Související stránky k článku Fotogalerie: Planety ve Štíru
Na večerní obohu z pohledu pozorovatele ze severní polokoule vstoupila jasná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS). Kometa se již nadějně předvedla pozorovatelům na jižní polokouli, potom ukázala úchvatný ohon a zjasnění v koronografech vesmírných observatoří, když procházela mezi Zemí a Sluncem. Nyní začínají přicházet očitá svědectví o viditelnosti komety s ohonem dlouhým až deset stupňů a to ještě v době, kdy není kometa příliš vysoko a není úplná tma. Přesto si ji už troufáme označit za Velkou kometu 2024. Zde je fotogalerie ze snímků našich čtenářů.
Jasně bílá oblast na připojeném úvodním obrázku představuje ledovou polární čepičku pokrývající oblast v okolí jižního pólu Marsu. Je složená ze zmrzlé vody a z tuhého oxidu uhličitého. Evropská sonda Mars Express vyfotografovala tuto oblast 17. prosince 2012 v infračerveném, zeleném a modrém světle pomocí kamery High Resolution Stereo Camera (HRSC). Nová publikace popisuje radarové záznamy, z kterých vyplývá přítomnost podpovrchových „jezer“, avšak mnoho z nich je v oblastech příliš studených, než aby zde mohla voda zůstávat v kapalném stavu.
Planeta Saturn se stala novým králem – alespoň co se týká počtu měsíců – právě přeskočila Jupitera. Tým astronomů, jehož vedoucím byl Scott S. Sheppard z Carnegie Institution for Science, objevil 20 nových satelitů kroužících kolem Saturnu. Tím vzrostl počet měsíců u planety s nápadným prstencem na 82 a byl tak překonán jejich počet u planety Jupiter, u níž bylo objeveno zatím 79 satelitů. Objev oznámilo Centrum pro malé planetky Mezinárodní astronomické unie IAU (International Astronomical Union's Minor Planet Center).
Rok 2024 byl pro pozorování nejznámějšího meteorického roje velmi příznivý. Bylo to jednak díky počasí, protože byly většinou jasné noci, ale připojil se i Měsíc, který byl vidět pouze večer jako dorůstající srpek. Naprosto fantastickou shodou okolností nastala v noci na 12. srpna také polární záře a Perseidy tak padaly doslova do ní. Vidět dva atmosférické jevy, které mají kořeny ve vesmírných objektech, to se jen tak nezopakuje.
Rostoucí seznam prvenství pro vozítko Perseverance, nejnovější šestikolový robot NASA pracující na povrchu Marsu, zahrnuje rovněž konverzi oxidu uhličitého bohatě přítomného v řídké atmosféře rudé planety, a to na kyslík. Experimentální přístroj velikosti opékače topinek na palubě vědecké laboratoře Perseverance s názvem Mars Oxygen In-Situ Resource Utilization Experiment (MOXIE) splnil úkol. Byl vyzkoušen 20. dubna 2021, šedesát marťanských dnů (tzv. solů) po přistání na povrchu Marsu, k němuž došlo 18. února 2021.
Studium dat ze sondy Cassini vede k závěru, že ledové prstence planety Saturn mohou být starší než planety Sluneční soustavy. Nikdo neví přesně, kdy se ikonické prstence Saturnu zformovaly, avšak z nové studie, na které se podíleli i astronomové ze Southwest Research Institute, vyplývá, že mohou být mnohem starší, než si vědci doposud mysleli.
Večerní obloha byla v probíhajícím létě na planety skoupá. Planety Venuše a Merkur se na večerní oblohu zatím nestihly vyklubat, ale nad ránem je to jiná podívaná. Saturn překvapil již hodně přivřeným prstencem, Mars zdánlivě doháněl Jupiter. Začaly vícenásobné přechody měsíčků Jupiteru a dokonce občasné přechody Titanu přes kotouč Saturnu. Na konci července se k nim přiblížil také ubývající Měsíc.
Možná až 99 % vody je na Marsu stále ještě uvězněno v kůře rudé planety – neunikla do kosmického prostoru, jak se dlouho spekulovalo. Nová data změnila dlouho převládající teorii, že téměř veškerá voda unikla z planety Mars do kosmického prostoru. Před miliardami roků byl Mars skoro modrou planetou; v souladu s důkazy stále ještě nalézanými na povrchu, hojné množství vody teklo napříč planetou a vytvářelo četné rezervoáry – jezera, moře i hluboký oceán. Otázkou je, kam se veškerá voda poděla?
Druhá největší planeta Sluneční soustavy, pokud se týká velikosti i hmotnosti – Saturn – je velmi známá především díky svým prstencům. Ty jsou rozděleny širokou mezerou označovanou jako Cassiniho dělení (Cassini Division), jehož vznik nebyl až do nedávné doby jednoznačně vysvětlen. Nyní astronomové z CNRS (Centre national de la recherche scientifique), Paris Observatory – PSL a University of Franche-Comté prokázali, že Saturnův měsíc Mimas se projevuje jako druh sněžného pluhu, který na dálku odsouvá stranou ledové částice, které jsou součástí prstence. Toto zjištění je výsledkem dvou studií podporovaných International Space Science Institute a francouzskou kosmickou agenturou CNES. Závěry byly publikovány v červnu 2019 v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Fotogalerie: Noční svítící oblaka (NLC) 2024
Sezóna nočních svítících oblak roku 2024 začala poměrně náhlým a fotogenickým úkazem v noci z 13. na 14. června. Další velmi pěkný úkaz následoval o 10 dní později. Záběry těchto pozoruhodných, ve velmi vysoké atmosféře ležících oblak z ledových krystalů, zaujal nejednoho čtenáře. Krystaly ledu se tvoří ve výškách kolem 83 km v období kolem slunovratu. Dá se očekávat, že NLC budou k vidění nejméně do začátku července. Pokud máte snímky z červnových úkazů nebo zrovna vidíte další, budeme rádi, když je přidáte do naší galerie. Využijte, prosím, formulář pro vložení snímku.
Mezinárodní tým vědců studujících seismická data shromážděná sondou NASA s názvem InSight využil pořízená data k výpočtu velikosti jádra planety Mars. Skupina plánovala projednat své zjištění na letošní konferenci Lunar and Planetary Science Conference, která se konala virtuálně v důsledku probíhající pandemie. Jako předehru k této konferenci člen výzkumného týmu Simon Stähler vytvořil dostupnou předběžnou prezentaci pro ty, kdo by měli o data zájem. Astronomové zamýšlejí publikovat své závěry v blízké budoucnosti ve vědeckém časopisu.
Astronomové se domnívají, že na základě nového zpracování údajů z kosmické sondy NASA s názvem Cassini vyřešili dlouholetou vědeckou záhadu ve Sluneční soustavě: Jaká je délka dne (tj. délka jedné otočky) na planetě Saturn. Dospěli k hodnotě 10 hodin 33 minuty 38 sekund. Záhada unikala planetologům po desetiletí, protože obří plynná planeta nemá pevný povrch s výraznými útvary ke změření její rotace. A také má neobyčejné magnetické pole, které zamlžuje periodu rotace planety. Odpověď na otázku se ukrývala v prstencích Saturnu.
Od konce října a 20. listopadu 2003 jsme tohle nezažili. Obloha nad střední Evropou se rozzářila všemi barvami polárních září. Vše začalo několik dní předtím na Slunci, kde se objevila obrovská skupina skvrn, v které začalo docházet k silným erupcím. Hmota z nich vyvržená pak zasáhla Zemi a ve vlnách nastávaly polární záře. První vlnu z noci z 10. na 11. května máme za sebou, ale 24 hodin po první velké erupci následovala další, a navíc v sobotu 11. května nastala vůbec nejsilnější erupce, X5,8. Polární záře v noci na sobotu však zůstala tou nejjasnější a dost možná mimořádnou i z pohledu historických pozorování.
Vědecká pojízdná laboratoř NASA s názvem Perseverance (Vytrvalost), která byla vypuštěna k Marsu 30. 7. 2020, zahájila 18. 2. 2021 přímo z příletové dráhy (bez navedení na parkovací oběžnou dráhu) přistávací manévr s cílem dosednout v oblasti kráteru Jezero. Přistávací manévr proběhl úspěšně, když „létající jeřáb“ posadil rover Perseverance poblíž předpokládaného místa jako doposud nejtěžší výzkumné zařízení na povrchu Marsu (hmotnost 1 025 kg).
Nové výzkumy NASA potvrzují, že planeta Saturn postupně ztrácí svoji ikonickou ozdobu v podobě prstenců poměrně velkou rychlostí odhadnutou na základě pozorování, která uskutečnily kosmické sondy Voyager 1 a Voyager 2 před více než dvěma desetiletími. Prstence jsou přitahovány na planetu Saturn její gravitací v podobě deště ledových zrníček ovlivňovaných magnetickým polem Saturnu.
Stejně jako se říká, že Halleyovu kometu můžeme spatřit v podstatě jednou za život, podobně vzácnou návštěvou nás nyní poctila kometa 12P/Pons-Brooks. Oběžná doba komety 1P/Halley je totiž 76 roků a znovu se jí dočkáme až v létě 2061. Kometa 12P má oběžnou dobu 71 let a nejbližší průchod přísluním připadá na 21. dubna 2024. Kometa je na fotografiích krásná a v tmavých lokalitách už je i triedrem viditelný náznak ohonu. Nejlepší období viditelnosti připadne kromě začátku března ještě na konec tohoto měsíce a na začátek dubna, i když kometa bude jen nevysoko nad obzorem.
Evropská sonda Mars Express objevila několik jezer kapalné vody ukrytých pod vrstvou ledu v oblasti jižní polární čepičky rudé planety. Pomocí radaru s názvem MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding) se podařilo odhalit jedno podpovrchové jezero o průměru 20 km již dříve – v roce 2018. Je ukryté pod zhruba 1,5 km tlustou vrstvou ledu. Nyní vzhledem k většímu množství údajů a k jejich detailní analýze odlišným způsobem, byla objevena tři nová jezera. Největší z podpovrchových jezer měří zhruba 20 × 30 km a je obklopeno několika menšími jezírky o průměru několika kilometrů. Voda v nich je pravděpodobně velmi slaná, protože setrvává v kapalném stavu i za nízkých teplot.
Na základě použití nové metody pro dálkové měření poměru izotopů vody a oxidu uhličitého astronomové zjistili, že voda v Saturnových prstencích a jeho měsících je neočekávaně podobná vodě na Zemi. Výjimku představuje Saturnův měsíc Phoebe, kde je voda mnohem odlišnější v porovnání s doposud studovanými tělesy ve Sluneční soustavě. Studie vede k závěru, že potřebujeme upravit modely vzniku Sluneční soustavy, protože nová pozorování jsou v rozporu se současnými představami.
Některé úkazy jsou krásné, i když nenastanou v noci. Typickým příkladem je zatmění Slunce. Jenže to je úkaz opravdu vzácný, za kterým musíme někam jet, nebo na něj čekat i několik let. A podobně vzácné jsou i zákryty planet Měsícem. 9. listopadu 2023 se k Měsíci přiblížila jasná Venuše a byl to opravdu pěkný pohled na ranní oblohu na srpek a jasnou hvězdu v jeho blízkosti. V dopoledních hodinách se Měsíc zdánlivě přiblížil k Venuši a kolem jedenácté nastal její zákryt osvětlenou stranou Měsíce. Výstup se uskutečnil krátce po poledni.
Zemská biosféra obsahuje všechny známé ingredience nezbytné pro život, jak jej známe. Nejvíce zmiňovanými jsou: kapalná voda, alespoň jeden zdroj energie a zásoba biologicky potřebných chemických prvků a molekul. Avšak nedávný objev snad biogenního fosfinu v oblacích Venuše nám připomíná, že přinejmenším některé z těchto ingrediencí existují rovněž jinde ve Sluneční soustavě. Takže kde jsou jiné nejslibnější lokality pro existenci mimozemského života?
