Gama záblesky jsou fascinujícím jevem objeveným koncem šedesátých let šťastnou náhodou. Zatímco záření všech ostatních zdrojů gama záření na obloze počítáme pomalu po jednotlivých fotonech, gama záblesky na krátkou chvíli zasvítí s takovou energií, že přezáří všechny ostatní objekty na obloze (v gama oboru, samozřejmě). Protože je ale u gama záření celkem těžké určit přesně směr odkud přišlo, nevědělo se, odkud vlastně záblesky přicházejí a jejich povaha tak byla dlouho pro mnohé vědce velkou provokací. V tomto sehrály důležitou roli robotické dalekohledy, přičemž španělská síť BOOTES je v provozu již více než deset let. Úspěchy této sítě shrnuje Martin Jelínek z ASU.
Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.
Evropská kosmická agentura ESA publikovala na konci října prestižní snímek týdne, na kterém je zobrazen vědecký výsledek, získaný mimo jiné díky Astronomickému ústavu. Robotické teleskopy skupiny AVE (Astrofyziky vysokých energií) Stelárního oddělení totiž přispěly k pozorování unikátní mikročočkové události, kterou kdysi předpověděl i samotný Albert Einstein. Ta byla zaznamenána poté, co vědci obdrželi alert družice Gaia, na jejímž vzniku se podíleli.
V posledním roce opustily k našemu zármutku tento svět tři výrazné osobnosti spojené s geodetickou astronomií v českých zemích. V roce 2015 to byl Josef Šuráň, letos v červenci Antonín Rükl a dne 19. září 2016 je následoval Georgij Karský (27. 10. 1932 – 19. 09. 2016), s nímž jsme se naposled rozloučili 29. září 2016 v obřadní síni strašnického krematoria.
Česká astronomická společnost udělila čestnou Kopalovu přednášku 2016 prof. RNDr. Zdeňkovi Stuchlíkovi, CSc. z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity za současné významné výsledky dosažené v oboru relativistické astrofyziky a kosmologie.
Tým vědců pod vedením University of California, Riverside objevil velkou populaci vzdálených trpasličích galaxií, které by mohly odhalit důležité detaily o produktivním období vzniku hvězd ve vesmíru v období před miliardami roků. Objev nedávno publikovaný v časopise The Astrophysical Journal posiluje naše rostoucí znalosti o trpasličích galaxiích – nejmenších a nejméně zářivých galaxiích ve vesmíru. I když jsou velmi malé, jsou nesmírně důležité pro pochopení historie vesmíru.
Tým astrofyziček z Masarykovy univerzity a Astronomického ústavu Akademie věd nalezl srážející se mezihvězdné bubliny uvnitř naší Galaxie. Ukázalo se, že díky srážce těchto obřích útvarů, o průměru až 200 světelných let, vznikají v místě kolize nové hvězdy. Tyto nově vzniklé hvězdy pak kolem sebe vytvářejí další bublinu, která je podstatně mladší a tudíž v porovnání se srážejícími se bublinami mnohem menší. Práce tak přispívá k porozumění tvorby hvězd ve vesmíru, jelikož navrhuje způsob, jak mohou díky kolizi dvou bublin vznikat hvězdy.
Celé dva roky má být k Mezinárodní vesmírné stanici připojený nafukovací modul BEAM (Bigelow Expendable Activity Module) od společnosti Bigelow. Jedná se o první nafukovací modul s certifikací pro lidskou posádku, který je připojený k obytné stanici. Už nyní ale senzory v něm umístěné přináší cenné informace. Hlavním cílem je ověřit, zda jsou nafukovací moduly bezpečné a využitelné pro budoucí průzkum vesmíru. Modul sice není příliš velký a posádka do něj vstupuje jen občas, přesto nejsme daleko od pravdy s tvrzením, že tenhle drobeček patří mezi nejzajímavější technologické projekty, které na ISS probíhají.
Ještě nemá ani jméno, neznáme její přesnou velikost ani podobu, přesto se o ní začíná stále častěji mluvit a už se na ní i pracuje, byť jen v rámci mezinárodních jednání. Řeč je o nástupci Mezinárodní vesmírné stanice, který má vzniknout v tzv. cislunárním prostoru. Stanice má přinést důležité informace pro cestu lidí k Marsu a možná umožní i pilotované výpravy na povrch Měsíce. Kolem celého projektu koluje velké množství otázek, kontaktovali jsme proto Michala Václavíka z České kosmické kanceláře s žádostí o rozhovor na toto téma.
V sobotu 26. listopadu 2016 se v budově Akademie věd na Národní třídě 3 v Praze, v sále č. 206, uskuteční další, v pořadí již dvanáctý, Den s Astropisem. Tedy setkání čtenářů Astropisu a příznivců astronomie s předními českými odborníky v průběhu přednáškového celodenního maratonu. Zájemci si mohou vyslechnout 5 přednášek předních českých vědců, zlatým hřebem programu bude udělení ceny ČAS - Kopalovy přednášky.
Dne 14. listopadu jsme zažili superúplněk a o den později blízkou konjunkci Měsíce s hvězdou Aldebaran. Úhlový průměr Měsíce se v těchto dnech již zmenšuje, ale co především, mění se jeho fáze (ta aktuální je poblíž poslední čtvrti). To znamená, že máme opět lepší možnost pozorovat slabé, difúzní objekty, jakými jsou například komety. Právě s kometami to ovšem žádná sláva nebude, v nadcházející lunaci jich spatříme vizuálně podle všeho pouze pět.
Přehled událostí na obloze od 21. 11. do 27. 11. 2016. Měsíc bude v poslední čtvrti a vidět ráno. Večer je nízko na jihozápadě Venuše a Mars. V první polovině noci lze pozorovat také Neptun a Uran. Na ranní obloze je Jupiter. Slunce je téměř beze skvrn. Uplynulý týden byl bohatý na zajímavé starty raket, následující možná nabídne jeden čínský start. ISS má opět šestičlennou posádku a čínská dvojice přistála zpět na Zemi. Zajímavé je, že přezkoušený stupeň Falconu 9 se vrací zpět do Kalifornie a tak je oznámení prosincového startu SpaceX na spadnutí.
Říjnový výběr z hroznů úrody fotografií optických jevů v atmosféře tentokrát povznese hned v úvodu výjev slabé polární záře od našich blízkých sousedů. Těšit se dále můžete na skvostnou duhu, červánky či krepuskulární paprsky. Poslední měsíce roku pak již netrpělivě vyhlížejí příznivci halových jevů, vznikajících na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší. Nejen lyžaři velebí výrobní schopnosti sněhových děl.
Obecně prospěšná společnost Czech National Team (CNT o.p.s.), kolektivní člen České astronomické společnosti, vyzývá širokou veřejnost k zapojení se do projektu Asteroids@home. Jedná se o zajímavý astronomický projekt, jehož cílem je získat fyzikální modely co největšího počtu planetek z aktuálně dostupného množství naměřených fotometrických dat. Při dostatečném množství kvalitních informací se očekává odvození modelů pro desítky tisíc planetek. To dramaticky změní pohled na populaci malých těles naší Sluneční soustavy a přispěje k lepšímu pochopení dynamiky a fyzikálních vlastností těchto těles. Tak můžeme získat jednak poznatky o tom, jaký vesmír kolem nás byl před několika miliardami let, ale také o tom, co nás čeká v budoucnu.
Amatérská prohlídka oblohy (sekce ČAS) a Hvězdárna a planetárium Brno si Vás dovolují pozvat na jednodenní seminář věnovaný 30. výročí založení Amatérské prohlídky oblohy, který se uskuteční 10. prosince 2016 v prostorách Hvězdárny a planetária Brno.
Již šestým rokem uspořádala Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze ve spolupráci s Nadačním fondem Neuron vědecko-popularizační konferenci mladých výzkumníků z nejrůznějších oborů napříč biologií, geologií, inženýrstvím a neposledně také astrofyzikou a astronomií. Celkem 84 dětí přednášelo na fakultě 4. a 5 listopadu 2016 ve třech věkových kategorích o svých projektech, teoretických zájmech nebo výsledcích vlastního bádání, aby přesvědčilo odbornou porotu. Předvedly své znalosti i schopnosti v oboru a pochopitelně talentu v přednášení pro širokou veřejnost. Samotní porotci i pracovníci univerzity byli bez nadsázky šokováni úrovní znalostí současné generace mladých výzkumníků, z nichž ten nejlepší si mohl odnést příslib podpory nadace Neuron v dalším vývoji jeho projektu. A vy se nyní můžete podívat na záznamy z některých, těchto pozoruhodných přednášek.
Byla vydána další práce z dílny a pozůstalosti významného českého astronoma Zdeňka Horského (1929-1988): překlad první knihy Oběhů nebeských sfér Mikuláše Koperníka s rozsáhlým úvodem, komentářem a poznámkami (edičně připravil Vojtěch Hladký, předmluva Owen Gingerich). Kniha nás zasvětí do epochálního díla legendárního polského vědce Mikuláše Koperníka, který přinesl světu první seriózní obraz heliocentrického názoru na Sluneční soustavu.
V období od konce prosince do poloviny dubna není v činnosti žádný významný meteorický roj (s výjimkou lednových Quadrantid), celková aktivita meteorických rojů je tudíž velmi nízká a rovněž sporadické pozadí se nachází na minimu své činnosti v průběhu roku. V uvedeném období jsou v činnosti převážně meteorické roje patřící do antihelionového zdroje, přičemž převažuje v měsících leden až březen aktivita komplexu Virginid–Leonid, která pak v dubnu přechází do komplexu Scorpio-Sagittarid.
Psal se rok 1915, když John Edward Mellish objevil další kometu. Objekt dostal označení C/1915 R1 (Mellish) a protože perihel komety ležel více než dvakrát blíže Slunci než oběžná dráha planety Země, stala se z této komety vcelku jasná vlasatice. Takřka přesně o 101 let později byla objevena kometa s podobnými dráhovými parametry. S ní to však už tak slavně nedopadlo.
Ještě před několika dekádami let bylo slovo „airglow“ považováno za jakýsi nepotvrzený jev v zemské atmosféře, opředený mnoha nejistotami. Dnes je volně přeložené „záření atmosféry“ velmi četně fotografovaná a dokumentovaná nebeská podívaná, ovšem pro svůj jas a mizivou citlivost oka na barvy v přirozeném nočním prostředí, zachytitelná prakticky výhradně jen fotograficky. Velký podíl na zájmu o airglow mají astronauté na oběžné dráze Země v Mezinárodní kosmické stanici a samozřejmě samotný vývoj fotografické techniky. Airglow jako fenomén je zevrubně studován a jeho výzkum jde velmi kupředu. Co vlastně za airglow stojí a kde se berou jeho různé barvy?
