Původně měly být v letošním startovním oknu vypuštěny k Marsu čtyři kosmické sondy. Start rusko-evropské sondy ExoMars 2020 byl o dva roky odložen. Trojici plánovaných aparátů tvoří čínská sonda Tianwen-1 s pojízdnou laboratoří, která by měla být vypuštěna nejdříve 23. 7. 2020; americká sonda s pojízdnou vědeckou laboratoří Perseverance (start v první polovině srpna); a jako první se k rudé planetě vydala sonda Al-Amal (anglicky Hope – naděje) Spojených arabských emirátů, kterou 19. 7. 2020 vynesla japonská raketa H-IIA startující z kosmodromu Tanegashima.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 7. do 26. 7. 2020. Měsíc bude přibývat po novu. Vidět budou všechny planety. Ty velké, Jupiter a Saturn, jsou vidět celou noc, Mars a Venuše nejlépe až ráno, přidá se i Merkur. Na večerní obloze je už vysoko kometa C/2020 F3 (NEOWISE). Pomalu končí sezóna NLC. Japonská raketa má vynést k Marsu sondu Spojených arabských emirátů. Start k Marsu chystá i Čína. Z Floridy by měl letět Falcon 9. Před 140 lety se narodil všestranný člověk, astronom a politik, Milan Rastislav Štefánik.
První snímky pořízené sondou Solar Orbiter, společnou misí ESA a NASA, odhalily poblíž povrchu naší hvězdy všudypřítomné miniaturní erupce, jimž vědci podílející se na misi začali říkat „táborové ohně“.
Sluneční sonda NASA s názvem Parker Solar Probe pořídila unikátní fotografie komety C/2020 F3 (NEOWISE) a jejích dvou ohonů. Kometa byla objevena 27. 3. 2020 v rámci mise NASA s názvem Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer (NEOWISE). Jádro komety má odhadovaný průměr asi 5 km a jeho povrch je pokryt tmavými částicemi.
Vnitřní struktura planetek a meteoroidů patří mezi málo poznané vlastnosti těles meziplanetární hmoty. Zejména ty menší z nich, meteoroidy, jsou mimo oblast zájmu přímého průzkumu kosmickými sondami. Odborníci s Oddělení meziplanetární hmoty ASU ukazují, že moderní záznamy z automatických bolidových kamer v sobě uchovávají informaci o pevnosti materiálu takových těles.
Nový model, který vypracovali vědci z NASA, podporuje teorii, že podpovrchový oceán na Jupiterově měsíci Europa může být schopen podporovat přítomnost života. Kromě toho vypočítali, že tato voda v oceánu pod povrchem ledové kůry by mohla být podle předpokladu obohacena minerály v důsledku působení slapových sil nebo radioaktivního rozpadu prvků. Tato práce, která ještě nebyla recenzována, byla poprvé představena na virtuální Goldschmidt konferenci a může mít význam i pro další ledové měsíce ve Sluneční soustavě.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 7. do 19. 7. 2020. Měsíc ubývá směrem k novu. Velké planety Jupiter a Saturn jsou vidět prakticky celou noc, Mars a Venuše nejlépe až ráno. Na obloze je nádherná kometa NEOWISE. Pokračuje sezóna NLC. Falcon 9 se Starlinky zaznamenal další odklad. Startovat má také sonda k Marsu, kterou připravily Spojené arabské emiráty. Před 170 lety byla provedena první primitivní fotografie hvězdy Vega a před 45 lety se setkaly posádky v rámci mise Sojuz-Apollo.
Jak již obálka avizuje, nezapomeneme se věnovat hlavní astronautické události posledních měsíců – Lukáš Houška ve svém článku shrnuje dosavadní průběh historického letu první soukromé pilotované lodi do vesmíru, včetně zakotvení u ISS.
Sezóna nočních svítících oblaků v roce 2020 je v plném proudu. Jde o nejvýše se vyskytující oblaky v zemské atmosféře. Nacházejí se až v mezosféře ve výšce 80–85 kilometrů. Je možné je spatřit pouze díky ozáření slunečním svitem v době, kdy je Slunce nízko pod horizontem. Zároveň musí být spodní vrstvy atmosféry už v zemském stínu. Mrazivě krásné struktury bílých oblaků již zaznamenalo i několik fotografů, a tak přinášíme čtenářskou galerii. Těšíme se na další úlovky!
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2020 získal snímek „Tatranští skřítci“, jehož autory jsou Daniel Ščerba a Miloslav Druckmüller.
Bájné skřítky nalezneme snad po celém světě. Často kutají v horách rudu, tu a tam vylezou na zemský povrch a škodí nebo pomáhají. To asi podle nátury. Podle legendy je nalezneme i v nitru hory Kriváň ve Vysokých Tatrách. Ovšem, občas se objeví i nad horami.
Nyní víme přesně, jak hmotná nejrychleji rostoucí černá díra ve vesmíru ve skutečnosti je, a stejně tak jak mnoho hmoty doslova „žere“, a to díky novým výzkumům pod vedením Australian National University (ANU). Její hmotnost byla určena na 34 miliard hmotností Slunce a hltá hmotu v ekvivalentu téměř jednoho Slunce každý den, jak uvádí Christopher Onken se svými spolupracovníky.
Opustil nás významný človek. Ťažko sa hľadajú slová, ktorými by človek popísal smútok zapĺňajúci naše srdcia. Svojim krátkym slovom vyjadrujem pocity nás všetkých astronómov z amatérskej aj profesionálnej sféry.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 7. do 12. 7. 2020. Měsíc ubývá od úplňku k poslední čtvrti. Velké planety Jupiter a Saturn jsou vidět skoro celou noc, Mars a Venuše nejlépe až ráno. Ranní oblohu doplňuje jasná kometa NEOWISE. Pokračuje sezóna NLC. V minulém týdnu jsme se dočkali čínských startů a letu Falconu 9. Electron byl neúspěšný a Vega ani neodstartovala. Před 70 roky se narodil objevitel slavné komety Hyakutake z roku 1996.
Na jaře jsme marně vyhlíželi jasnou kometu. Pokaždé došlo k předčasnému rozpadu. Ať už u komety C/2019 Y4 (ATLAS), tak u C/2020 F8 (SWAN). Obě komety byly pěkné, ale nešlo o žádné divadlo pro širokou veřejnost. Osud tomu chtěl, že třetí nadějná kometa se u Slunce nerozpadla a naopak výrazně zjasnila. Kometa NEOWISE je jednou z nejjasnějších komet od výrazné komety C/2006 P1 (McNaught), která byla u nás vidět za soumraku a pak i na denní obloze v lednu 2007 a zazářila jako nádherná kometa na jižní obloze. V roce 2011 se objevila pěkná kometa Lovejoy, bohužel opět na jižním nebi. Nyní máme nízko na obloze kometu, která ani v dalších dnech nevystoupí o mnoho výše, ale už nyní je pomocí triedru vidět hned, jak se v ranním svítání vyhoupne nad obzor. Někteří už ji slabě zahlédli i pouhým okem a situace se bude zlepšovat. Přinášíme snímky zaslané našimi čtenáři. Pokud jste ještě své snímky nezaslali a chcete se o ně podělit také, využijte formulář pro vložení. Autorům všech došlých fotek děkujeme a těšíme se na další!
S Mgr. Kateřinou Hoňkovou, předsedkyní Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti, budeme besedovat o nádherných a zajímavých hvězdách. Proč jsou proměnné? Jaké to jsou hvězdy a jak je naši „proměnáři“ pozorují?
Pomocí dalekohledu ESO/VLT astronomové zjistili, že v drobné trpasličí galaxii se ztratila nestabilní hmotná hvězda. Vědci se domnívají, že by se mohlo jednat o známku výrazného slábnutí spojeného s částečným stíněním světla prachem v okolí hvězdy. Mají však také provokativní alternativní vysvětlení – hvězda se zhroutila do černé díry, aniž by došlo k explozi supernovy. Pokud by tento druhý scénář byl skutečností, jednalo by se o první případ v historii, kdy by se podařilo takový konec života hmotné hvězdy zaznamenat.
2. července ráno zaznamenali astrofotografové po celé Evropě, včetně Petra Horálka z ČR, jasnou kometu C/2020 F3 (NEOWISE), která se teprve začíná vzdalovat z jasné záře Slunce. Ještě 27. června jsme ji mohli pozorovat v koronografu sondy SOHO a mezitím se ukázalo, že její jasnost neklesá, naopak vyhoupla se až někam k úrovni, jakou mají nejjasnější hvězdy oblohy.
Představte si objekt tak bizarní, že rotuje rychleji než kuchyňský mixér, hmota v něm je tak hustá, že její množství o velikosti zrnka písku by vážilo tisíce tun a magnetické pole je tak silné, že neznáme ve vesmíru nic, co by mu konkurovalo. To je magnetar. Speciální případ neutronové hvězdy. A vědci možná nyní objevili jeden právě zrozený.
Počítačové simulace provedené astrofyziky na Tohoku University v Japonsku vedly k odhalení nové teorie původu supermasivních černých děr. Podle této teorie předchůdci supermasivních černých děr narůstají nejen pohlcováním mezihvězdného plynu, ale stejně tak i menších hvězd. To pomáhá vysvětlit velké množství supermasivních černých děr pozorovaných v současnosti.
Astronomové pozorovali v optickém oboru jasný záblesk ve vzdáleném vesmíru a domnívají se, že za ním stojí splynutí dvou černých děr, které zaznamenaly gravitační detektory jako úkaz GW190521g. Pokud by se ukázalo, že mají pravdu, šlo by o unikátní pozorování takto extrémně jasného jevu, který může pomoci v ověřování našich modelů chování černých děr.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
