Související stránky k článku „Slavná“ černá díra opět ve středu pozornosti
Teoreticky je možné, aby obyvatelné planety obíhaly i kolem pulsarů – rychle rotujících neutronových hvězd, které emitují krátké pulsy záření. Podle nových výzkumů však takové planety musí mít dostatečnou hmotnost a rozsáhlou hustou atmosféru, která přemění smrtící rentgenové paprsky a částice o vysokých energiích vyzařované pulsarem na teplo. Tyto závěry astronomů z University of Cambridge a Leiden University byly publikovány v časopise Astronomy & Astrophysics.
Astrofyzikální proGResy z Opavy: Superhmotné černé díry mohou být dobrým sluhou, ale rovněž i velmi zlým pánem pro možné civilizace v celé Galaxii. Nová studie opavských fyziků poukazuje na tři typy produkce energie v blízkosti černých děr, tj. tři varianty tzv. Penroseova procesu. Z těchto procesů by bylo možné v budoucnu těžit obrovské množství energie; stejné procesy mohou ale vést k fatálnímu úniku silné radiace a ohrožení života v jakékoliv galaxii. Fyzikové z Opavy tedy studují nejen možnosti využití tohoto gigantického zdroje energie, ale i to, jak zjistit možný unik energie a ochránit civilizaci.
Přehled událostí na obloze od 1. 10. do 7. 10. 2018. Měsíc bude v poslední čtvrti. Venuše je nejlépe viditelná ve dne, Jupiter mizí v záři Slunce večer velmi nízko na jihozápadě. Mars a Saturn jsou nízko v okolí jižního obzoru. Uran a Neptun jsou vidět téměř celou noc. Na ranní obloze je vidět hlavně kometa 21P. K pozorování vybízí také trpasličí galaxie NGC 6822 ve Střelci. Zemřel Pavel Toufar. Čína pokračuje ve vysoké kadenci startů svých raket. Chystá se přistání lodi Sojuz a start rakety Falcon 9. Japonci stále úspěšně pokračují v misi u planetky Ryugu. Před 60 roky vznikla NASA a před 10 lety jsme poprvé poznali skoro celý povrch Merkuru.
Nová pozorování rentgenového záření ukázala, že polární záře – na severní a jižní polokouli planety Jupiter – reagují rozdílně na obou pólech. To je nepochopitelné v porovnání se Saturnem nebo Zemí, kde jsou polární záře na severní a jižní polokouli vzájemným zrcadlovým obrazem. Poslední pozorování rentgenového záření jsou podnětná pro současné teoretické modely, které vysvětlují podstatu polárních září na Jupiteru. Vědci doufají, že na základě kombinace nových pozorování z rentgenových observatoří Chandra a XMM-Newton společně s daty ze sondy Juno se dozvědí více o zdrojích vzniku aurory na obří planetě.
Astronomové vůbec poprvé detekovali černé díry pohlcující neutronové hvězdy, podobně jako „Pac Man“ ve známé počítačové hře, a dokumentovali tak kolizi dvou nejextrémnějších a nevyzpytatelnějších objektů ve vesmíru. Detektory gravitačních vln Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory (LIGO) na území USA a Virgo v Itálii zachytily gravitační vlny umírající, po spirále se pohybující a nakonec kolidující neutronové hvězdy s černou dírou, a to hned ve dvou případech. Výsledky byly publikovány nedávno v Astrophysical Journal Letters.
V neděli 12. srpna 2018 odstartovala silná americká raketa Delta IV-Heavy s urychlovacím stupněm Star 48BV. Vstříc Slunci vynesla sondu NASA s názvem Parker Solar Probe. Je to vůbec poprvé, co NASA pojmenovala svoji sondu po žijícím člověku. Úkolem sondy je výzkum naší denní hvězdy z minimální vzdálenosti šesti milionů kilometrů. Mise je naplánována celkem na 24 průletů kolem Slunce: ty první budou ve větších vzdálenostech a sonda se bude ke Slunci postupně přibližovat. Výzkum je součástí programu NASA s názvem „Život s hvězdou“.
Supermasivní černé díry jsou všeobecně stacionárními objekty, které sídlí v centrech většiny velkých galaxií. Nicméně na základě použití dat z rentgenové družice NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a z dalších teleskopů astronomové nedáno vypátrali, že může existovat supermasivní černá díra, která se pohybuje. Tato možná černá díra – odpadlík, která má hmotnost přibližně 160 miliónů hmotností Slunce, se nachází v eliptické galaxii vzdálené zhruba 3,9 miliardy světelných roků od Země. Astronomové mají zájem o tuto pohybující se supermasivní černou díru, protože tak mohou odhalit více informací o vlastnostech těchto tajemných objektů.
Léto je tady a tak jsme pro vás připravili trochu odlehčenější formát Rozhovorů o vesmíru. Úlohy moderování se ujala Zuzana Kovačič Hanzelová, o kulturní oživení se postarala hip hopová kapela Modré hory a areál našeho ústavu jsme vyměnili za prostory Kultúrno-kreativného centra Kláštor v Rožňave.
Zveřejněná animace, ze které pochází úvodní obrázek tohoto článku, názorně ukazuje, jak vznikají deformace v ledové kůře Jupiterova měsíce Europa a jak se vytvořenými prasklinami může dostávat voda z přítomného globálního podpovrchového oceánu Europy až na povrch měsíce.
Kolidující dvojice spirálních galaxií NGC 6240Autor: NASAAstronomové využili vesmírnou observatoř Chandra X-ray Observatory k detailnímu výzkumu obrovského oblaku horkého plynu obklopujícího dvojici kolidujících spirálních galaxií. Tento nezvykle velký rezervoár o rozpětí zhruba 300 000 světelných roků obsahuje zásobu plynů o hmotnosti více než 10 miliard Sluncí. Plyn zahřátý na teplotu více než 7 miliónů kelvinů intenzivně září v rentgenovém oboru elektromagnetického spektra.
Astronomové pozorovali pomocí observatoře Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory (LIGO) nacházející se v USA a detektoru Virgo postaveného v Itálii, signál gravitačních vln ze dvou kompaktních binárních objektů, představujících dvojici černé díry s neutronovou hvězdou. Obě události se vyskytly přinejmenším 900 miliónů světelných roků daleko; v obou případech byla neutronová hvězda pravděpodobně zcela pohlcena jejím partnerem – černou dírou.
NASA zvažuje možnost vyslat v roce 2069 první mezihvězdnou kosmickou sondu do soustavy Alfa Centauri a pátrat zde po životě. Informoval o tom 12. 12. 2017 Anthony Freeman na konferenci American Geophysical Union. Mise by měla být realizována na počest 100. výročí prvního přistání člověka na Měsíci v roce 1969 při letu Apolla 11. Ovšem tentokrát se nebude jednat o pilotovanou expedici, nýbrž o vyslání malé mezihvězdné sondy.
Galaxie NGC 4178Autor: X-ray: NASA/CXC/George Mason Univ/N.Secrest et al; Optical: SDSSJedna z nejméně hmotných supermasivních černých děr byla objevena uprostřed spirální galaxie NGC 4178, jejíž poloha se promítá do souhvězdí Panny. Snímek této galaxie byl pořízen v rámci přehlídky oblohy s názvem Sloan Digital Sky Survey. Na vloženém obrázku je vidět zdroj rentgenového záření v pozici černé díry – uprostřed snímku pořízeného družicí Chandra X-ray Observatory.
Tentokrát se ponoříme pod horizont události černé díry a rozebereme největší výzvu současného výzkumu - kombinaci částicové a gravitační teorie. V novinkách vzpomene na nedávno zesnulého Michaela Collinse, třetího člena posádky Apollo 11 a probereme novinky v průzkumu Sluneční soustavy.
Nenechte si ujít videohovor s astronautem na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) – v historii Česka vůbec první videohovor s ISS! Koná se 4. 12. 2017 od 13 hodin Zengerově posluchárně (KN:E-107) v Praze na ČVUT na Karlově náměstí a kromě samotného videohovoru s italským astronautem Paolem Nespoli se můžete těšit na zajímavé přednášky, demonstrační pokusy, mobilní planetárium či virtuální realitu.
V šestém dílu probíráme novinku o unikátním objevu černé díry střední hmotnosti zjištěnou pomocí gama záblesku a v hlavním tématu se s hostem Michalem Zajačkem z polské akademie věd bavíme o výzkumu středu naší Galaxie.
Když už byl po 13 letech na oběžné dráze Saturnu osud Cassini zpečetěn a bylo jasné, že skončí v oblačných vrstvách jeho atmosféry, otočila se naposledy k planetě svojí širokoúhlou kamerou, aby pořídila nádhernou rozlučkovou mozaiku. Celkem bylo k jejímu pořízení potřeba 42 snímků přes červený, zelený a modrý filtr. Snímky byly pořízeny 13. září 2017. Když byly potom poskládány do této úžasné barevné mozaiky v přibližně pravých barvách, vyniká nejen planeta se svými prstenci tak, jak ji ze Země nemůžeme nikdy spatřit, ale ještě malé měsíčky Prometheus, Pandora, Janus, Epimetheus, Mimas a Enceladus.
V průběhu posledních třech desetiletí pozorují astronomové velmi rychlý pohyb jasných hvězd v okolí jádra naší Galaxie (objekt označovaný Sagittarius A*). Charakter pohybu svědčí o přítomnosti superhmotné černé díry, kolem níž hvězdy obíhají. Za tato měření získali dva astronomové, Němec Reinhard Genzel a Američanka Andrea Ghez, Nobelovu cenu za fyziku udělenou v r. 2020. Ve studii zveřejněné nedávno v časopise Americké astronomické společnosti The Astrophysical Journal analyzuje mezinárodní tým s účastí Astronomického ústavu AV ČR zajímavé proměny, které probíhají v obálce jedné z těchto hvězd.
NASA vybrala šest návrhů astrofyzikálních projektů kosmických observatoří k dalšímu rozpracování. Navrhované mise budou studovat gama záření a rentgenové paprsky přicházející z kup galaxií a neutronových hvězd, stejně tak i infračervené záření galaxií v mladém vesmíru a atmosféry planet za hranicemi Sluneční soustavy. Vybrané návrhy – tři v rámci programu MIDEX (Medium-Class Explorer) a tři v programu Explorers Missions of Opportunity – se zaměřují na vědecké výzkumy a vývoj přístrojů, které zaplní vědecké „mezery“ ve velkých projektech NASA.
Astrofyzikální proGResy z Opavy: Ačkoliv futuristické, nikoliv fyzikálně nereálné: Největším zásobníkem k těžbě čisté energie ve vesmíru by mohly být supermasivní černé díry, které se nacházejí ve středu galaxií. Jak známo, ze samotných černých děr sice neunikne ani světlo, ale v těsném okolí těchto mimořádně hmotných kosmických těles by se energie dala těžit díky jejich rotaci. Na tuto možnost se zaměřili ve svém vědeckém výzkumu i astrofyzikové z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě – Martin Kološ, Arman Tursunov a Zdeněk Stuchlík.
