, stejně jasný? Na fotografické měsíční kompozici Zdenka Bardona, jejíž vytvoření zabralo vlastně celý kalendářní rok, se na tyto otazníky podíváme podrobněji.
Obloha oslavila příchod slunovratu roku 2022 zatím nejjasnějším úkazem nočních svítících oblak. V galerii se již schází řada vašich fotografií. Přinášíme je tedy všechny pěkně pohromadě. Pokud se vám také podaří oblaka pozorovat, sdílejte své snímky. Děkujeme.
Médii proběhla zpráva, že vědci z NASA našli na Měsíci vodu. Přesněji na sluncem ozářené straně Měsíce, která se zdála být zcela vyprahlá. I to není tak úplné. Vědci už dříve pomocí kosmických sond a družic Měsíce pozorovali stopy vodíku, ale nebylo jisté, zda se vyskytuje v podobě molekul vody. Speciální létající infračervená observatoř SOFIA nyní tyto stopy vody potvrdila během pozorování kráteru Clavius. Ten je jedním z největších kráterů viditelných ze Země na jižní polokouli Měsíce. Jedná se tak o objev vody v místech, kde se jí moc velké množství, pokud vůbec nějaké, neočekávalo. Hlavní místa výskytu jsou totiž v trvale zastíněných kráterech, jaké najdeme například v okolí jižního pólu Měsíce, kde se vyskytuje v podobě ledu.
V pondělí 16. května 2022 ráno bylo ze střední Evropy viditelné částečné zatmění Měsíce, které západně od nás probíhalo i jako úplné. Úkazu poměrně přálo počasí. Jedinou překážkou byla nízká výška Měsíce nad obzorem. Pěkné záběry zaslali čtenáři od západu na východ i od severu na jih Česka i Slovenska. Děkujeme za zaslané snímky a těšíme se společně na další podobné úkazy. Pokud chcete své snímky zaslat, využijte formulář pro vložení. Autorům všech došlých fotek moc děkujeme! Souhrnná stránka s informacemi o zatmění.
Není asi na této planetě mnoho lidí, kteří by neznali Měsíc. Pomíjíme tedy alespoň nemluvňata. Ovšem astronomové se s ním vypořádávají různě. Většinou jej nenávidí. On totiž mnohdy v noci svítí a ruší mnohá astronomická pozorování a fotografování slabých objektů oblohy. Ovšem, existuje skupina astronomů, kteří jej milují a důsledně se na něj různými způsoby dívají, fotografují jej a zkoumají. K nim se dále řadí patrně většina lidí na celém světě, kteří jsou rádi, že jim osvítí noční cestu domů, nebo třeba zpříjemní romantickou večeři pod širým nebem. Na Karafiátovy „Svatojánské broučky“ se dnes již příliš nemůžeme spolehnout.
Ve čtvrtek 10. června kolem poledne zasáhne polostín Měsice i Českou republiku. Vysoko na obloze se tak odehraje částečné zatmění Slunce. Počasí úkazu možná nebude všude přát, ale přesto věříme, že se nám sejde řada povedených snímků z Evropy a kdoví, možná i z pásu, který zažije zatmění prstencové. To bychom ale museli být například v Kanadě, Grónsku nebo na Sibiři. V článku najdete i odkazy na online přenosy a odkaz na další informace k zatmění.
V neděli 15. září se v úzkém pásu na Pardubicku dal fotograficky zaznamenat nezvyklý úkaz: Mezinárodní vesmírná stanice ISS přeletěla přímo před Měsícem. Prchavý úkaz je, jak jsem se přesvědčil, možné zachytit relativně snadno i bez nutnosti velkého teleskopu. Samozřejmě kvalita bude horší. Tak jako tak, jsou to především velké nervy a následná radost z úspěchu.
Planety Jupiter a Saturn se setkávají na obloze nejtěsněji od roku 1623. Nejtěsněji budou 21. prosince 2020. Příště budou podobně blízko až roku 2080. Sledovali něco podobného roku -7 naši předkové? Byl právě tento úkaz tzv. Betlémskou hvězdou? Letos máme možnost přesvědčit se na vlastní oči, jak to tehdy mohlo na lidi působit. Velmi vzácnému přiblížení ale nepřeje počasí. Podaří se některému čtenáři úkaz vyfotit?
14. září v 6:33 SELČ nastane úplněk. 13. září v 17:34 bude Měsíc od Země nejdál, 406 377 km. Protože tedy úplněk nastane jen 15 hodin po průchodu Měsíce nejvzdálenějším bodem jeho mírně protáhlé eliptické dráhy, půjde o nejmenší úplněk letošního roku. Na snímku je srovnání dvou loňských úplňku z období kolem přízemí a odzemí (mimochodem, ten druhý nastal při zatmění Měsíce, snímek úplňku vznikl po zatmění). I když je na snímku rozdíl úhlových velikostí úplňků dosti patrný, očima nějaký velký rozdíl nepoznáte, pokud to nebudete míst s čím srovnat (fotograficky).
Sezóna nočních svítících oblaků v roce 2020 je v plném proudu. Jde o nejvýše se vyskytující oblaky v zemské atmosféře. Nacházejí se až v mezosféře ve výšce 80–85 kilometrů. Je možné je spatřit pouze díky ozáření slunečním svitem v době, kdy je Slunce nízko pod horizontem. Zároveň musí být spodní vrstvy atmosféry už v zemském stínu. Mrazivě krásné struktury bílých oblaků již zaznamenalo i několik fotografů, a tak přinášíme čtenářskou galerii. Těšíme se na další úlovky!
Země absolvovala krátce po svém vzniku větší počet velkých kolizí s asteroidy, jejichž důsledkem byl vznik několika menších měsíců obíhajících kolem mladé planety. Jejich postupným splynutím došlo k vytvoření současné přirozené družice – Měsíce. Nové počítačové simulace tak změnily ještě nedávnou představu vědců, že ke vzniku Měsíce vedla v minulosti jedna gigantická vesmírná kolize.
Na jaře jsme marně vyhlíželi jasnou kometu. Pokaždé došlo k předčasnému rozpadu. Ať už u komety C/2019 Y4 (ATLAS), tak u C/2020 F8 (SWAN). Obě komety byly pěkné, ale nešlo o žádné divadlo pro širokou veřejnost. Osud tomu chtěl, že třetí nadějná kometa se u Slunce nerozpadla a naopak výrazně zjasnila. Kometa NEOWISE je jednou z nejjasnějších komet od výrazné komety C/2006 P1 (McNaught), která byla u nás vidět za soumraku a pak i na denní obloze v lednu 2007 a zazářila jako nádherná kometa na jižní obloze. V roce 2011 se objevila pěkná kometa Lovejoy, bohužel opět na jižním nebi. Nyní máme nízko na obloze kometu, která ani v dalších dnech nevystoupí o mnoho výše, ale už nyní je pomocí triedru vidět hned, jak se v ranním svítání vyhoupne nad obzor. Někteří už ji slabě zahlédli i pouhým okem a situace se bude zlepšovat. Přinášíme snímky zaslané našimi čtenáři. Pokud jste ještě své snímky nezaslali a chcete se o ně podělit také, využijte formulář pro vložení. Autorům všech došlých fotek děkujeme a těšíme se na další!
Tým vědeckých pracovníků z Purdue University nalezl při kosmickém mapování lunárního povrchu důkazy, že se na Měsíci mohou nacházet docela velké lávové tunely. Ty by v budoucnu mohly být využity pro stavbu obydlí pro kosmonauty a skladování zásob. Ve své studii publikované v časopisu Icarus, kde astronomové popisují studium dat pořízených dvojicí kosmických sond NASA s názvem GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory), nastínili důkazy pro existenci velkých lávových tunelů.
Kometa C/2019 Y4 ATLAS překvapila svým chováním a stala se navzdory původním předpovědím viditelnou už v malých dalekohledech. Pokud bude trend jejího (i když nyní již zbržděného) zjasňování pokračovat, tak by se mohla stát v květnu 2020 jednou z nejjasnějších komet posledních let, pozorovatelná dokonce bez obtíží pouhýma očima. Už nyní do redakce dorazilo mnoho fotografií, za které děkujeme. A těšíme se na další!
V pátek 21. října proběhlo v renomvané české vesnici Mokré vyhodnocení fotografické soutěže „Za všechno může Měsíc jen“. Již třetí ročník fotografické soutěže pořádané aktivní a mnohokrát oceněnou Knihovou U Mokřinky se setkal letos s opravdu velkým zájmem a díky partnerům soutěže si mnozí účastníci odnesli velmi pěkné ceny. Po vyhodnocení soutěže následovala přednáška známého popularizátora astronomie a nositele ceny Littera astronomica za rok 2013, Pavla Gabzdyla.
Na počátku dubna 2020 se schýlilo k velmi vzácné podívané - planeta Venuše se octla před hvězdokupou M45-Plejády. Taková podívaná nastává jednou za 8 roků, znovu se jí dočkáme až 3. dubna 2028. Do redakce dorazilo mnoho fotografií (nejen úkazu samotného, ale i pohledů k Venuši u hvězdokup v Býku), neboť i přes svit Měsíce se úkaz dal pozorovat i pouhýma očima a zachytit v podstatě i lepším mobilem. Děkujeme všem za krásné snímky, zde si je můžete v plné kráse prohlédnout.
Srpnový úplněk vyšel na období relativně příznivého počasí a navíc se nacházel v poměrně nízké oblasti ekliptiky, takže vycházel po dlouhou dobu kdy se koupal v červenavém zákalu při jihovýchodním obzoru. Díky tomu bylo možné pořídit jeho náladové snímky a ani tolik neoslňoval, jako vysoko na nebi během zimních nocí.
Kdo měl v pátek 10. ledna 2020 štěstí na počasí, spatřil, jak se úplňkový Měsíc procházel v blízkosti zemského stínu a na svém jižním okraji na pár desítek minut viditelně potmavl. I když počasí bylo divoké, nakonec se na některých místech našeho území objevily díry v mracích a někteří pozorovatelé úkaz úspěšně zaznamenali. Při maximální fázi zatmění, ve 20:10 SEČ, byl Měsíc na svém okraji opravdu dosti tmavý i při pohledu pouhýma očima. Úplné zatmění to žel nebylo, ale pořád pěkný zážitek.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 5. do 1. 6. 2025. Měsíc bude v novu a bude jej možné vidět během dvou dnů ráno a večer. Planety se přiblížily úhlově Slunci, ráno trochu vykukuje Saturn a Venuše, večer mizí Jupiter a zůstává Mars. Aktivita Slunce je nyní opět nízká, přesto doslova odnikud nastala silná erupce. Česká vláda schválila realizaci letu Aleše Svobody do kosmu. Očekáváme start čínské mise Tianwen-2 k planetce a snad i test Super Heavy Starship. Před 85 lety se narodil fyzik Kip Thorne, nositel Nobelovy ceny za detekci gravitačních vln, který vystoupí 28. 5. v Praze s přednáškou v Karolinu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
