VII. expedice SAROS (4): Laguna, šátky a ženy

Ten náš průvodce stál za to. Vypracovaný vysoký holohlavý Maor, který bez dechu unášel ženské publikum sexistickými vtipy tak dobře volenými, že nikomu nepřišel nějak podlý. Hned si zjistil, jestli je na palubě nějaký právník – a že skutečně je. Tak si právníka vzal na mušku a každý vtípek právně ošetřil. Tím jej vpodstatě ještě umocnil. „Ano, jedli jsme lidi,“ perlí můj nejoblíbenější fór, „ale s příchodem právníků jsou s tím čím dál větší administrativní problémy. Koneckonců rybí maso taky není špatný...“

Uprostřed lodi byla obdélníková díra vyplněná silným sklem, takže člověk viděl na dno. I když jsme ujeli 300 metrů, hloubka byla stále maximálně půl druhého metru a méně. Co na tom, že obloha byla zatažená, chlapík si svou one-man show náramně užíval. „Tady na tento ostrov smí jen muži,“ povídá, „to proto tady nikdo nežije.“ Pak odsouvá svého asistenta od řízení a sám nabírá rychlost tak, že se ostrým korálovým reliéfům vyhýbá jak při videohře. Po necelé půlhodince cesty zastavuje na kraji laguny pár desítek metrů od oceánských příbojových vln a všem zájemcům o šnorchlování okazuje, co je čeká. Já, ač jsem to nikdy nezkoušel, suverénně nasouvám na hlavu půjčené vybavení a skáču hrdě do vody. Okamžitě získávám šnorchlovací trubicí vzorek slané vody k ochutnání, ale je to zábava. Maoři nenechávají nic náhodě a přímo u zakotvených lodí rozhazují pečivo. Do několika minut je oblast plná tuctu různých druhů ryb s tím nejúžasnějším zabarvením, jaké člověk kdy viděl. Zvláště pak malé zebrovité rybky se bez ostychu nechávají chytat do rukou. Na dně jsou rozevřené mušle obrovské jak předloktí a překrásné korálové tvary. Chlapíci mezitím ukazují co a jak nebo vyhrávají k tomu celému požitku veselé písničky na kytaru.

Po přibližně hodinovém zážitku nás pak postupně vylovili do svých lodí a namířili to k ostrovu Koromiri. A tam nám s radostí za zpěvu udělali výtečný oběd (libové rybí maso na cibulce s brambory, zeleninou a opékaným banánem, navrch kokosem). Kapitán přitom na každém kroku bděl na to, aby co nejvíce zvýhodnil ženy před muži. Ono tady se toho dočkáte v maximální podobě, neboť muži jsou sice silní křesťané, ale ženu berou jako svátost a pravý poklad, o který je třeba dbát. Je to zdroj krásy i potěšení, ale především plodnosti. Maoři se dvakrát nestydí o tom otevřeně mluvit a dávat to dostatečně najevo. „To proto tady ženy z celého světa tak rády zůstávají... Musíme je občas odhánět,“ ironicky doplňuje. Přitom sedí na pařezu s kytarou a zpívá jednu baladu za druhou.

Třetí část programu je pak čistá show. Nejdříve ukazuje, jak se zpracovává kokos od oloupání po získání omlazovacího extraktu pro ženskou kůži. Pak bere do ruky klacek a kreslí do písku dva kruhy. Z davu si vybírá Hanu a jednu Australanku, jednoznačně nejkrásnější ženské exempláře skupiny. Oběma dává do ruky šátek, staví je doprostřed kruhů a následuje přehlídka toho, jak z obyčejného šátku 1.5x1.5 metru lze udělat na 10 způsobů vhodný oblek do každého počasí.

Mnohem větší šok přichází ve chvíli, kdy to samé demonstruje na mužích, přičemž bez okolků jako jeden z modelů vybírá právě právníka. A nevyhýbá se sexismu ani u něj – oběma mužům vytváří jakési kraťasy s kapsou uprostřed, kam po příkazu „Zavřete oči“ vkládá kámen dost těžký na to, aby z něho byla patrná pořádná mužská plodnost. Pak mužům ukazuje správné pohyby v pase pro sexuální akt, aby ukázal, že z nich vychází některé pohyby klasického maorského tance. Po tom všem nás se spokojenými žaludky pak zase nalodil do vyhlídkových lodí a odvezl k autobusům. Nejvíc mě však odrovnal na samotném závěru při loučení. Ten koumes znal jména všech asi 50 lidí jen podle toho, jak jsme se mu na začátku představili...

Večer toho dne pak dorazila krásná tropická bouře. Podle místních to byl velký paradox, neboť na tuto dobu (v červenci) je to velmi neobvyklé.

•