Právě dnes, 3. prosince 2018 ve 12:31 středoevropského času startuje poprvé od nedávné nehody raketa Sojuz s lidskou posádkou. Kromě přání úspěšného letu se pojďme ve stručném videu podívat na pár zajímavých okamžiků z dějin tohoto raketového nosiče a hlavně jeho předchůdce R-7 a dalších jeho derivátů.
Přehled událostí na obloze od 3. 12. do 9. 12. 2018. Měsíc bude v novu. Večer je vidět Mars, který bude v těsné konjunkci s Neptunem. Výše v Rybách je také Uran. Merkur se pomalu zvedá nad ranní obzor, kde už je mnohem výše Venuše. Večer má ideální viditelnost kometa 46P/Wirtanen a dobře vidět je i 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight je úspěšně na povrchu Marsu, výzkum bude probíhat pomalu. V pondělí bude startovat k ISS loď Sojuz s tříčlennou posádkou. Očekáváme odložený start Falconu 9 s malými družicemi a další Falcon poveze loď Dragon k ISS. U planetky Bennu se usadí sonda OSIRIS-REx. Před 170 lety se v Opavě narodil Johann Palisa, objevitel mnoha planetek a tvůrce velkého hvězdného atlasu.
V pořadu Hlubinami vesmíru se tentokrát podíváme na vlastnosti Slunce a hvězd. Hostem bude doc. Mgr. Michal Švanda, PhD. z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, slunečního oddělení. Přiblížíme si rotaci hvězd, jejich teploty, velikosti, vzdálenosti i jiné vlastnosti. Jak se dají zjistit tyto procesy i na vzdálených hvězdách? Čím jsou ovlivněny a jak probíhají?
Česká astronomická společnost ocenila Nušlovou cenou za rok 2018 doc. RNDr. Martina Šolce, CSc. z Astronomického ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, a to zejména za jeho celoživotní pedagogickou činnost a práci v oboru astrofyziky a historie astronomie. Slavnostní předání ceny proběhne v pondělí 3. 12. 2018 v 18:00 v pražském Planetáriu. Poté bude přednesena laureátská přednáška na téma „Astronomové a vlastenci: Alois Martin David, Josef František Smetana a Josef Jan Frič“. Na předání ceny i na laureátskou přednášku je vstup volný.
50. konference o výzkumu proměnných hvězd, pořádaná Sekcí proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti ve spolupráci s Ústavem teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, se bude konat od pátku 30. listopadu do neděle 2. prosince 2018 v aule Přírodovědecké fakulty MU v Brně. Hlavními odbornými tématy jsou výzkum proměnných hvězd a exoplanet, jejich pozorování našimi pozorovateli i ve velkých přehlídkových projektech a vesmírných misích, a metody zpracování naměřených dat. Přednášejícími jsou nejen profesionální astronomové, ale i amatérští astronomové z devíti zemí světa.
I v roce 2019 se na hvězdárně v Pardubících a v Oblasti tmavé oblohy v Beskydech budou konat workshopy věnované krajinářské astrofotografii, které povede známý a nejednou oceněný český astrofotograf Petr Horálek. Termíny konání jsou hned tři: jeden v březnu (Beskydy) a dva v květnu (Beskydy a Pardubice).
Pokud za jasného počasí vyhlédnete večer směrem k jihozápadnímu obzoru, ještě stále vás zaujme výrazná naoranžovělá „hvězdička“, která do dané hvězdné oblasti typicky nepatří. Je to totiž planetární „poutník“, rudá planeta Mars. Té se v letošním roce (oprávněně) věnovalo patřičné množství pozornosti, neboť se po dlouhých 15 letech octla nejblíže k Zemi. Ač od té doby už uplynulo pár měsíců, pro romantické chvíle na romantických místech je Mars pořád výsadním objektem večerní oblohy. A já k tomu vybral v tomto směru věhlasnou slovenskou Liptovskou Maru.
Nejsvítivější galaxie ve vesmíru byla zachycena při činu, jak připravila o téměř polovinu hmotnosti nejméně tři menší satelitní galaxie. Vyplývá to z nové studie publikované ve vědeckém časopise Science. Světlu z této skupiny galaxií pojmenované W2246-0526 trvá 12,4 miliardy roků, než doputuje na Zemi. My ji tak nyní vidíme ve stavu, jak vypadala v době, kdy vesmír byl starý pouhou desetinu současného věku.
Tento působivý záběr nově objevené hmotné trojhvězdy pořídil dalekohled ESO/VLT vybavený přístrojem VISIR. Díky svému vzhledu dostala soustava přezdívku Apep, která odkazuje na staroegyptského boha Apofise majícího podobu obrovského hada. Mohlo by se jednat o první nalezený systém, který v budoucnu zakončí svoji existenci explozí supernovy doprovázenou zábleskem záření gama.
Keplerovy zákony nejsou pro ostříleného astronoma žádnou neznámou, ale sem tam je potřeba je ukázat a vysvětlit i laikovi nebo studentům. Dnes jsme se na ně podívali se špetkou humoru, ale stále tak, aby bylo vše jasné a srozumitelné. A pro zkušenější astronomy jsme do videa doplnili hádanku.
Napínavé okamžiky přináší každý přistávací manévr, který zažívají kosmické sondy. Nejinak tomu bylo i v případě sondy InSight, která v pondělí 26. listopadu večer našeho času dosedla na povrch Marsu. S odstupem času se její přistání jeví jako rutinní. NASA to prostě umí a to včetně pěkných online přenosů. Výzkum vesmíru nebude nikdy snadný, ale každý takový úspěch je o to sladší. Nejdůležitější novinky následují.
Souhrn dění 27. 11. v 17:30 SEČ
Záhadný mezihvězdný poutník pojmenovaný jako 1I/Oumuamua proletěl perihelem loni 9. září. Přestože už dávno zmizel z dosahu našich dalekohledů, stále motá astronomům hlavy. V posledních dnech se objevila doslova „skandální“ studie, která otevírá možnost, že by se mohlo jednat o mimozemskou sondu, vybavenou solární plachtou. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a vědecká komunita už zasypává hrob této odvážné myšlence - mělo by se jednat jen o cizí kometu. Jak to tedy ve skutečnosti je?
Přehled událostí na obloze od 26. 11. do 2. 12. 2018. Měsíc bude v poslední čtvrti. Jupiter a Merkur se pohybují zdánlivě poblíž slunečního kotouče. Večer je nízko na jihozápadě Saturn a nad jihem Mars. Na ranní obloze je nepřehlédnutelným objektem Venuše. Večer začne stoupat výše kometa 46P/Wirtanen a vidět můžeme i další slabší komety. V pondělí má na povrch Marsu dosednout sonda InSight. Očekáváme odložený start Falconu 9 s malými družicemi. Před 215 roky se narodil Christian Doppler, který na popisu barevného světla dvojhvězd popsal jev posunu spektrálních čar.
Česká astronomická společnost udělila čestnou Kopalovu přednášku 2018 Mgr. Martinu Jelínkovi, PhD. z Astronomického ústavu AV ČR za současné významné výsledky dosažené při využívání přehlídkových robotických dalekohledů v různých oborech astronomie.
Mezinárodní tým astronomů pod vedením výzkumníků z IAC (Instituto de Astrofísica de Canarias) využil data z evropské astronomické družice Gaia provozované kosmickou agenturou ESA ke změření pohybů 39 trpasličích galaxií v blízkosti naší Galaxie. Tato data poskytují informace o dynamice zkoumaných galaxií, o jejich historii a interakci s Mléčnou dráhou.
Astronomové ze Slunečního oddělení ASU studovali, jak se mění teplotní struktura sluneční fotosféry v průběhu silné sluneční erupce. Ve své studii ukazují, že erupce prudce ohřívá vrchní části fotosféry, kde horké plazma září i ve viditelné oblasti spektra. Práce však ukazuje, že k rozumnému vysvětlení spektropolarimetrických pozorování je třeba vzít v úvahu i příspěvek z vyšší vrstvy, z chromosféry. Potvrzuje se tak, že původ tzv. bílých erupcí může být složitější, než se donedávna zdálo.
Ve filmu Bohemian Rhapsody zaznělo, že Brian May je astrofyzikem, ale o jeho práci tam nebylo zhola nic. Zkusil jsem tedy zapátrat a zjistit něco o jeho práci a také o tom, zdali najdeme i nějaké jiné vědce mezi slavnými muzikanty.
Uplynulo pět roků od okamžiku, kdy družice s názvem GOCE (Gravity Field and Ocean Circulation Explorer) provozovaná Evropskou kosmickou agenturou ESA ukončila svoji činnost. Avšak výsledky její práce jsou stále ještě skrytým bohatstvím – poskytly například nový pohled na pozůstatky ztraceného kontinentu ukrytého hluboko pod ledovou pokrývkou Antarktidy. Vědecký tým pracovníků z Kiel University v Německu a z British Antarctic Survey (BAC) publikoval svůj poslední objev na základě dat z družice GOCE v časopise Scientific Reports.
Uplynulý týden byl tím nejvýznamnějším v rámci Czech Space Year, ostatně proto se také jmenoval Czech Space Week. Hned několik akcí u nás připomnělo 10. výročí vstupu České republiky do ESA. V Kongresovém centru se v úterý konala velká konference za účasti ministra dopravy, generálního ředitele ESA, zástupců vědy, průmyslu i školství. V Brně se ve středu konalo několik akcí na podporu zapojení českých firem do kosmického výzkumu a také pracovní veletrh pro studenty. Po celý týden v Praze probíhal workshop pro studenty a mladé vědecké pracovníky o tom, jak se zapojit do programů a misí ESA, který pořádal program Strategie AV21 - Vesmír pro lidstvo.
Kdysi, v dávném šerosvitu lidské či snad dokonce helénské heroické doby, vládla v daleké Etiopii, spolu se svým manželem králem Kéfeem, královna Kassiopeia. Údajně trochu chlubivá, možná i s jinými vlastnostmi, kdo to dnes ostatně posoudí, měla královna Kassiopeia jistě srdce. Třeba hřejivé, ostatně byla matkou své milované Andromedy, třeba někdy i kruté, vždyť byla vládkyní nad starověkým krutým světem. Ať tak či tak, zdá se, že se na nebesa dostala nejen Kassiopeia, ostatně i se svým manželem Kéfeem, dcerou Andromedou a jejím prokletím, tedy příšernou Velrybou i zachráncem Perseem, ale na nebesa se dostalo i její srdce. Pro nás je objevil astronom William Herschel 3. listopadu 1878. Ovšem on tehdy pozoroval pouze nejjasnější část, kterou označil jako NGC 896. Celou mlhovinu, kterou známe pod jménem "Srdce", astronomové označili pouhým IC 1805, což představuje 1805-tou pozici v katalogu IC.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4